Profilový obrázek

Spooner

Milan Rozšafný

Komentáře 2 253

Od nejnovějších
  1. Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně
    Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023)
    2
    Jeden z nejsměšnějších, nejotravnějších a nejhnusnějších blockbusterů (minimálně) poslední dekády, který jen potvrzuje, že se ze Snydera stala parodie na sebe sama. Ten nemá ani trochu sebereflexe a nedokáže už vyprávět ani naprosto klišovitou a šablonovitou story, kterou by měli jiní tvůrci sfouknutou za 100 minut, ale musí ji naopak naprosto trapně a zbytečně rozdělit na dva filmy. Jako pilot nového seriálu od tvůrců Hvězdné brány by to bylo ucházející, v tomhle měřítku je ovšem Rebel Moon jen velký filmový trapas.
  2. Aquaman a ztracené království
    Aquaman a ztracené království (2023)
    6
    Když bylo během úvodních dvou minut Aquamanovi dvakrát načůráno do ksichtu (přičemž jednou se u toho smála Amber Heard, což vyvolalo vzhledem k její osobě zajímavé souvislosti), bylo mi jasné, že minimálně po stránce humoru nebude dvojka asi úplně můj šálek kávy. A následující minuty to bohužel jen potvrzovaly. Když se totiž tvůrci snažili o rodinný „marvelácký“ humor, moc zábava to většinou nebyla. Scénář zde tlačí hlavního hrdinu až příliš do polohy buranského idiota, bromance chemie mezi Momoou a Wilsonem kvůli tomu moc nefunguje a jisté dialogové výměny poměrně bolí. Stejně tak je na výsledku cítit, že se v postprodukci hodně stříhalo a předělávalo za pochodu, takže několik důležitých scén je najednou necitlivě useknuto, vedlejší postavy se náhodně zjevují a celkově působí roztříštěný výsledek dojmem, že tady se zasahovalo do původního materiálu opravdu hodně. Naštěstí od většiny letošních tupých komiksovek, s nimiž má Aquaman spoustu společných neduhů, zde se může DC aspoň částečně spolehnout na Jamese Wana. Ano, i ten si sice tentokrát vybral svou slabší chvilku, i přesto jeho poctivé řemeslo či hrátky s atmosférou v několika scénách jasně probleskují, stejně jako snaha o epické podvodní Star Wars, na něž se docela hezky kouká. Tempo je solidní, akce obstojná a podvodní univerzum přeci jen nabídne zajímavější svět než třeba hnusný Ant-Man. Ano, na povedenou komiksárnu je to pořád trochu málo, po příběhové stránce se tu jede hloupější liga než posledně a jistá tvůrčí rozhodnutí či plochost postav jsou poměrně k smíchu. Vzhledem ke všem zvěstem o přetáčkách a děsivých reakcí z prvních projekcí je však druhý Aquaman ještě docela neškodný.
