Mojmír Sedláček

Připomínání mnoho dekád starých filmů má svá nezanedbatelná úskalí. Leckteré tituly totiž nezestárnou úplně dobře z hlediska technických kvalit, ještě horší situace však nastává, když se milovaný titul našeho mládí objevuje v jiném a o poznání problematičtějším kontextu. Právě to platí pro komediální klasiku Kristian z roku 1939, jež se v digitálně restaurované verzi vrací po 85 letech do tuzemských kin.

Jaká je nejslavnější role Matta Damona? Leckdo si jistě vzpomene na úlohu Jasona Bourna, účast v ansámblovkách Dannyho parťáci či Zachraňte vojína Ryana a zmínit je jistě třeba i filmy Marťan, Dobrý Will Hunting a Invictus: Neporažený, za něž si Damon vysloužil své tři nominace na hereckého Oscara. Z určitého úhlu pohledu je však jeho nejzásadnějším snímkem komedie Team America: Světovej policajt, v níž přitom vůbec nehrál.

Ačkoli to pravověrní fanoušci Rickyho Gervaise neradi přiznávají, americká verze Kanclu (The Office) svou popularitou dalece přesáhla britský originál. Ten si totiž mezi lety 2001 a 2003 vystačil s dvěma sériemi a pár speciály, zatímco zámořský remake pod vedením showrunnera Grega Danielse vydržel na televizních obrazovkách po celých devět sezon. Skončil roku 2013 a tou dobou se už dokonce mluvilo i o několika spin-offech. Nakonec se zdá, že se opravdu něčeho dočkáme, stále však není zcela zřejmé čeho.

Jen málo tvůrců je s Hollywoodem spjatých tak pevně jako Steven Spielberg. Pokud byste měli jmenovat typického hollywoodského filmaře nebo nějaký snímek vystihující zámořskou kinematografii, spousta z nás by jistě vyhrkla Spielbergovo jméno či jeho věhlasné tituly jako Čelisti, Jurský park, Zachraňte vojína Ryana, Schindlerův seznam nebo sérii filmů i Indianu Jonesovi. Může za to nejen samotná kvalita těchto titulů, ale i jejich suverénní řemeslo, díky němuž se Spielbergovi bez ohledu na žánr či hlavní téma téměř vždy podařilo doručit důstojnou podívanou.

Daniela Radcliffa, stále známého hlavně jako představitele Harryho Pottera, čekalo v podcastu Happy Sad Confused překvapení. Moderátor Josh Horowitz mu totiž nečekaně promítl klip z podcastu s Alanem Rickmanem z roku 2015, tedy jen pár měsíců před Rickmanovou smrtí. Rickman v sáze o Harrym Potterovi hrál přísného profesora Snapea a zdá se, že kvůli této roli byl jeho vztah s Radcliffem poněkud specifický. Cestu k sobě však nakonec naštěstí našli.

Do kin dorazila Občanská válka (Civil War), před týdnem se objevil Club Zero, ještě dříve třeba Těžký rok. Oscara za scénář nedávno získala Americká fikce, hned čtyři sošky si odnesli i Chudáčci. Tyto stylisticky i tematicky odlišné filmy mají jedno společné: sázejí na prvky satiry, díky nimž poutavě rozkrývají problémy současné globální společnosti. Popularita tohoto způsobu vyjadřování ukazuje, že umělci ke kritice poměrů sahají často a rádi.

Navrátí se M. Night Shyamalan do staré formy, anebo se podepíše pod další nepovedené béčko, které nedokáže naplnit svůj zajímavý potenciál? Tuhle otázku si neúnavně klademe u každého nového snímku indicko-amerického režiséra a reklamní kampaně předcházející uvedení filmu do kin nám váhání neusnadňují. Na ploše pár minut se totiž Shyamalan v podstatě vždy dokáže vytasit s lákavě vypadajícími záběry i atraktivní zápletkou, což platí i pro jeho novinku Past (Trap).

Před pár dny si fanoušci oblíbené Cornetto trilogie připomínali dvacetileté výročí od její první části s názvem Soumrak mrtvých (Shaun of the Dead) a rázem tu máme další narozeniny. Jeden z největších talentů své generace Edgar Wright totiž slaví padesátku, a tak stojí za to si kariéru tohoto anglického stylaře stručně proběhnout.

„Co nejvíc vzbudilo všeobecnou pozornost a ocenění u tohoto filmu, byl Formanův pronikavý pozorovatelský talent. V recenzích bylo konstatováno odvážně nazřené téma mladých s neobvyklou mírou autentičnosti, nekonvenční způsob vyprávění a volně strukturovaný příběh, odkloněný od běžné, tradiční formy,“ shrnuje Stanislava Přádná v biografii Miloše Formana přednosti Černého Petra. Snímek, standardně uváděný s rokem vznikem 1963, přesně před 60 lety vstoupil do českých kin.

Francouzský režisér s českými kořeny Sébastien Vaniček na loňském festivalu v Benátkách představil svůj celovečerní debut Havěť (Vermines), který si okamžitě vysloužil nálepku nejděsivějšího titulu z festivalové nabídky. Přestože horory nepatří mezi žánry, jež kritická obec na festivalech obvykle vyzdvihuje, Vaničkův snímek se dočkal výrazně pozitivních ohlasů. A zanedlouho bude děsit i tuzemské publikum.

Sedmašedesátiletá Linda Hamilton se v posledních letech objevuje na plátně pouze sporadicky a fanoušci ji mohou sledovat spíše ve vedlejší roli v seriálu Resident Alien. Ve své nejslavnější úloze ji už ale s největší pravděpodobností neuvidíme. Hamilton se totiž v kůži Sarah Connor už objevit nehodlá.

Quentin Dupieux patří mezi nejodvážnější a nejodvázanější režiséry současnosti. V poslední době přešel na kadenci dvou filmů ročně, to však neznamená, že by jeho díla nehýřila nápaditostí či ochotou bourat konvence. I proto je v podstatě ideálním kandidátem na vytvoření životopisu o obdobně nespoutané osobnosti Salvadoru Dalím a je jasné, že pomyslný tvůrčí dialog mezi Dupiexem a Dalím nemůže přinést nic, co bychom mohli označit za standardní film.

Pokud byste se někoho ptali na nejlepší filmy všech dob, pravděpodobně by ve výčtu klíčových titulů nemohl chybět Kmotr (The Godfather). Jak už to tak u slavných filmů bývá, během let po jeho premiéře se vyrojila spousta historek nejen ze samotného natáčení, ale i z preprodukční fáze, kdy se psal scénář či vybíral casting. A právě na obsazení je dodnes vidět, jak pečlivě tým kolem režiséra Francise Forda Coppoly volil každého herce a herečku.

Duo Trey Parker a Matt Stone je známé především díky Městečku South Park (South Park), jež v zámoří odvysílalo už svou 26. sezónu a stále nekončí. Vedle tohoto fenoménu televizní satiry se však dvojice věnuje i jiným projektům a na čerstvě skončeném lasvegaském CinemaConu oznámila hranou komedii, do níž je namočeno i věhlasné muzikantské jméno.

V souvislosti s nedávným udělování Českých lvů leckoho zaskočilo ocenění pro nejlepší film. Tím se stali Bratři, kteří však v žádné jiné kategorii neuspěli. Zato letošní oscarová ceremonie v tomto ohledu šokující nebyla, jelikož nejlepší film Oppenheimer získal i sošku pro režiséra Christophera Nolana, herce Cilliana Murphyho i Roberta Downeyho jr. a tři další. Takové výsledky jsou už přece jen typičtější.