To zas bude zklamání. S překladem tohohle názvu se totiž Netflix opravdu nepáral. Akční thriller Heart of Stone u nás bude od pátku 11. srpna k vidění pod názvem Rachel Stoneová: Sázka na Srdce, což jistě naláká spoustu divaček či diváků očekávajících oddechovou romantiku. Té se však rozhodně nedočkají.
Na Netflix se blíží další erotický hit, jenž se pokusí navázat na úspěch polské trilogie 365 dní. V tomto případě však budou dramatické ambice bezesporu mnohem výš, a to díky sympatickému obsazení i spokojeným reakcím z festivalů. Opráší Fair Play zašlou slávu erotických thrillerů?
Kde končí hranice zodpovědnosti za vlastní rodiče? A když se sami chovají dětinsky, máme právo je usměrňovat či soudit? Novinka Louise Garrela se do našich kin dostává se značným odstupem od francouzské premiéry, přesto za pozornost jistě stojí.
I když už oscarové ceremonie nemají punc tak zásadní události jako před lety, zisk této sošky je stále nejkřiklavější známkou úspěchu ve filmové branži. Většina milovníků a milovnic kinematografie také ví, že v předvečer rozdávání prestižních plešounů v Los Angeles probíhá i vyhlašování nejhorších snímků roku.
Když se Sean Connery po dekádě vrátil jako James Bond, nebylo to úplně ono. Pokud byste však měli vidět jen jeden film s názvem Nikdy neříkej nikdy, ať je to raději bondovka z roku 1983, nežli o čtyři dekády novější slovensko-česká romantická komedie.
V každoroční bitvě o Oscary se obvykle mluví o několika favoritech, kteří by mohli sesbírat spoustu cenných sošek. V praxi se však zas tak často nestává, aby nějaký titul danému ročníku zcela dominoval. Oscarová historie, datující se do roku 1929, totiž pamatuje jen čtyři ceremonie, během nichž jeden film získal minimálně deset sošek.
Tak nám naklonovali Tyrona a Netflix se může zbláznit radostí. V letošní velmi chudé filmové nabídce nejpopulárnější streamovací služby se totiž jedná o jeden z nejlépe hodnocených kousků, který už od červnové premiéry na American Black Film Festival provázejí velmi spokojené kritické recenze i divácké ohlasy.
Tradiční součástí programu Letní filmové školy je i sekce půlnočních filmů, které každodenně nabízejí artem zmoženým divákům a divačkám trochu oddechu. Pod dozorem Jiřího Flígla, ředitele kina Aero a organizátora Festivalu otrlého diváka, může publikum Filmovky každou festivalovou noc vyslyšet volání braku a pokleslosti. Letošní název sekce Trash a la Italiana jasně napovídá, do jaké země se po loňské německé exkurzi podíváme.
Nedávno jsme psali o tom, že slavná polská režisérka Agnieszka Holland pracuje na neortodoxním životopisu Franze Kafky, jehož bychom se mohli dočkat už příští rok. Ještě předtím se však absolventka FAMU a držitelka mnoha filmových cen připomene dalším snímkem, a to rovnou v hlavní soutěži prestižního festivalu v Benátkách.
Helen Mirren si zase jde pro Oscara. Nebo to tak přinejmenším vypadá. Slavná anglická herečka a držitelka Oscara za hlavní roli v Královně (2006) se totiž zhostí další panovnické úlohy, i když tentokrát o něco kontroverznější. Ztvární Goldu Meir, izraelskou premiérku stojící v čele vládního kabinetu během jednoho z nejvypjatějších období židovského státu.
Monumentální Oppenheimer dobývá světová kina bez ohledu na omezující rating R, určený pro díla obsahující potenciálně závadný obsah pro mládež. V praxi to znamená, že se (minimálně v amerických kinech) na životopis strůjce atomové bomby nepůjdou podívat skupinky teenagerů, z pohledu filmových studií velmi lukrativní zdroj příjmů. Na různých místech světa však ke specifikům Oppenheimera přistupují poněkud rozdílně.
Už jenom jeden rok chybí do jubilejního, padesátého ročníku Letní filmové školy. I letošní festival však nabídne filmuchtivým návštěvníkům a návštěvnicím dostatek kulturního vyžití. Program čítá okolo dvou stovek snímků od současných tuzemských novinek přes podnětné výlety do kinematografické historie až po pestré a překvapivé filmové alternativy.
Přestože se celý děj aktuálního hitu Oppenheimer točí kolem jeho protagonisty, na výrobě atomové bomby se podílelo obrovské množství lidí, jak ostatně už dřív ukázal seriál Manhattan (2014). Spousta z nich se ve filmu alespoň mihne, což platí i pro u nás nepříliš známou, ale pro americké akademické prostředí velmi význačnou Lilli Schwenk, která dokázala pravidelně narušovat zaběhlé pořádky.
S nálepkou „dyslexie“ se jistě většina z nás během školní docházky setkala. Když už ne z vlastní zkušenosti, tak alespoň u spolužáků, kterým se hůř četlo a psalo. Kvůli nastavení školního systému měli žáci a žákyně trpící touto specifickou vývojovou poruchou učení obvykle horší prospěch a nevybíravé poznámky pedagogického sboru ohledně možného profesního uplatnění na sebe nenechaly čekat. Spousta dětí a dospívajících si tedy společně s nálepkou dyslexie odnesla i stigma, a to navzdory tomu, že se jedná o celkem častou poruchu.
Fenomén Barbenheimer v posledních měsících otřásá internetem. 21. července totiž do amerických kin přicházejí dva projekty, jež snad nemohou být odlišnější. Na jedné straně máme temný životopisný thriller o strůjci atomové bomby, proti němuž stojí růžově hravá komedie s fantasy prvky o ikonické panence. Fanoušci a fanynky obou děl na sociálních sítích začali hojně vytvářet koláže a fanarty, zábavně propojující oba diametrálně odlišné filmy.