  3. Napoleon
    Napoleon (2023)
    8
    Asi bych si dal hned tu režisérskou verzi. Ridley Scott pořád nezapře své nepopiratelné řemeslo a servíruje opravdu velkolepou historickou podívanou, co si žádá velké plátno a člověku je při sledování líto, že podobné žánrové opulentní fláky se do kin nehrnou častěji. Režijní veterán dodává výtečnou dobovou atmosféru se špičkovou výpravou, nádhernými záběry a dle očekávání strhujícími bitvami, jež jsou navíc hezky různorodé a každá z nich zaujme něčím jiným. Joaquin Phoenix tu podle očekávání předvádí další naprostý herecký koncert a dokáže výtečně prodat Napoleonovu nekompromisnost a touhu po moci, ale také zranitelnost a jistou tragikomičnost. A Vanessa Kirby mu zdatně sekunduje. Shrnout Napoleonův život od vzestupu až do jeho samotného konce byl ovšem na dvouapůlhodinový snímek až příliš ambiciózní a dalo by se říci, že až takřka nesplnitelný plán. Režisér jako by se první polovinu nemohl rozhodnout, zda chce natáčet více o vojevůdcově vztahu s Joséphine či jeho politických ambicích, je rozkročen někde uprostřed a ani v jedné z rovin kvůli tomu nedokáže být patřičně silný. A navíc je zde citelně znát, že se opravdu hodně střihalo, řada událostí je tu jen zkratkovitě naznačena, vedlejší postavy přijdou a zase tiše zmizí a celkově má divák pocit, že mu zde toho hodně chybí. Ze značné části tak Napoleon působí jako rychlý přehled dějinnými událostmi Francie, širší kontext pro pochopení jednání ústřední postavy však často chybí. Až v závěrečné hodince jako by si roztříštěný styl konečně sedl a příběh začal po scenáristické i emoční stránce přeci jen daleko lépe fungovat a vyprávění okolo Napoleona i jeho velké lásky se podařilo solidně zakončit. Napoleona se ale v kinech rozhodně vyplatí vidět, dokáže vás v několika pasážích strhnout a o žádnou Ridleyho prohru se určitě nekoná. Na druhou stranu, režijní matador už natočil mnohem komplexnější a kompaktnější podívané a je cítit, že zde onen director´s cut opravdu nebude od věci.
  4. Zabiják
    Zabiják (2023)
    8
    Vlastně se těm zklamaným a rozčarovaným reakcím nedivím. Když se totiž u jednoho filmu opět sejde David Fincher se scenáristou Sedm Andrewem Kevinem Walkerem, divák už prakticky automaticky čeká minimálně jeden z filmů roku. Jenže režijní velikán potvrzuje, že si na Netflixu točí celovečeráky zejména pro radost a nechce divákovi dávat nic zadarmo. A mně to vlastně tolik nevadí. Ano, příběh je naprosto banální a dá se celý odvyprávět ve dvou větách. Fincher ovšem opět potvrzuje pověst totálního perfekcionisty a dokáže svou prací s jednotlivými záběry, zvukem či střihem naprosto pohltit. Je to minimalistické, chladné, pomalé, ale i přesto v jistých pasážích zcela vtahující a příkladně metodicky natočené. Za zdánlivě jednoduchou slupkou se navíc skrývá solidní sonda do kůže jednoho chladného vraždícího psychopata, jehož si Fassbender vystřihl s takovou chutí, až mě zase jednou zamrzelo, že ho vídáme před kamerou v posledních letech tak málo. Fincher zkrátka jako by si řekl, že natočí nejjednodušší děj tím řemeslně nejpreciznějším způsobem a v tom obstál na jedničku. Že od něj automaticky očekáváme scenáristicky i myšlenkově hutnější podívané, je pak samozřejmě věc druhá.
  5. Marvels
    Marvels (2023)
    4
    Dostal jsem svým způsobem to, co jsem čekal. A taky se toho bál. Marvels je v podstatě nenáročným komiksovým výplachem pro 13leté holčičky, kde pořád musí být nějaká akce, infantilní vtipy, Ms. Marvel do toho musí hystericky pištět a aby toho nebylo málo, dostaneme i tunu koťat. Ano, mít doma na zdi plakát Taylor Swift a mezi oblíbenými filmy mít Cool Girl!, asi jsem spokojen. Jenže takhle špatně na tom naštěstí ještě nejsem, takže jsem před sebou viděl jen naprosto matnou marvelovku, která mi svým „zážitkem“ připomněla spotřební netflixovku, v níž se vlastně nikdo moc nesnaží. Jen se prostě musí něco rychle a draze natočit, aby se to šouplo do kin/na stream. A výsledek tomu napovídá. Akce, během níž se střídají jednotlivé hrdinky, je vlastně docela fajn a plní svůj účel, mezi ústřední trojicí to funguje a závěrečná scéna mi udělala poměrně radost. Jenže vedle toho dostaneme i několik pekelných scén, u nichž nebudete vědět, zda už vás nechce Feige zabít. V mnoha pasážích nás pak čeká střihový a scenáristický patvar, v němž na sebe některé scény logicky nenavazují a vy nebudete tušit, jak se postavy ocitly na určeném místě. Je to zkrátka film, kde se jede na neutrál a o nic žánrově svěžího či převratného se nepokouší. A Marvelu to v této fázi z nějakého záhadného důvodu stačí. Na druhou stranu, je to přeci jen snesitelnější než třetí Ant-Man, u kterého jsem chtěl zvracet po celou stopáž. Tady jsem měl jen párkrát chuť si decentně ublinknout.
