Na můj vkus trochu chladné a neosobní ztvárnění dilemat víry a lidskosti, které se nezaryje pod kůži jako Kladivo na čarodějnice (které má navíc silnou hudební složku) nebo jako válečný Olmiho Torneranno i prati. Film samozřejmě nemusí být jen o křesťanství a náboženské víře, ale potenciál vícevrstevnatosti využit nebyl.
Minimálními prostředky oživený svět starého Říma s jeho úklady, touhami po moci ve střetu republikánské tradice a imperiální velikosti. Krásně inspirativní podnět ke zkoumání historie coby školy života, v němž vše kolotá a ve šroubovicích stoupá, klesá a zaniká
Kdo by čekal muzikál 21.století se snahou o nejsoučasnější umělecké vyjádření, ten se pěkně napálí. O muzikál po prvních náznacích dokonce ani nepůjde, i když si hrdinové svoje odtančí a pěvecká čísla nejsou v záři reflektorů žádnou ostudou, sdělení je ale hodně recyklované z již viděného (vztah k evropské tradici je znát a těší) a je škoda, že sám se film novou klasikou nestane a odkazy na jazz zbytečně mate neznalé. Co by ale za takovou kvalitu dal Renč.
Sympatické dobové hledání způsobu osobitého a niterného uměleckého vyjádření na téma životní změny, láska. Hezky typově zvolení herci, z nichž nejlepší byl Stanley Baker a Jacqueline všemu dodává nádech neuchopitelného, nepředvídatelného a osudového. Loseyho vždy stojí za to vidět.
Radost ze souhry herecké dvojice, která v současnosti patří k tomu nejlepšímu. Robinsonský příběh nabízí napětí i možnosti řešení a především prostor k uplatnění lidských schopností a vynalézavosti. Nic ale není bez morálních dilemat a zvolenou cestu možná ocení budoucí pokolení. Ale zcela bez záruky, což není zrovna sexy