Nuda, nuda a ještě jednou neskutečná nuda. Poctivě dodíváno do konce jen s vypetím všech sil a nasazením vinné meducíny... Neglorifikovaný pohled do života v drsné tibetské krajině přináší sice vizuální krásu, ale opravdu je k ukousání rozvláčný, zdlouhavě zachycující náboženské rituály apod. Zkrátka, doporučit určitě nemohu...
Na příběhu mladé afghánské dívky nám film přibližuje pouhé střípky toho, jakých zvěrstev byli Talibanáni schopni vůči vlastním lidem a jak dobře víme, nejen vůči nim. Není to věru pěkná podívaná, ale rozhodně stojí za to, se na tento snímek podívat!
Velmi pozvolně vyprávěný příběh o životě v chudé vesničce v předválečné Itálii. S blížící se válkou je krásně vykresleno formování charakterů místních obyvatel a také spisovatele Carla Leviho, který je sem z politických důvodů vyhoštěn - skvělým způsobem ho ztvárnil Gian Maria Volonté! Filmu ovšem velmi ubližuje neskutečně pomalé tempo, které sráží celkově pozitivní dojem z tohoto snímku.
I přes nekonečný půvab Avy Gardner a nepopiratelné charisma Humphreyho Bogarta mě tento snímek nedokázal vtáhnout do děje a vytvořit si hlubší vztah ani k nějaké ze zúčastněných postav. Zkrátka od režiséra Mankiewitczova formátu bych očekával propracovanější film. Proto je mi trochu záhadou, proč je zrovna tento snímek zařazen mezi 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete…
Nolanův tříhodinový vzkaz všem návštěvníkům kin: „Nežerte pořád ten popcorn, kukuřice je vzácná!“ Chris, jak je u něj zvykem, opět nezklamal, i když tentokrát ta podívaná nebyla zcela bezchybná. A tou chybou myslím zejména posledních zhruba 10 minut, které zkazily parádní dojem z celého filmu. Nebýt jich, tak s plnou náloží neváhám ani chviličku... A musím říct, že jestli mělo někdy cenu navštívit pana I. Maxe, bylo to právě na tento snímek – ty krásné záběry na obří stěně prostě neměly chybu! Jsem zvědav, jak na mě film zapůsobí při dalších zhlédnutích.
Saudskoarabská kinematografie je pro mě neprobádané prostředí a tak jsem se po hlavě vrhnul do této expedice. A musím říct, že se výprava povedla a já si užil velice milý snímek. Příběh o nevzdání se svého snu i přes nekončící překážky se objevil na plátnech kin nespočetněkrát, ale tento byl podán tak nenásilnou (skoro se nabízí napsat neamerickou) formou, že jsem se hlavní hrdinkou sžil a držel jí celou dobu pěsti. Holt to ty holky muslimské moc lehké nemají...
Divoké historky jsou přesně mým šálkem čaje. Tento černý, mírně ujetý, druh humoru mám nejradši a můžu říct, že u některých historek jsem se fakt dosyta nasmál. Satanžel jako u každého povídkového filmu, ani zde se nevyhnete kolísavosti kvality jednotlivých příběhů, ale převažují hlavně ty lepší, nebál bych se říct skvělé!
Alejandro Iñárritu mě ve svém novém snímku zhypnotizoval bubenickým soundtrackem, uhranul nádhernou kamerou, očaroval precizními hereckými výkony a navodil mi pocit štěstí, který mi vydržel ještě dlouho po projekci.
Velice zajímavé "novodobé" pojetí případů nejslavnějšího detektiva světa (snad se na mě nebude Hercule zlobit). Ač jsem v tomto ohledu spíše konzervativní, tak mi toto pojetí kupodivu vůbec nevadí. Jediné, co mi k dokonalosti chybí, je vyrovnanost kvality jednotlivých epizod. K vidění jsou naprosto dokonalé díly (The Great Game, A Scandal in Belgravia či The Reichenbach Fall), ale zároveň nalezneme o něco slabší díly. No a třetí série už pomalu úplně rezignovala na to, o co u Sherlocka jde především, tj. o řešení případů a sklouzl k řešení vztahů, což je docela škoda. Jsem zvědav, kam se bude ubírat čtvrtá série...
