Mojmír Sedláček

Klub rváčů (Fight Club) i čtvrtstoletí od premiéry patří mezi oblíbená a popkulturně zásadní díla. Často bývá zařazen mezi nejlepší nebo nejrozporuplnější filmy své doby a jen málokterý žebříček filmů z přelomu tisíciletí jej může s čistým svědomím ignorovat. Premiéra filmu na benátském festivalu v září roku 1999 však rozhodně nenasvědčovala tomu, že se snímek zapíše do dějin kinematografie zlatým písmem.

Správně udělat titulky k filmům a seriálům, to není vůbec legrace. Přestože moderní technologie v čele s online slovníky a nyní i umělou inteligencí nabízejí mnohem větší a dostupnější možnosti, než jaké měli překladatelé třeba v 90. letech, tak se v překladech stále objevuje řada chyb. Ty plynou především ze snahy slovo od slova převést výrok do češtiny, což ale v případě ustálených frází či idiomů nadělá spíše paseku.

Poměrně žhavým hollywoodským přestupem je v posledních dnech domluvené partnerství Toma Cruise se studiem Warner Bros. Ten se přitom netají touhou připsat si po letech těžení blockbusterových značek i nějaké charakterní role a právě spolupráce s jednou z největších značek Hollywoodu by mu to měla umožnit. Padlo třeba jméno Paula Thomase Andersona, s nímž Cruise před čtvrtstoletím natočil chválenou Magnolii, ještě předtím jej však uvidíme v díle jiného slavného tvůrce.

Od hlasité menšiny na sociálních sítích a diskuzních fórech často slyšíme, jak je současný Hollywood přehnaně „woke“ a až směšně klade důraz na etnickou či genderovou vyváženost. Je tomu ale skutečně tak? Anebo jde spíše o zkreslení plynoucí z toho, že pomyslná špička ledovce přitáhne největší pozornost?

Zhruba před týdnem jsme mohli číst první zahraniční tweety reagující na londýnskou premiéru druhé Duny (Dune: Part Two). Přestože krátké komentáře na sociálních sítích nelze brát jako bernou minci, nejvyšší očekávání tyto reakce nijak nesnížily. Duna: část druhá zůstala i dle naší databázové umělé inteligence nejočekávanějším snímkem letošního roku a ani čerstvě vydané zámořské recenze tyto superlativy nijak neumenšují.

Jednaosmdesátiletý Martin Scorsese má stále napilno. V úterý večer převzal na berlínském festivale čestného Zlatého lva za celoživotní přínos kinematografii a tamější publikum dokonce lákal na to, že se do Berlína za pár let možná vrátí s dalším filmem. Než se tak ale stane, čeká jej poměrně překvapivá herecká štace. Zahraje si totiž v chystané variaci na jedno nejslavnějších literárních děl všech dob.

Není mnoho filmů, které by se svou důležitostí pro dějiny kinematografie vyrovnaly Psychu od Alfreda Hitchcocka. Snímek na pomezí thrilleru a hororu vstoupil do učebnic nejen díky působivé scéně vraždy ve sprše, představení jednoho z nejhrozivějších záporáků v podobě Normana Batese či vypravěčské odvaze, díky níž Hitchcock dokázal šokovat publikum nečekanými zvraty, ale také díky proměně diváckých zvyklostí.

Komiksovka ze spider-manovského světa Madam Web měla premiéru teprve minulý týden a už se rýsuje další pavoučí projekt – i když tenhle zní o poznání zajímavěji. Zahrnuje totiž jednu populární variantu Spider-Mana a jméno z nejzvučnějších: Nicolase Cage.

Anglický režisér a držitel Oscara za Americkou krásu (American Beauty) Sam Mendes se upsal dalšímu velikášskému projektu. V první polovině minulé dekády měl na svědomí dvě bondovky Skyfalla Spectre, nyní se však pokusí přivést na svět monumentální sérii, jejíž smysl je zatím zcela nejasný. Mendes má totiž v plánu režírovat hned čtyři filmy o kapele The Beatles.

Necelý měsíc po slovenské premiéře se Válka policajtů dostává i do našich kin. Velkolepé uvedení snímku na košickém stadionu zhlédly čtyři tisícovky diváků a divaček, dosud na film ve slovenských kinech vyrazilo přes sto tisíc lidí. Dočká se podobná kriminálka podobné popularity i u nás? Našlápnuto nemá špatně.

Luc Besson už zdaleka není tak vyhlíženým tvůrcem jako dřív. Po několika propadácích během posledních dvou dekád se mu s loňským snímkem DogMan podařilo dosáhnout relativního úspěchu, respektive nabídnout roztříštěný a zmatený, ale aspoň poměrně zábavný produkt. A právě s hlavní hvězdou tohoto filmu Calebem Landrym Jonesem chce Besson natáčet dál – a to rovnou jednu z největších klasik.

Ve velkém rozhovoru pro časopis GQ se Kurt Russell rozpovídal o řadě svých slavných rolí. Během toho nešlo vynechat jména hned několika věhlasných filmařů včetně Johna Carpentera a Quentina Tarantina, s nimiž Russell spolupracoval opakovaně. Co všechno o nich prozradil?

Oscarové ceremonie se pochopitelně snaží průšvihům a neplánovaným změnám vyhýbat, přesto se občas situace vyvrbí tak, že je nejcennější soška ve světě filmu někomu odebrána. V čerstvé paměti stále máme situaci z předávání v roce 2017, kdy došlo k záměně obálek a namísto Moonlightu, skutečného vítěze ceny pro nejlepší film, byl nejdříve vyhlášen La La Land. Navzdory šoku a zmatení všech zúčastněných se situaci podařilo vyřešit ještě na pódiu. Historie oscarových ceremonií však pamatuje jeden ještě problematičtější okamžik.

Že by bublina konečně splaskla? O 3D filmech se v poslední době nemluví zdaleka tolik jako před lety, kdy hlavně v souvislosti s prvním Avatarem leckdo zmiňoval trojrozměrné snímky jako nevyhnutelnou budoucnost kinematografie. Koncem roku 2022 přišlo do kin očekávané pokračování Avatara, ale kromě něj nenacházíme mezi divácky nejúspěšnějšími tituly nedávné minulosti žádná díla, u nichž by 3D hrálo skutečně zásadní roli. Je tedy 3D už opravdu mrtvé?

Hudební biografie jsou aktuálně velmi trendy. Do kin se dostává biopic Boba Marleyho s podtitulem One Love, každou chvíli se objeví nějaká novinka o chystaných životopisech Amy Winehouse či Michaela Jacksona a obecně se zdá, že navzdory často vlažnému kritickému přijetí se filmy o muzikantech těší divácké přízni. Využít toho bude moci i jeden z nejaktivnějších filmařů poslední doby.