Sajrajt

Komentáře 19

Od nejnovějších
  1. Mlčení
    Mlčení (2016)
    6.5
    Na můj vkus trochu chladné a neosobní ztvárnění dilemat víry a lidskosti, které se nezaryje pod kůži jako Kladivo na čarodějnice (které má navíc silnou hudební složku) nebo jako válečný Olmiho Torneranno i prati. Film samozřejmě nemusí být jen o křesťanství a náboženské víře, ale potenciál vícevrstevnatosti využit nebyl.
  2. Já, Claudius
    Já, Claudius (1976)
    9.5
    Minimálními prostředky oživený svět starého Říma s jeho úklady, touhami po moci ve střetu republikánské tradice a imperiální velikosti. Krásně inspirativní podnět ke zkoumání historie coby školy života, v němž vše kolotá a ve šroubovicích stoupá, klesá a zaniká
  3. La La Land
    La La Land (2016)
    7.5
    Kdo by čekal muzikál 21.století se snahou o nejsoučasnější umělecké vyjádření, ten se pěkně napálí. O muzikál po prvních náznacích dokonce ani nepůjde, i když si hrdinové svoje odtančí a pěvecká čísla nejsou v záři reflektorů žádnou ostudou, sdělení je ale hodně recyklované z již viděného (vztah k evropské tradici je znát a těší) a je škoda, že sám se film novou klasikou nestane a odkazy na jazz zbytečně mate neznalé. Co by ale za takovou kvalitu dal Renč.
  4. Nehoda
    Nehoda (1967)
    6
    Sympatické dobové hledání způsobu osobitého a niterného uměleckého vyjádření na téma životní změny, láska. Hezky typově zvolení herci, z nichž nejlepší byl Stanley Baker a Jacqueline všemu dodává nádech neuchopitelného, nepředvídatelného a osudového. Loseyho vždy stojí za to vidět.
  5. Pasažéři
    Pasažéři (2016)
    7.5
    Radost ze souhry herecké dvojice, která v současnosti patří k tomu nejlepšímu. Robinsonský příběh nabízí napětí i možnosti řešení a především prostor k uplatnění lidských schopností a vynalézavosti. Nic ale není bez morálních dilemat a zvolenou cestu možná ocení budoucí pokolení. Ale zcela bez záruky, což není zrovna sexy
  6. Jackie
    Jackie (2016)
    5.5
    Film, jehož kvalitu možná nechápu. Nevýrazně zahraná nevýrazná americká žena (odvozenina svého muže), nucená hudba, snaha o vizuální styl. Formát rozhovoru evokuje Salieriho v Amadeovi, možná tvůrci chtěli promluvit k současnému dění v USA, ale za mě velké rozpaky.
  7. Škola základ života
    Škola základ života (1938)
    10
    Drama, v němž nečetným charakterům v řadách profesorstva i studentstva (Krhounek) kladou nástrahy četní a úlisní nepřátelé, fanoušci nepůvodních, zbabělých a pokleslých způsobů vyjadřování (karikatury) a možná i stoupenci ohavně kosmopolitního olympismu.
  8. Kočár do Vídně
    Kočár do Vídně (1966)
    6.5
    Divadelní drama v plenéru lesní cesty v provedení zaměřeném hodně na formu. Souputník Markéty Lazarové, Spalovače mrtvol, Kladiva na čarodějnice.
  9. Tvář toho druhého
    Tvář toho druhého (1966)
    8
    Příběh, promlouvající k současnosti, vykreslený s dystopickou naléhavostí. Snímek, který působí jako syntéza bradburyovské sci-fi s filmy ovlivněnými francouzským existencialismem. Valčíček z jiného konce světa má silnou přidanou hodnotu a vše graduje v závěrečném poselství.
  10. Sicario: Nájemný vrah
    Sicario: Nájemný vrah (2015)
    7
    Testosteronem prosáknutý příběh (a testosteron myslím individuální i národní) z pomezí dvou světů, které se prolínají víc, než by naznačovala přesně vymezená hranice. Výtvarně snaživě zpracovaný film, který občas drhne v tempu, hudební atmosféra je spíš banální, za vyzdvihnutí stojí jisté herecké výkony i v emotivně vypjatých scénách.
  12. Touha
    Touha (1958)
    6.5
    S velkým citem, ale současně schematicky podaný příběh z kolektivizační doby. Neplést ovšem s nějakou prorežimností ! Tichánková a Lohniský ukazující herecké typy, po kterých se dnešním režisérům musí stýskat, stejně jako po emotivní stylotvorné hudbě.
  13. Everest
    Everest (2015)
    7
    Bez mimořádných uměleckých ambicí připravené a technicky výtečně zpracované drama podle skutečné ...
  14. Amadeus
    Amadeus (1984)
    Nejvyšší laťka filmového příběhu napsaného na historickém základě a dopracovaného do vrcholného dramatického tvaru.
  17. Jako nikdy
    Jako nikdy (2013)
    Na české poměry dobře vyvážené proporce scénáře, herectví a celkového zpracování v tématu na naše poměry neobvykle vážném
  19. Jako jed
    Jako jed (1985)
    10
    Film až moc ze života. Nejoblíbenější ze Svěrákových perel se skvostnou kamerou, Stivínovou hudbou s hořkou ústřední písničkou, lidské postavy s civilním hereckým projevem. Výtvarně vystižený skanzen 80.let !