Jen jeden film za posledních 50 let vyhrál Oscara za režii a nic jiného. Dříve to bylo běžné

Podívejme se však na anomálii podobnou té z letošních Lvů – totiž situaci, kdy režisér vyhrál Oscara, avšak jeho snímek v žádné jiné kategorii nebodoval. Bezmála stoletá oscarová historie zná osm těchto případů, z nichž se hned pět událo v první desetiletce předávání těchto cen. Později už byly kategorie mnohem provázanější a ocenění režiséra, jehož snímek byl ve všech ostatních ohledech horší než nějaký jiný, působilo velmi zvláštně.

Lewis Milestone díky dobrodružné komedii Two Arabian Knights z roku 1927 získal úplně prvního Oscara pro nejlepšího režiséra (konkrétně režiséra komedie, tehdy se totiž ještě oceňovali režiséři komedií a dramat zvlášť). Za pozornost stojí, že Milestonův film se nedočkal nejen žádné další ceny, ale dokonce ani nominace. Sluší se však zmínit, že v těchto prvních ročnících sestávala většina kategorií pouze z třech nominovaných, takže probojovat se na samotnou ceremonii nebylo nic jednoduchého.

Němá komedie o dvou amerických vojácích, kteří se během první světové války snaží uprchnout z Německa a zároveň získat srdce vysněné krásky předznamenala trend, který se v následujících letech opakoval. Frank Lloyd o rok později získal režijního Oscara za historické melodrama Nekorunovaná královna, totéž se povedlo i Normanu Taurogovi za rodinnou komedii Skippy (1931), Franku Caprovi díky pohádkové komedii Úžasná událost (1937) a Leu McCareymu za rovněž komediální Nahou pravdu (1937). Akademie tedy leckdy oceňovala režiséry komedií za jejich schopnost dát dohromady funkční a divácky atraktivní tvar, v hereckých a technických kategoriích ale tehdy zjevně upřednostňovala umělečtější či dramaticky vznešenější tituly.

Těchto pět režisérů si však na svého nástupce muselo dlouho počkat. Konkrétně bezmála dvě dekády, jelikož až George Stevens za režii westernové epiky Gigant (také Obr, 1956) si odnesl jedinou sošku pro tento film. Ten se však dočkal hned devíti dalších nominací v čele s tou hereckou pro tehdy už zesnulého Jamese Deana. Nejen díky étosu kolem tragické Deanovy smrti Gigant dodnes patří mezi výkladní skříň Hollywoodu 50. let a více než tříhodinová freska o několika generacích jedné jižanské rodiny stále bere dech svou vizuální stránkou a suverénním vyprávěním.

Předposlední takto specificky oceněným režisérem se stal Mike Nichols díky ještě známějšímu titulu. Absolvent se v roce 1967 stal jedním z filmů definujících Nový Hollywood a prostřednictvím podvratné romantické komedie prezentoval příběh o mladém studentovi chyceném v milostném trojúhelníku s dívkou a její matkou. Dodnes jde o zábavnou a chytrou podívanou, které dominují herecké výkony Anne Bancroft, Katherine Ross a pochopitelně především tehdy začínajícího Dustina Hoffmana.

A dostáváme se na konec tohoto chronologicky uspořádaného výčtu. Na zatím posledního laureáta (či přesněji laureátku) ceny za nejlepší režii si museli příznivci těchto statistik počkat více než půlstoletí. Sošku si před pár lety odnesla Jane Campion za Sílu psa (2021), a přestože westernové slow-burn drama vstupovalo do ceremoniálu jako jeden z favoritů díky dvanácti nominacím, nakonec na pódium mohla vystoupat jen sama Campion jakožto dirigentka velmi subtilního, nenápadného a citlivého snímku o mužské křehkosti a zranitelnosti.

Sílu psa můžete vidět na Netflixu a podívejte se i na náš žebříček nejlepších oscarových filmů.

Zdroje: Collider, Wikipedia