Stejně jako v loňském roce se oscarové předávání neslo v poměrně poklidném duchu a dva roky stará facka Willa Smithe se stává dávnou minulostí. To však neznamená, že by se během několikahodinového přenosu neodehrálo nic zajímavého, co hýbe internetem a co dodává čtení výsledků punc velké filmové události. Na několik zásadních momentů se proto zčerstva podíváme.
Jak se z nich probůh seskakuje?! Otázka týkající se cestování na písečných červech zarazila mnoho fanoušků druhé Duny (Dune: Part Two), na nichž se tento způsob transportu nejednou využije. Proces „nastoupení“ na červa byl poměrně důkladně vyobrazen, ovšem jakmile se člověk na těchto obřích hmyzích monstrech dopraví, kam potřebuje, potřebuje bezpečně slézt na zem. Není to však jediná palčivá otázka týkající se povahy těchto neodmyslitelných obyvatel planety Arrakis.
Také jste si jako malí vymysleli imaginárního kamaráda, na kterého jste svedli nějaký průšvih? Trio hrdinů nové hrubozrnné komedie s touhle strategií dokráčelo až do dospělosti a nezdá se, že by ve vymlouvání se na neexistujícího Rickyho Stanickyho hodlali přestat. Tentokrát to však budou mít těžší než kdy dřív, protože z pavučiny lží se začíná splétat tak hustá síť, že se do ní trojice mužů musí nevyhnutelně zamotat.
„Děje se to tady a teď, ne někde daleko či v budoucnosti. Dotýká se to každého aspektu našich životů. Tyto skutečnosti však v příbězích na stříbrném plátně přesto obvykle chybí,“ dočteme se na stránkách iniciativy s názvem The Climate Reality Check (tedy něco jako Kontrola klimatické reality). Jde o jednoduchý test zaměřující se na to, zdali se filmy dostatečně zabývají i ekologickými otázkami – a někoho možná překvapí fakt, že většina letošních oscarových favoritů tímto testem neprošla.
Fenomén Hvězdných válek svého času zasáhl úplně celý svět a jednotlivé filmy se snad v každé zemi dočkaly četných televizních repríz. Když se původní trilogie Star Wars vysílala před dvaceti lety v Chile, stalo se něco skutečně ojedinělého – namísto klasického bloku reklam, který by přerušil vysílání filmu, se totiž podařilo reklamu na pivo vložit přímo do samotného díla.
Už třináctým rokem se datový novinář Ben Zauzmer pokouší odhadnout výsledky oscarového klání na základě matematických dat. O svém modelu dokonce napsal knihu s názvem Oscarmetrics a své predikce každoročně zveřejňuje i na webu The Hollywood Reporter. Jaké výsledky bychom podle Zauzmera měli na předávání, jež se uskuteční už tuto neděli, očekávat?
Magazín Forbes i letos zveřejnil pravidelný žebříček nejlépe vydělávajících herců a hereček Hollywoodu. Některá jména vzhledem ke své vytíženosti a dlouhodobé popularitě nepřekvapí, u jiných však není na první pohled zřejmé, jak se do elitní desítky dostaly. Ve hře je však složitá hollywoodská matematika, u níž nejde jen o kasovní úspěšnost jednotlivých titulů, nýbrž i to, jaké podmínky si daná osobnost dokáže vyhádat do smlouvy.
Už brzy se dočkáme osmidílného seriálu Gentleman v Moskvě (A Gentleman in Moscow) z jedné značně pohnuté doby. Konkrétně se ocitneme v roce 1917, kdy započala bolševická revoluce. Ruský hrabě Alexander Rostov se kvůli svému aristokratickému původu ocitá v nezáviděníhodné situaci. K moci se deroucí bolševici jej však nepopraví, nýbrž jej uvrhnou do poměrně příjemného žaláře – totiž podkrovního pokoje v luxusním hotelu Metropol, který Rostov pod hrozbou smrti nesmí opustit.
Svět Duny nás ve dvou filmech Denise Villeneuve vzal hned na několik planet, přestože zde neprobíhá mezihvězdné cestování v takovém rozsahu jako u jiných sci-fi. Seznámili jsme se třeba s Caladanem, domovinou rodu Atreidů, či děsivou planetou Giedi Prime, kde sídlí Harkonnenové. Netřeba připomínat, že naprostá většina děje se odehrává na pouštní planetě Arrakis. Nabízí se však otázka, co se vlastně stalo se Zemí?
Kanadský filmař Sean Durkin si díky svým dvěma psychologickým dramatům Martha Marcy May Marlene a Klícka (The Nest) vydobyl pověst uznávaného zástupce zámořské nezávislé tvorby. Zhruba od roku 2015 chystal podklady k natočení filmu Železní bratři (The Iron Claw) o wrestlingovém klanu Von Erichů, který jej během dětství v 80. a 90. letech fascinoval. A není se čemu divit – pod vedením patriarchy Frize Von Ericha se jeho pět synů zapsalo do dějin wrestlingu, ačkoli ne pouze vrcholovými výkony v této sportovní disciplíně, nýbrž i těžko uvěřitelným množstvím tragédií, které je postihly.
Už po premiéře první Duny (Dune) v roce 2021 se hovořilo o tom, že by se měl příběh Paula Atreida uzavřít až v pokračování. To bylo tou dobou ve hvězdách a čekalo se na případný kasovní úspěch. Ten jakžtakž přišel, dvojka (Dune: Part Two) dostala zelenou a nyní až s nečekanou dravostí dobývá světová kina. Třetí a zřejmě poslední díl by tedy měl být samozřejmostí, ačkoli režisér Denis Villeneuve stále láká spíše opatrně.
„Jak jsme mohli zapomenout na Kevina?“ pokládá zničená Kate v letadle řečnickou otázku svým nejbližším. Na Catherine O’Hara, oblíbenou představitelku matky Kevina McCallistera z prvních dvou dílů série Sám doma (Home Alone, 1990 a 1992) bychom však zapomenout nemohli, a tak si právě dnes připomínáme její kulaté jubileum.
Kvůli tomu, jak se poslední dobou mluví jenom o nové Duně (Dune: Part Two), bychom málem zapomněli na… starou Dunu. Ne tedy první díl od Denise Villeneuva z roku 2021, nýbrž jedinou starší filmovou adaptaci románu Franka Herberta. Tu má na svědomí poněkud netypicky David Lynch a podivné dílo z roku 1984 dodnes svérázně vystupuje ze zbytku jeho filmografie.
Do kin vtrhla druhá Duna (Dune: Part Two) a jestli nějaký její klad musejí uznat i zapřisáhlí odpůrci poetiky Denise Villeneuva, je jím strhující vizuální stránka. Ne nadarmo se hovoří o tom, že tento zážitek je třeba si dopřát v kině, a to ideálně na co největším plátně a s co nejlepším zvukem – více srovnatelných příležitostí letos zřejmě nebude.
Superžena se prezentuje jako „romantický film o hledání sama sebe“ a s tímto tvrzením nejde nesouhlasit – film se opravdu vehementně hledá, bohužel se však během (naštěstí střídmé) 85minutové stopáže ani náhodou nenajde. Jde o dosud nejambicióznější, nejumělečtější a také nejděsivější projekt Evy Toulové, jež se navzdory svému mládí stala postrachem filmových recenzentů.