Nesourodý film s nesympatickými postavami, který se snaží být za každou cenu cool, ale nedaří se, nedaří... Tímto snímkem jsem s Neillem Blomkampem nejspíš nadobro skončil - příležitostí dostal si myslím více než dost (témeř celá jeho filmografie). Témata jeho filmů a zejména jejich vyznění mě naprosto míjí, čili bude pro náš vztah lepší, když se rozejdeme...
Vskutku minimalistické, ovšem velmi silné Kachyňovo drama z období konce druhé světové války, které v sobě nese jasné poselství. Výborné herecké výkony předvádí oba hlavní protagonisté Iva Janžurová i Jaromír Hanzlík, kteří toho sice mnoho nenamluví, o to více však vynikne jejich herectví. A rozhodně nemohu zapomenout pochválit krásný hudební doprovod, který výborně dokresluje atmosféru celého snímku!
...a nebyl to práve tento snímek, který experimentálně dokázal, že slepením pár trapných scének přeplněných známými herci kvalitní film nevznikne? Někdo to totiž vyzkoušet musel. Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, prátelé!
„Tož tak na světě.“ Vláčilův s citem vyprávěný příběh malého chlapce v těžké poválečné době mě chytil za srdce a nepustil… Skvělý výkon podal představitel malého pasáčka Vlasta Drbal a psát, že pánové Prachař, Kemr či Schmitzer nepodali také špatný výkon je zcela zbytečné. Tento film si rozhodně zaslouží Vaši pozornost!
Výborná romantická komedie z dílny Prestona Stugese, u které jsem se náramně bavil, zejména díky ústřední herecké dvojici. Barbara Stanwyck je v tomto snímku opravdu nádherná a okouzlující, já bych se do ní zamiloval klidně třiadvacetkrát! Jejího protějška ztvárnil Henry Fonda, který zde dostal roli roztržitého nešiky, což je nádherný kontrast k rolím, ze kterých ho většinou známe – drsných a nesmlouvavých mužů. Fonda však dokázal, že by se ani na komediálním poli neztratil. Romantická linka snímku je navíc okořeněna skvělými (někdy až ztřeštěnými) vtipy, odvážnými dvojsmysly a prostředím malých podvůdků a triků, u kterých jsem se náramně bavil a rozhodně musím tento zapomenutý klenot všem doporučit!
Beatles jsou tak obrovský fenomén a legenda v hudební branži, že podobný úkaz se asi hodně dlouho (jestli vůbec) opakovat nebude. Takže nápad natočit s nimi celovečerní film, který je protkán jejich hity, se tak nějak sám nabízel. A John, Paul, George a Ringo si toto natáčení evidentně užívali plnými doušky, zablbli si, zašprýmovali, sem tam přihodili nějaký ten hit a mě to s nimi moc bavilo i po padesáti letech od uvedení tohoto snímku na světlo světa!
Jirka Mádl mě hodně překvapil, samozřejmě v tom kladné slova smyslu. Jak ho nemám jako herce příliš v oblibě, tak na postu scénáristy a režiséra se mu rozhodně vyhýbat nebudu! Jirka totiž servíruje povedenou hořkosladkou komedii, která stojí na originálním a jednoduchém pojetí snímku, doplněnou skvělými nápady, povedenými vtipy a zajímavém náhledu do klukovského světa. Oba dětští představitelé podali slušné výkony a byli rovnocennými partnery svým starším kolegům. Zkrátka, tento debut se povedl a jsem moc zvědav na Jirkův další snímek.
O jediného zástupce filmu-noir z českých luhů a hájů se postaral všestranný Mac Frič a musím říct, že si vedl více než dobře. Napínavý příběh plný zvratů Vás nenechá ani na chvíli vydechnout, v opačném případě byste totiž ztratili příběhovou nit. Naprosto excelentní výkon zde podala mladá Dana Medřická, které sekundval osvědčený Jaroslav Marvan. Všem fanouškům noirových snímků mohu tento český kousek vřele doporučit!