  6. Electra
    Electra (2023)
    10
    Neskutečně komplexní a vrstevnatá sonda do života titulní Electry, která vzpomíná na své desáté narozeniny a probouzí v sobě nejedno rodinné trauma. Elektrizující a intenzivní snímek, u něhož vám pod kadenci tísnivých a hrozivých vjemů nebude úplně dobře. I přesto víte, že tuhle audiovizuální nálož rozhodně nevidíte naposled. Jedinečné dílo dokazující, že o Darii Kashcheevě ještě hodně uslyšíme.
  7. Peníze těch tupců
    Peníze těch tupců (2023)
    6
    Social Network pro tiktokerskou generaci. Craig Gillespie řemeslně precizně vypráví neuvěřitelný byznysový příběh o tom, jak malí investoři dokázali díky internetové masáži přečůrat mocné byznysmeny z Wall Street. Dělá to naštěstí chytlavým a chytrým způsobem na bázi jednoduchého příběhu „chudí vs. bohatí“, díky němuž celou kauzu pochopí i finanční negramoti a dokáže diváka správně zaujmout. Gillespie pak umí opět skvěle poukázat na absurdnost a bizarnost celého příběhu a jednotlivých postav a hezky si hraje také s prvkem sociálních sítích a moderními trendy, i když na můj vkus bylo těch memeček a tiktokových videích možná až moc. V neposlední řadě se pak režisér mohl spolehnout na našlapaný casting, v němž nenajdete slabý článek. Na druhou stranu mě ovšem Gillespieho nedokázala vlastně ani na chvíli patřičně strhnout a jeho snaha natočit ukecané drama jako od Sorkina zůstala kdesi na půli cesty. Peníze těch tupců totiž doplácí na přehršel postav, z nichž některé by se daly v klidu vyškrtnout, a také fakt, že dialogy zkrátka nemají tzv. „flow“, nejsou patřičně úderné a nedokáží se dostat charakterům dostatečně pod kůži. Snímek má pak zejména v první polovině kvůli krkolomnému představování všemožných aktérů problémy s tempem a ani v závěru bohužel nedostaneme patřičně silnou katarzi, v jakou jsem doufal. Gillespie tak sice natočil docela příjemnou dialogovku a dokázal vděčné téma po divácké stránce solidně využít, po jeho minulých zářezech jsem ale čekal podstatně více.
  8. Ještěr
    Ještěr (2023)
    8
    Kdo by to od režiséra popíkových videoklipů od The Weeknda apod. čekal. Ještěr je totiž nejen proklatě temnou kriminálkou, ale zejména až nečekaně vyzrálým a sebevědomým debutem, v němž dává Grant Singer o svém talentu celkem stylově vědět. Předkládá nám sice zatraceně pomalou, ale o to hutnější a kamerově vymazlenou kriminálku takřka skandinávského střihu, která sice vyloží všechny své trumfy na stůl o něco dřív, než měla, ale ani následný úkrok do jiného subžánru celku jí nijak výrazně neubližuje. Obzvláště, když se může režisér spolehnout na nonstop charisma a sveřepý výraz bezkonkurenčního Benicia Del Tora, jemuž navíc kryje záda solidní Timberlake či Michael Pitt, po delší době zase v roli nepředvídatelné magora. Škoda, že výsledek doplácí na hodně nevyrovnané tempo a zejména klasický netflixovský neduh v podobě přepálené stopáže, kvůli níž se zejména v polovině dost přešlapuje na místě a musíme se zde hodně dívat na zbytečnou postavu Alicie Silverstone. Kdyby to bylo celé o půl hodinky kratší, mohla být z Ještěra kriminálka roku. Takhle jsme dostali „jen“ hodně solidní žánrovku.
