Opravdu je tak boží sledovat osudy bizarních kriminálníků očima nudných kriminalistů? Po Případu Roubal další zajímavý příběh z toho nejméně zábavného úhlu pohledu. Zdá se, že čeští televizní tvůrci skoro vždycky najdou způsob, jak ztuctovatět zajímavý námět. Ještě že se jim nedostal do ruky třeba Kmotr.
Nesympatický posh umělec, který by pro slávu klidně vytvořil i růžový pomník KKK ve stylu pop-art, náhodně objevuje historii svého etnika a nechtěně se stává její součástí... Upřímnost a emocionální hloubka původního Candymana se snaží být přítomna, ale vcelku neúspěšně. Vše podstatné - a hlavně hezké - je v posledních deseti minutách filmu vč. závěrečných titulků. Vše trýznivě banální a divácky nepříjemné tvoří zbytek. Ale kdo jsem, abych vznášel objektivní soudy.
Scény ze zákulisí Bobovize jsou dokonalé. Lidi z ulice točí zprávy, moderuje se obýváku nebo kumbálu. Dokonalý underground. Naneštěstí ho dělají lidé, kteří touží po světlech ramp. Bude to už dvacet let. A Xaver s Bobo by rádi repete... Na stránkách ČT24 o tomhle dokumentu někdo napsal, že je to v podstatě jen sestřih z událostí. Zřejmě to psal člověk, co nikdy neseděl ve střižně. Takže já bych dodal, že je to velmi precizní sestřih z velmi dobře natočených akčních scén.
Čekal jsem to horší. Bohužel o tom, proč byl Václav Havel mezi svými tak oblíbený, že mu pomohli až na Hrad, ten film fakt neni. Je to povrchně o všem, a do hloubky o ničem. Ale snaha byla. A je jí vidět. Aspoň já ji viděl.
Škoda, že to skončilo ve chvíli, kdy začala katarze... Radši bych viděl, co bylo potom. Rozhovory s účastníky, jak si to vyříkávají a tak. Takhle je to jen další filmová rekonstrukce.
Jako kdyby Němci natočili svojí verzi Saw. Bohužel tedy až tak třetího, čtvrtého nebo pátého dílu. Bylo to tak překombinované, že jsem se ke konci úplně ztratil Ale mělo to svoje chvilky. Třeba pitvání po telefonu bylo hezké.
Měl jsem pocit, jako bych sledoval hranou rekonstrukci skutečných událostí. Když se tam občas vloudila scéna, která měla pouze nějak posilovat psychologii postav, skoro mě to vyrušilo od sledování reality. Klobouk dolů. Troufám si říct, že kdo tomu před devíti lety dal míň než čtyři hvězdičky, tak by dnes aspoň jednu navíc přihodil.... Dnes se děje skoro přesně to samý.
Asi je potřeba vědět, že Odin obětoval své levé oko, aby získal moudrost věků. Pak se možná celé to putování stane srozumitelnějším. I když asi ne pro všechny.
Joker dokazuje, že hodně hvězdiček dostane skoro každý film, který má silnou poslední půlhodinu. Emocionálně silnou a napínavou. Riot, talk show, anarchie. Jinak mi přijde, že je to trochu přeceněný film. Jako kdyby všichni fanoušci komiksových filmů poprvé uzřeli film, ve kterém skuteční lidé hrají skutečné lidi. Překvapení, že ve skutečném filmovém vesmíru i dnes existuje něco mimo DC a Marvel universum. A přitom je to víceméně obyčejné drama psychopata, kterých za posledních čtyřicet let vznikla velká spousta, a žádné z nich v TOP 100 není. Henry - portrét sériového vraha, Schramm, Parfém: Příběh vraha, Jack staví dům anebo třeba U Zlaté rukavičky. Ale jasný no, Batman hype a netradiční film z komiksového universa. A mně už tyhle "universum seriály" lezou trochu krkem. Joker je sice nadprůměrný, ale bez Batmana by asi zapadl stejně tak, jako ty ostatní.
Celkem to připomíná havlovské drama. Věřím, že v divadle to funguje líp. Ale v kontrastu s trailery na tři nové české filmy, které běžely před tím, působili Vlastníci jako zjevení. Kopretina na kompostu.
Lyrizovaný, ale zřejmě poměrně autentický příběh z doby, kdy se evolučně vyvinutější druh začal mísit s neandrtálci, kteří se intuitivně a oprávněně bojí... Takových filmů není moc.
Děj je divně polámaný... Postavy působí jako vytržené z pravěku. Absence dialogů spíš škodí, prospěl by aspoň vypravěč... Snaha byla velká, obrazově se to moc povedlo a i přes tu stopáž to nenudí. Ale emocionálně mě to hodně minulo, protože jsem nepochopil skoro žádnou dospělou postavu. Pokud to bylo podobenství, tak mi to tak nevyznělo...
Pascal Laugier je jednim z mala reziseru, kteri se snazi hororem (zde spis mysterioznim dramatem) sdelit nejake zamysleni. Kdo od nej ceka ucesane brutalni gore zanrovky, pak muze odchazet zklamany. Ja jsem ale uplne spokojeny, protoze ty drobne zaverecne pointy pribehu, o nemz nikdo predem nevi, kam smeruje, jsou presne tim, co mi u vetsiny hororu chybi. Myslenka, ktera to cele svaze dohromady. Necekejte tedy tajemneho reznika, ale klidne cokoliv jineho. A budete mile prekvapeni, jak originalne a nemoralne se daji pojmout problemy detstvi v zapadakove.
Hodne neprijemny dej, a skvely divacky zazitek diky neotrelemu vypraveni, ktere sikovne pracuje s ocekavanim a jeho nenaplnovanim. Koho chytli Mucednici, pravdepodobne dostane i tohle.
Námět na dokument o muži, který asi trpí stařeckou demencí, ale protože je umělec, tak to všichni kromě Libuše Šafránkové přehlíží, je tak trochu neetický, už proto, že mu přítomnost kamery možná docela vadila.... Asi by bylo lepší, aby si lidi umělce pamatovali jako zdravého a plného sil než takto. Ale i tak mi to přišlo tak nějak citlivé a podnětné.
Zobrazovanim bezmoci v utrpeni zpusobenem nezvyklou shodou okolnosti to pripomina pozdejsi Gordonuv Stret. Kazdodenni rany do hlavy golfovou holi ale zrejme budou tim jedinym, co mi z tohoto filmu zustane v hlave za tri tydny. Jak psala wipschka - film k zehleni. Ale to mlaceni je jak z Martyrs.