Druhý Captain Amerika tvoří jednu z výjimek potvrzujících pravidlo, že dvojka je vždy horší, než její předchůdce. I když v tomto případě to nebylo zase tak těžké, protože jednička se opravdu příliš nepovedla. První Avenger se posunul do temného špionážního thrilleru a tento posun mu nadmíru svědčí. Velkou devizou má v obsazení skvělého Roberta Redforda! Když k tomu přidáme krásnou agentku Scarlett Johansson (bylo by na místě napsat agentky, ale Cobie bohužel příliš mnoho prostoru nedostala) a dnes hodně aktuální téma prevence bezpečnosti/omezování osobních svobod lidí, jedná se o jeden z lepších Avengerovských kousků. Na druhou stranu je výsledný dojem srážen občasnou šablonovitostí, nelogičnostmi ve scénáři a zběsilým střihem akčních scén, ale i tak pro mě příjemné překvapení! Závěrem ještě poradím vykašlat se na 3D, které je u tohoto snímku naprosto zbytečné!
Wes Anderson opět nezklamal a servíruje nám svůj další osobitý snímek plný inteligentního humoru, ztřeštěných gagů, specifické poetiky a krásných obrazů. Nevím, jak to ten kluk dělá, ale každým svým filmem si mě získává víc a víc! Skvělou ústřední dvojici vtipně doplňuje v menších rolích celá řada známých herců jako Murray, Keitel, Norton, Brody, Law a řada dalších. Prostě Wes mě opět dostal a já se těším jak malý kluk na jeho další kousky…
Zajímavý pokus o převedení poezie na plátno. Bukowského báseň je skvělá, o tom je asi naprosto zbytečné se přít. Doprovodná animace by mohla být o něco lepší, ale vlastně věrně reflektuje Hankův bohémský a nespoutaný život!
Obrovské výstřihy naplněné až po okraj, někdy až přetékající a rychlá auta – co víc si chlap může přát! U filmu jsem se výborně bavil a proto odpouštím i ty hodně špatné herecké výkony. Navíc pro fanoušky Tarantina by měl být tento film povinností - čerpal z něj inspiraci pro svůj film Grindhouse: Auto zabiják! Film má také výborný soundtrack, zejména titulní song nemá chybu!
Klenot československé kinematografie! Jasného mozaika rozmanitých charakterů jedné moravské vísky lze lehce přenést na národní úroveň a nastavuje nám tak ono pomyslné zrcadlo… A navždy bude také působit jako varování před dobou, která se doufám už nikdy nevrátí! Skvělé herecké výkony všech zúčastněných jen umocňují nezapomenutelný zážitek z tohoto snímku! Hrozně moc děkuji za digitální vyčištění a znovuuvedení tohoto českého filmového pokladu do kin, vidět českou hereckou elitu na velkém plátně bylo opravdu nezapomenutelné. „Zlá bylina nevyhnije. Lepší odcházijou, enom my potvory ostáváme.“
Myslím, že psát komentář k tomuto filmu, je zcela zbytečná záležitost. Úplně by stačilo napsat dvě slova: „MISTROVSKÉ DÍLO!“ Ano, tato pouhá dvě slova zcela vystihují tento téměř čtyřhodinový opus. Mistr spaghetti westernu Segrio Leone si pro svůj poslední film vybral odlišnou látku a dal vzniknout tomuto filmovému klenotu. Elektrizující atmosféru filmu navíc umocňuje hudba Leoneho dvorního skladatele Ennia Morriconeho. Tito dva géniové se podíleli na celé řadě skvělých filmů, ale tento je pro mě osobně nejlepší a naprostým právem zaujímá první místo mezi mými nejoblíbenějšími filmy!
„Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!“... „Enem místo toho „naši“ bych tam dal „také“!“ Hereckými osobnostmi nabitá a skvělým humorem přetékající komedie na motivy knihy Miloslava Švandrlíka přináší celou haldu nezapomenutelných hlášek, u kterých mi někdy až tekly slzy. Ve filmu se objevily ve větších či menších rolích výborní herci, kterým role sedly jako prdel na hrnec. Nejvíce mě bavil Broňa Poloczek, kterému zdatně sekundovali Mirek Donutil s Pavlem Landovským a třešničkou na dortu pak byl ožralý, pochcaný a poblitý svobodník Halík v podání Dana Landy. Myslím, že se Zdenku Sirovému podařilo natočit opravdu povedený film, jehož hlášky už dávno zlidověly. „…a pozdravujte soudružku hraběnku!“
Tento film rozhodně nedokážu brát jako pohádku, spíše jako pokus o satiru na současnou situaci v naší společnosti. Někdy mě až běhal mráz po zádech, když jsem si za tváře herců dosazoval nejmenovaná individua z naší politiky. Některé scény a narážky byly sice povedené, ale jako celek mi to příliš nefungovalo. A závěrem si dovolím jedno rýpnutí – to nemáme kudla u nás dostatek herců, že musí ve filmech zaskakovat zpěváci?
Nikdy by mě nenapadlo, že se od režiséra formátu Ridleyho Scotta dočkám tak nudné podívané. Ovšem problém není ani tak ve Scottovi, jako spíše ve scénáři Cormaca McCarthyho. Ten nás vodí filmem, aniž by dal tušit role jednotlivých postav v obchodě s drogami a předhazuje jeden utahaný pseudofilozofický dialog za druhým. Asi nejlépe vystihl pocit z filmu vedle mě sedící divák, který si spokojeně pochrupoval… Ale abych jen nekritizoval, svým výkonem mě opět velice potěšil Javier Bardem (ten pán mě baví čím dál tím víc). A film také nabídne jednu nezapomenutelnou scénu, která mi v hlavě bude strašit ještě hodně dlouho :-)
„Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi…“ Toto zaříkávadlo mě hned v úvodu snímku uvedlo do hypnotického stavu a já téměř devadesát minut sledoval jako u vytržení sled nádherných obrázků ve spojení se skvělou hudbou Philipa Galsse. Tímto bych chtěl poděkovat Projektu 100, že uvedl tento film znovu na plátna kin, protože mám takové tušení, že v televizi (nebo nedej bože na počítači) bych si tento snímek tak neužil a rozhodně bych nehodnotil tak vysoko…
Jen info úvodem: viděl jsem obě části hned po sobě, proto hodnotím a komentuji Nymfomanku jako jeden film. Nymfomanka je jeden velký producentský podvod na diváka! Jednak je film uměle rozdělen do dvou částí jenom z toho důvodu, aby z nás kina vytáhla více peněz, přitom ani jedna část jako samostatný film podle mě nemůže nefungovat. Další producentskou fackou do tváře je hned úvodní titulek, kdy nám sdělují, že se jedná o zkrácenou verzi, na jejímž prostříhání se nepodílel Lars von Trier, což člověka taky dost naštve (ve filmu jsou navíc dva nebo tři opravdu nepovedené střihy, které vypovídají o kvalitách „cenzora“). No a pak ještě ta mediální masáž… Ale tu už nebudu rozvádět. To by bylo ovšem co se negativ týče asi vše. Holt když někdo natočí tolik kvalitního materiálu, jako Lars, tak mu to nedokáží pokazit ani šibalští producenti. Lars von Trier prostě stvořil Nymfomanku, film plný sexu, přičemž o sex v něm vlastně vůbec nejde. Film, který se rozhodně všem líbit nebude a ani nemůže, dokonce bych tipnul že těch, kterým se líbit bude, bude menšina. Já jsem si ovšem vyprávění Joe užil a Seligmanovy paralely byly skvělé! Také mě bavily Larsovy „odkazy“ na jeho starší filmy. Našel jsem zatím tři, třeba při dalším zhlédnutí objevím další (Antikrist – lezoucí dítě, Dogville – parkování auta, Království – vstup do nemocnice). Moc se těším na directors cut a tajně doufám, že půjde také do kin! Film bych doporučil hlavně těm, kteří ví, co od Larse von Triera můžou čekat a nejdou na film jen kvůli názvu. Závěrem bych ještě podotkl, že takto plný Světozor jsem ještě neviděl…