  9. Saw X
    Saw X (2023)
    4
    Dalo by se říci, že autoři splnili to, co slíbili. Stylem i kvalitou se zkrátka vrátili k nejúspěšnějším komerčním časům série. Fandové značky navíc dostanou nějaké to cameo, pár pomrknutí a nenáročný divák toužící po co největším humusu bude jakž takž spokojený. Pro ostatní se však stále jedná o prázdnou přehlídku humusáren, kterou trochu zachraňuje alespoň charisma Tobina Bella. Kvalitní horor tu samozřejmě nemá smysl hledat, na druhou stranu, po pištivém teroru Chrise Rocka budu spokojenost cílového publika chápat.
  10. Stvořitel
    Stvořitel (2023)
    6
    Myslel jsem si to u Godzilly i Rogue One a bohužel to musím zopakovat i zde – Gareth Edwards na ty velkolepé a ambiciózní bijáky prostě nemá. Ano, co se týče rozpočtu a práce s vizuálem i triky, je v dnešní době tak trochu kouzelník. Na Stvořitele se hezky kouká, všichni roboti či vychytávky z budoucnosti jsou skvěle nadesignované a fandové military sci-fi si v jistých momentech přijdou na své. Dokonce i James Cameron možná Edwardse za pár detailů a scén pochválí. Jenže k čemu všechno tohle pozlátko je, když je to celé tak strašně pitomé. Už z trailerů se mi zápletka příliš nepozdávala, ve své první hodině ji měl ovšem Edwards (i přes několik scenáristických vykřičníků) celkem obstojně rozjetou. Jenže pak se snímek definitivně rozpadne do laviny hloupostí, kýče a jednoho klišé za druhým. Asi desetkrát jsem si během sledování filmu řekl: „Snad tvůrci teďka nepřijdou s touhle banalitou, přece nejsou tak pitomí“. Jenže vždycky přišli. Slušně rozehraný snímek se tak posouvá do béčkových vod a poslední třetina už je vyloženě jeden scenáristický facepalm za druhým. O zkratkovitém vztahu ústřední dvojice a řadě nevyužitých pěkně obsazených postav v čele se skvělou drsňačkou Allison Janney ani nemluvě. Ne, tady sci-fi roku fakt nehledejte.
  11. Nikdo tě nezachrání
    Nikdo tě nezachrání (2023)
    4
    Sice nemám podobné věty rád, ale zde ji prostě použít musím – jako kraťas by to bylo dobrý, v celovečerním podání ale kulhá Nikdo tě nezachrání na obě nohy a v podstatě vůbec nefunguje. Uznávám, že režisér Brian Duffield dokáže v některých pasážích hezky šponovat napětí a pracovat s hororovou atmosférou, kamera doručila řemeslně poctivý vizuál a Kaitlyn Dever svou one woman show uhrála se ctí. Ambiciózní sci-fi horor však paradoxně doplácí na snahu být originální a zároveň toho říct až příliš. Pokus udělat ze snímku němý film takřka beze slov funguje opravdu jen prvních 20 minut, pak se ovšem mění v prázdné stylistické cvičení a režijní honipéřinu, co se točí v kruhu a nikam se výrazně neposouvá. Je až srandovní, jak moc násilně a krkolomně se tvůrci snaží, aby hrdinka nešpitla ani hlásku. A to i v situacích, v nichž to není vůbec uvěřitelné. Emzáci pak nejsou vůbec strašidelní a nedokážu říct, zda se chovali víc nelogicky oni, nebo hlavní postava. Snahy o psychologii a rozebírání traumatu ústřední hrdinky pak kvůli scenáristické impotenci prakticky nefungují a ke konci už jsou, stejně jako věčné nahánění mimozemšťany, spíše úmorné. Nikdo tě nezachrání je zkrátka filmem, co zněl i s „němým“ nápadem asi dobře na papíře, to by se ho ale musel chopit někdo schopnější než Duffield.
