Matěj Hádek je u konce s dechem!

Brněnský velodrom má už nejlepší léta dávno za sebou. Oprýskaný, zrezivělý, marně vzpomínající na dobu před třiceti lety, kdy tu nejlepší dráhoví cyklisté světa bojovali o tituly světových šampionů. Dnes, v sychravém dni na konci října 2011, tu v atmosféře téměř komorní vládnou filmaři. Čtveřice stíhačů brněnského Favoritu v pravidelném rytmu krouží po oválu, znělý hlas filmového trenéra Luboše jim nadává do lajdáků, zatímco hlavní hrdina filmu Petr téměř nenápadně mizí v útrobách stadionu i se svým kamarádem z nejvěrnějších - kolem.

"Já nevím, koho hraju," říká Matěj Hádek tónem hlasu, z něhož je patrné, že sice moc dobře ví, kdo filmový Petr je, ale že by ho nerad zavíral do nějakých škatulek už třeba proto, že se mu postava stále vyvíjí pod rukama a že do konce natáčení přece jen pár dní zbývá. "Já si na tuhle otázku připravil takovou rychlou odpověď: Je to o dvou klucích, kterým je okolo třiceti, mají vystudováno, společnost je ale vlastně docela dost štve, nechce se jim moc dělat, chtějí se radovat ze života a baví je jezdit na kole, jenže se to potom trochu zvrtne a oba to odskáčou. Já víc, protože jsem charakterově slabší," říká starší z hereckých bratří Hádkových, pro něhož je to vůbec první hlavní role ve filmu. "Myslím, že Matěj na tuhle roli čekal a že se mu to čekání vyplatilo," říká mi k tomu režisér Vladimír Michálek s tím, že jestli si na tomhle filmu něco opravdu užíval, tak právě herecké výkony "svých" oveček - nejen Matěje, ale i Evy Leimbergerové, Jiřího Vyorálka a Gábiny Mikulkové.

"Začínal jsem tím vůbec nejtěžším ," vypráví Jiří Vyorálek, "musel jsem být nepříjemnej na svoji matku a páchal sebevraždu, od té doby tu už ale vedu jenom veselej život a víceméně jen popojíždím po Brně na kole." K tomu pak v lehkém konverzačním duchu herec dosud známý především z filmů Roberta Sedláčka dodává: "Bohužel nemám ve filmu ani zdaleka tak pěkný scény jako Matěj, on má dvě postelovky a já ani jednu, ale zase tam s ním mám scénu ve sprše, která přijde na řadu dneska, což je vlastně scéna, na níž se taky netěším," směje se herec známý zatím především z filmů Roberta Sedláčka. "Hlavně jde o to, aby tam nebylo mejdlo," reaguje se smíchem okamžitě Matěj, "nebo spíš bylo?"

Pohoda. To je hlavní znak natáčení všech filmů Vladimíra Michálka, držitele Českých lvů za filmy Je třeba zabít Sekala a Anděl Exit. Posel v tomhle směru není žádnou výjimkou. A to ani ve chvíli, kdy se malý štáb přesune do centra Brna, konkrétně na Pekařskou ulici, oba hlavní hrdinové osedlají svá kola a dají se do závodů s tramvajemi.

"My kážeme Krista," hlásá průčelí kostelíku a přilehlá hospoda k tomu svým názvem trefně dodává: "Na blbým místě". Petr alias Matěj Hádek zkušeně sjede několik desítek schodů, na rohu se srazí s Igorem alias Jiřím Vyorálkem a vyhecuje ho k závodu. Zablokují koleje a teprve ve chvíli, kdy se jim zuřivě cinkající tramvaj přilepí doslova na zadek, prudce vyrazí vpřed. Za plného provozu samozřejmě. Jakkoliv je první klapka ještě opatrná, kluci s každým dalším opakováním dostávají větší a větší chuť. Zvlášť Matěj je ve svém živlu. Nic mu není zatěžko, pro film by udělal doslova všechno. A když okolo projíždí hezká slečna na kole, okamžitě vyrazí za ní s větou: "Ahoj, můžu jet s tebou? Kde bydlíš?"

"Dělám jen svoji práci, svoje řemeslo," odmítá Matěj Hádek jakýkoliv obdiv, "umělci jsou malíři, sochaři, spisovatelé nebo scenáristi, ale herci ne, herci jsou jen interpreti. Těch pár jedinců, kteří herecký řemeslo povýšili na umění, tak ti už jsou bohužel na pravdě boží. Ze současného přeceňování herců společností, z toho jejich naparování, z toho bych zvracel."

Stejně nekompromisní je Matěj Hádek i ke štábu a producentovi, v daném případě tedy České televizi. Obligátní chvalozpěvy od něj nečekejte. "Někdy mám pocit, že část štábu točí úplně jiný film, než zbytek, naštěstí je tu ale geniální kameraman Martin Štrba a jeden z nejlepších režisérů u nás, což jsou chlapi, kteří vidí dál než jenom na ten náš píseček. Nevymýšlejí žádné voloviny, vědí, co dělají, a navíc jsou to úplně normální lidi. V komunikaci s nima není nic osobního a pokud někdo něco bere osobně, tak nemá na place co dělat. Bohužel jsme si nedokázali prosadit RED kameru, což je sice video, ale s tak vysokým rozlišením, že lidské oko nemá šanci poznat rozdíl od filmové suroviny. Musíme tak točit na HD, takže pokud by se nám film povedl a chtěli ho dát do kin, tak to ponese velká úskalí při přepisu. Naštěstí máme za kamerou kouzelníka, takže doufám, že si s tím nějak poradí i tak. A pokud zůstane v České televizi zachovaná dramatická tvorba, tak věřím, že i ČT bude příště pružnější."

Pokud se Posla opravdu podaří prosadit do biografů, pak by scenárista Marek Epstein měl mít po dvou letech úhoru příští rok hned pět filmů v kinech - detektivku Davida Ondříčka Ve stínu, romantickou road movie Jiřího Stracha Vrásky z lásky, letní komedii Tomáše Řehořka Signál, neobvyklé drama Martina Duby s krávou v hlavní roli Bella Mia a právě tragikomedii Posel. "Na to se těším, to by mohlo někoho zase pěkně naštvat," směje se Vladimír Michálek ironicky nad poměry v českém filmu. I kvůli tomu hodlá svůj příští opus točit anglicky a za Velkou louží. Svobodně a hlavně sobě pro radost.