Jen info úvodem: viděl jsem obě části hned po sobě, proto hodnotím a komentuji Nymfomanku jako jeden film. Nymfomanka je jeden velký producentský podvod na diváka! Jednak je film uměle rozdělen do dvou částí jenom z toho důvodu, aby z nás kina vytáhla více peněz, přitom ani jedna část jako samostatný film podle mě nemůže nefungovat. Další producentskou fackou do tváře je hned úvodní titulek, kdy nám sdělují, že se jedná o zkrácenou verzi, na jejímž prostříhání se nepodílel Lars von Trier, což člověka taky dost naštve (ve filmu jsou navíc dva nebo tři opravdu nepovedené střihy, které vypovídají o kvalitách „cenzora“). No a pak ještě ta mediální masáž… Ale tu už nebudu rozvádět. To by bylo ovšem co se negativ týče asi vše. Holt když někdo natočí tolik kvalitního materiálu, jako Lars, tak mu to nedokáží pokazit ani šibalští producenti. Lars von Trier prostě stvořil Nymfomanku, film plný sexu, přičemž o sex v něm vlastně vůbec nejde. Film, který se rozhodně všem líbit nebude a ani nemůže, dokonce bych tipnul že těch, kterým se líbit bude, bude menšina. Já jsem si ovšem vyprávění Joe užil a Seligmanovy paralely byly skvělé! Také mě bavily Larsovy „odkazy“ na jeho starší filmy. Našel jsem zatím tři, třeba při dalším zhlédnutí objevím další (Antikrist – lezoucí dítě, Dogville – parkování auta, Království – vstup do nemocnice). Moc se těším na directors cut a tajně doufám, že půjde také do kin! Film bych doporučil hlavně těm, kteří ví, co od Larse von Triera můžou čekat a nejdou na film jen kvůli názvu. Závěrem bych ještě podotkl, že takto plný Světozor jsem ještě neviděl…
Osvědčená dvojice Gore Verbinski – Johnny Depp mi tentokrát přinesla spíše zklamání. Depp hraje postavu nápadně podobnou Jacku Sparrowovi, tentokrát však ve vyprahlé poušti a za parťáka mu vybrali nevýrazného Armie Hammera. Ve filmu rozpozná divák znalý starších kultovních (nejen) westernových snímků kvantum odkazů na ty nejznámější scény, které měly s největší pravděpodobností sloužit jako pocta nebo možná parodie (těžko říct). Ani jeden záměr se příliš nepovedl a celkově to působí spíše jako recyklace toho nejlepšího, co tyto filmové perly nabídly – připomnělo mi to pohádku, jak pejsek s kočičkou vařili dort… Zajímalo by mě, na jakou věkovou skupinu je film cílen, protože humor ve filmu mi přišel dost infantilní, ovšem co pak ten rating 12+? Korunu tomu pak nasadí přepálená, dvou a půl hodinová stopáž. Ale abych jen nekritizoval, Tonto občas hodí výbornou hlášku a odlehčí tak křeč, kterou jsem z tohoto filmu pociťoval…
Pouze další kousek z řady megalomanských hollywoodských blockbusterů, jen tentokrát ve větším měřítku a s ještě větším rozpočtem… Jsem zvědavý, kde až se to zastaví. Pacific Rim dávkuje jedno otřepané klišé za druhým (a že se jich tam za ty dvě hodiny vešlo), až začínám mít pocit, že v Hollywoodu existuje pouze jedna filmová šablona, kterou si tam půjčují a jen se mění postavičky na straně dobra a zla. Prostě a jednoduše jen další monster movie, které se člověku brzy vykouří z hlavy! A malá poznámka na závěr - z Guillerma del Tora se zřejmě stal úchyl přes boty :-)
Neil Blomkamp ve svém novém snímku servíruje mnoho věcí, které ve filmech nesnáším, což se také odráží na mém hodnocení. Jeho scénář je plný otřepaných klišé a to se radši nepozastavuji nad jeho občasnou nelogičností. Opět přichází na řadu třaslavá kamera (kterou fakt nesnáším a nevím, co v ní tvůrci vidí za kouzlo, že ji pořád používají?) a zbytečně zběsilý střih. Vypadá to, vypadá, že s Blomkampem asi fakt kamarádi nebudeme…
"Machete happens!" Pro tvorbu Roberta Rodrigueze mám jistou (zvrácenou) slabost (netýká se Spy Kids), obzvláště poslední dva Machete filmy rozhodně nepatří ke standardním bijákům a to je právě to, co mě na nich baví. Robert se nebere vážně a servíruje již druhý film plný bláznivých situací, vtipných hlášek, pěkných žen, drsných grimas a to celé je zabaleno do zakrváceného balíčku s mašličkou uvázanou ze střev (ano, ani ve druhém filmu nebyla střeva vynechána…) Pokud potřebujete zvednout náladu a jste naladěni na Robertovu vlnu, není nad čím váhat!