  12. Spider-Man: Bez domova
    Spider-Man: Bez domova (2021)
    8
    Uznávám, že jsem byl před třetím Spider-Manem malinko neklidný a bál se, aby z vyvrcholení Spideyho trilogie a návratu mnoha starých záporáků nevznikla hodně divoká splácanina, která se Jonu Wattsovi rozpadne pod rukama. Jenže k tomu naštěstí opravdu nedošlo. Ano, v první hodině snímek ještě občas malinko kulhá pod nánosem teenagerského a někdy na sílu hnaného humoru, jenž mě malinko irititoval už ve dvojce. Stejně tak chování postav je místy na zdvižené obočí a je mi jasné, že rejpalové si ve scénáři najdou svoje. Jenže pak už přijde jen totální komiksový nářez, v němž Jon Watts jede na plný plyn a ukazuje, jak si je s každým dalším filmem blockbusterově jistý v kramflecích Nový Spider-Man se tak rázem změní v natřískanou a nahláškovanou jízdu, v níž dokáže Watts i příběh několikrát velmi příjemně překvapit i skvěle využít všechny záporáky, z nichž má téměř každý svůj moment na to zazářit. Scénář pak navíc umí chytře pracovat s jednotlivými motivy, linkami, narážkami, uzavírat možné i nemožné dějové kruhy… a v závěru ždímat emoce na maximum. Třetí Spider-Man je zkrátka i přes jisté mušky v první polovině výtečným a řemeslně precizním vyvrcholením trilogie, o němž fanoušci snili. Na Tobeyho dvojku Bez domova sice stále nemá, mezi trojici nejlepších pavoučích kousků se ovšem nový Spidey vyšplhal celkem s přehledem.
  13. Moje slunce Mad
    Moje slunce Mad (2021)
    6
    Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek.
  14. Bod varu
    Bod varu (2021)
    8
    Luxusní restaurace, jeden předvánoční večer nabitý rezervacemi k prasknutí a šéfkuchař s tváří Stephena Grahama, který prochází životní i pracovní krizí a vše se mu hroutí pod rukama. A do toho dorazí kontrola z hygieny, jeho kuchařský konkurent, pár problémových hostů a komplikované vztahy na pracovišti začínají bublat na povrch. To vše natočené na jeden záběr s kamerou postupně se zaměřující na jednotlivé zaměstnance. Nenápadný britský kousek sice má občas problémy s tempem a některé postavy a mini zápletky si zasloužily větší prostor, jinak nám ovšem režisér Philip Barantini servíruje hodně hektický výlet do pracovního pekla jedné kuchyně, jenž je díky jednozáběrovému formátu správně intenzivní, vtahující a zkrátka si v něm postavy ani divák na minutu neoddychnou. A do toho výtečný Graham jako sladká třešnička na dortu. Velmi příjemné překvapení.
  15. Marťanské lodě
    Marťanské lodě (2021)
    6
    Malá, osobní a hezky civilní romance z Brna o mladém páru, který ovšem musí bojovat s krutým osudem. Sympatická žánrovka s poctivým indie nádechem, výtečnou a správně křehkou Eliškou Křenkovou, skvělou hudbou a jistou režií Jana Foukala, jež doplácí až na příliš jednoduchý příběh, u něhož je vám zkrátka velmi brzy jasné, jak to celé skončí. A Martinu Kyšperskému to jde bohužel mnohem lépe s kytarou v ruce než před kamerou. I přes řadu chyb se ale jedná o milý žánrový pokus, který asi letos na moc cen na rozdíl od Zátopka a Atlasu ptáků mířit nebude, kdyby ale u nás podobných kousků začínalo vznikat více, vůbec bych se nezlobil.