Výborný snímek o jednom skotském poldovi, který postupně přechází z komedie nabité opravdu černým, někdy až zvrhlým (ale v tom dobrém slova smyslu) humorem až do mrazivého dráma. Už od prvních minut mi bylo jasné, že mě tento snímek bude bavit a mé očekávání se naplnilo. Zážitek je podpořen skvělými hereckými výkony a také opravdu povedeným soundtrackem. "Je to jen další hra a pravidla se přeci nemění!"
Tento rádoby akční špionážní snímek drží nad vodou pouze Kenneth Branagh. Ale bohužel jen před kamerou (kde předvádí skvělý ruský přízvuk), skoro jakoby zapomněl, že má smlouvu také jako režisér. Ve filmu je celá řada vtipných momentů, které ale rozhodně nebyly tvůrčím záměrem – film se totiž bere místy až příliš vážně, skoro jako bychom se vrátili to tužších časů studené války…
Film o veteránovi vracejícím se z Vietnamského pekla dnes již patří k těm nejznámějším akčním legendám! Sylvester Stallone ve své (společně s Rockym) nejlepší roli! Další slova jsou zde už zcela zbytečná, snad jen dobře míněná rada závěrem: nepokoušejte se Johna naštvat!
Jiřího Menzela si nesmírně vážím, protože za svůj život stačil stvořit celou řadu pro mě nezapomenutelných snímků. Ovšem Donšajni se k nim rozhodně nepřidají, ale zařadí se po bok Zlatého dna a Čokoládových čmuchalů, tedy k těm méně povedených kouskům jeho tvorby. Na filmu je vidět, že si pan režisér na stará kolena chtěl udělat radost a natočit si film společně s celou řadou pohledných (nahých) mladých dívek i krásných dam. Ovšem příliš už nebral ohled na diváka, mě osobně totiž příliš nepotěšil. Navíc nejsem ani příznivcem opery a místy mi zpěv až trhal uši. Těžko říct, komu bych mohl film doporučit, cílová skupina mi uniká, takže nedoporučuji asi nikomu... Nechám na Vás, jestli se do tohoto snímku, ať už z jakéhokoliv důvodu, pustíte, ale já se na repete rozhodně nechystám…
Fešák z reklamy na kávu si zase na chvíli odskočil k filmu a rovnou se posadil i na režisérskou stoličku. Jenže se bohužel nedokázal rozhodnout, jak svůj počin (s obrovským potenciálem) vlastně pojmout a tak namíchal koktejl komedie a patetického dramatu, což filmu trochu uškodilo. Povedené komediální scény, o které se převážně staralo duo Bill Murray – Bob Balaban, totiž byly vždy zabity nějakým tím klišoidním pokusem o zdramatizování, aby to zase nebyla taková sranda (motivační řeč do vysílačky, čtení dopisů apod.). Dlouze jsem přemýšlel vyšším hodnocení, ale právě kvůli těm dramatickým patetickým kecům, které byly míněny neskutečně vážně, to nechám na konečných 65%. I tak ale stojí za to se na tuto herecky nabitou bandu zachraňující umění mrknout!