  16. Ada
    Ada (2021)
    6
    Trailery lákaly na hutné, téměř hororové, psycho s hodně bizarní zápletkou. Výsledek je ovšem… no, já to vlastně ani neumím moc popsat a vyjádřit slovy. Šílený severský experiment chce být mixem pomalého artu, hororu, psychologického snímku o zoufalé touze po rodině i téměř humorných šílených situací. A jak vám asi došlo, moc zajímavé a zábavné to ve výsledku není. Prvních 40 minut se tu navíc prakticky nic nestane a i přes skvělou hudbu a výtečnou kameru s nádhernými záběry se hutná a mrazivá atmosféra úplně nedostavila. Mlha byla v tomto snímku s herecky přesnou Noomi Rapace zkrátka daleko hutnější než tamní napětí a vztahy mezi postavami. Na druhou stranu, jméno režiséra Bély Tarra mezi producenty mi vysvětlilo mnohé.
  17. Nejhorší člověk na světě
    Nejhorší člověk na světě (2021)
    8
    Patříte mezi fanoušky seriálové pecky Potvora aka Fleabag? Tak to by vaším očím neměla minout norská pecka Joachima Triera, jež je také sondou do života čerstvé třicátnice, která moc neví, co se životem a má dost osobních problémů. Stejně jako britská hrdinka Phoebe Waller-Bridge, i ta norská umí být správně drzá i zatraceně vtipná. A Renate Reinsve, jež si za svůj výkon odnesla hereckou cenu z Cannes, je opravdu famózní. Nejhorší člověk dokáže skvěle střídat neskutečně vtipné a trefné momenty s těmi citlivými a vážnými. A jelikož jsme v Norsku, dokáže být ve vážnějších rovinách ještě podstatně drsnější a realističtější. Snímek už sice ke konci malinko ztrácí tempo a na někoho by mohl být až příliš melancholický, na mě ovšem tato sonda zafungovala dokonale.
  18. The Sparks Brothers
    The Sparks Brothers (2021)
    8
    Osobně jsem o Sparks Brothers znal prakticky jen jejich nejslavnější song a trochu se obával, zda tento 130minutový kolos vůbec pro mě. Ale bál jsem se zbytečně. Wright totiž dokázal správným způsobem prodat ulítlost a osobitost kultovní dvojice, stejně jako jejich neskutečnou hudební dráhu a pro mnohé nečekaný vliv na řadu hudebních žánrů a umělců. To vše s hvězdnými hosty, typickou režisérovou hravostí a nápaditostí, kdy dokáže „kecací hlavy“ v tu správnou chvíli vystřídat vtipnými střihovými montážemi či roztomilou animací. Jen škoda té přepálené stopáže. Filmu by i přes Wrightovy velké snahy a obrovskou energii prospělo větší prostříhání a to i kvůli konceptu „probereme postupně každé z více jak 20 alb,“ který je v druhé polovině už značně repetitivní a ohraný. I přesto se však jedná o další z Wrightových hodně sebejistých titulů.
  19. Rozhněvaný muž
    Rozhněvaný muž (2021)
    10
    Málokterý film si onen hněv v názvu zaslouží tolik, jako právě tenhle. Snímek, který se v trailerech (a vlastně i první půl hodině) tváří jako typická stathamovka, totiž Guy Ritchie proměnil v neskutečně naštvaný, zlý a nekompromisní nářez, u něhož si režijní borec z Británie nejspíš řekl, že chce jednoduše natočit nejbrutálnější počin své kariéry. A povedlo se mu to na výbornou. Rozhněvaný muž je drsným revenge thrillerem kombinující starou školu s moderním syrovým hávem a přidává k tomu klasické Ritchieho propriety (i když v mnohem soustředěnější formě) i sympatické vypravěčské hrátky. A zároveň nám oblíbeného režiséra ukazuje v trochu jiném světle. Výsledkem je správně chladná a v jistých scénách opravdu nepříjemná šleha, jejíž mrazivé pocity doplňuje také dokonalá hudba, kterou si nyní budu pouštět asi vždy, když mě někdo na*ere. Jason Statham si tu pak na první pohled jede klasicky to svoje, snad nikdy ovšem nebyl jeho chladný a věčně naštvaný výraz využit tak parádně jako zde. Závěrečná lahůdková třetina, při jejímž sledování se musí Michael Mann či John Carpenter tetelit blahem, už pak jen utvrzuje, v jak neskutečné režijní formě se Guy Ritchie aktuálně nachází.
  20. Kdo mi jde po krku
    Kdo mi jde po krku (2021)
    6
    Ono by vůbec nevadilo, že si chtěl tentokrát Taylor Sheridan natočit přímočarý a divácký survival bez hloubky a nějaký ambicích. Jen by to celé nesmělo být tak strašně pitomé a zejména veleprůměrně natočené. A celá survival část by nakonec nesměla trvat asi tak 20 minut. Kdo mi jde po krku je jedním z těch snímků, v němž se hodinu rádoby buduje napětí, aby se pak ta hlavní část, na kterou se divák těší, sfoukla v nejkratším možném čase. Sheridan pak navíc jako by zapomněl na své největší přednosti, budování atmosféry a práci s postavami, které jsou na celém snímků asi nejsmutnější. Postavy jsou opravdu načrtnuté tím nejprostším způsobem, pouto mezi Angelinou a malým klukem tu prakticky neexistuje a místo děsivých vrahů tu máme dva neorganizované idioty, které bych si na odklizení nepohodlných lidí nenajal ani zadarmo. Nikdo tu nemá co hrát a někteří se filmem vyloženě pronudí. A diváka od absolutní nudy zachraňuje jen solidní tempo a krátká stopáž, díky níž tohle další sheridanovské rozčarování rychle uteče. S tímto materiálem a jmény mělo vzniknout něco víc než jednoduchý thriller, který uspěje max. v televizi ve večerním vysílacím čase.
  21. Kyslík
    Kyslík (2021)
    6
    Vlastně je až s podivem, že to celé do sebe nezaklaplo přesně tak, jak mělo. Alexandre Aja servíruje poctivé řemeslo s pár sympatickými nápady, příběh s nečekanými zákrutami rozhodně zaujme a Mélanie Laurent hraje (ehm…) jak o život. Jenže i přesto Kyslík nijak zásadně nestrhne a vyšumí z člověka rychleji, než by si u podobného snímku přál. Komorní novince totiž pod vizuálními hrátkami a suverénním hereckým výkonem chybí duše, díky níž by vás film hned od začátku chytnul a na konci emočně zcela vyždímaného nekompromisně vyplivnul. Takhle je Kyslík „jen“ zručnou žánrovkou, která fandy sice uspokojí, ale dalo se z ní vymáčknout podstatně více.
  22. Tom Clancy: Bez výčitek
    Tom Clancy: Bez výčitek (2021)
    4
    Je docela smutné, že zatímco na evropské a seriálové půdě sází Stefano Sollima jednu pecku za druhou, na hollywoodské scéně bolestivě tápe a jeho styl zde působí dosti vykastrovaně. Clancyovka Bez výčitek se totiž snaží tvářit jako nekompromisní drsná jízda, která má být však zároveň i chytrá. Jenže v obou směrech tvůrci naprosto selhávají. Sollimovi chybí při snaze o správnou chlapáckou podívanou pomyslné tvůrčí koule, tah na branku a totálně zklamává i v tom natočit alespoň jedinou výraznou scénu. Sakra, vždyť i ta v trailerových střípcích lákavá akce je nakonec natočena zcela bez energie, parádních momentů a vlastně i dost zmateně. Taylor Sheridan pak nejspíš sepsal scénář na place seriálu Yellowstone během natáčecích přestávek a ještě měl přitom jako kulisu puštěné nějaké thrillerové béčko z devadesátek. Snaha o zvraty či politickou hru jsou tu pak vyloženě směšné. Jediný, kdo při své urputnosti neselhává, je tedy opět skvělý Michael B. Jordan. Jenže k čemu to je, když zde zbytek obsazení nemá co hrát (Guy Pearce), nebo je rovnou otravný (Jodie Turner-Smith) a režisér jako by se ani nesnažil natočit zábavný film. Naprosto zbytečný příspěvek do filmových kousků podle Toma Clancyho, který jeho fandy naštve a zbytek diváků unudí k smrti.
  23. Rodina na baterky
    Rodina na baterky (2021)
    10
    Tak se zdá, že animované kousky z produkce Phila Lorda a Chrise Millera už jsou skoro stejnou zárukou kvality, jako počiny od Pixaru. Tahle sehraná dvojka to totiž zase zvládla a naservírovala nám další neskutečně nabitý a nahláškovaný animák, který totálně překypuje nápady a svými vizuálními hrátkami si mě získal od prvních minut. A až do samotného konce mě nepustil. Tvůrci zde přitom na první pohled nepřichází tentokrát s žádnou inovací a vlastně mixují dohromady to nejlepší z předchozích titulů. Máme tu ulítlost ze Zataženo, občas trakaře, zběsilost LEGO příběhu a originální vizuální stránku po vzoru Spider-Mana. To vše je ale zabaleno do tak neodolatelného a režijně suverénního hávu, že mě tahle disfunkční rodinka semlela ve výsledku více než většina zmíněných pecek. Přidejte si pak k tomu až nečekaně funkční a správně dojemnou linii mezi otcem a dcerou, z níž jsem byl dost naměkko, a máme tu dokonale vybalancovanou a naspeedovanou rodinou zábavu, ke které se budu vracet asi hodně často.
  24. Světlo a stíny
    Světlo a stíny (2021)
    8
    Světlo a stíny nejsou žádnou obří fantasy událostí ve stylu Zaklínače a GoT, i přes jisté mušky však zůstávají správně odsýpající a na nic si nehrající jednohubkou s hezky funkčním a do budoucna stále zajímavým světem, co má za úkol zkrátka a jednoduše bavit. A to se mu rozhodně daří. Sebejistou režii a žánrově přesně vybalancovaný scénář pak tlačí dopředu hlavně sympatické postavy, jež mě do jednoho až nečekaně bavily. Alina v podání Jessie Mei Li je správně sympatickou a zmatenou hrdinkou a Ben Barnes aka záhadný Karrigan po Westworldu a Punisherovi ukazuje, že má na seriálové role celkem čuch. Nejvíce pozornosti si však pro sebe krade výtečně sehraná „vraní“ trojice gangsterů Kaz, Jasper a Inej, která pro mě byla asi největším tahounem seriálu. Ano, vrcholy žánru jsou pořád někde jinde, kdyby ale každá „young adult blbina“ dopadla nějak takhle, rozhodně bych se nezlobil. Prostě poctivá seriálová zábava, kterou si v případných dalších řadách mile rád zopakuji.
  25. Falcon & Winter Soldier
    Falcon & Winter Soldier (2021)
    6
    Promarněná šance. Jako fanoušek sólovek Kapitána Ameriky jsem po upoutávkách logicky doufal, že týmovka jeho dvou největších kumpánů se ponese ve stejném duchu. Jenže snaha je jedna věc a naprosto rutinní a chvílemi i dost utahaný výsledek věc druhá. Scénář pracuje s několika zajímavými motivy včetně rasismu i politické a společenské situace po probliknutí a sympaticky si hraje s hezky načrtnutými figurkami. Jenže režie a nakonec i scénář pracují s těmito proprietami zcela fádně, bez jiskry a výrazných překvapení. Režisérka Kari Skogland sice sem tam dokáže vykouzlit silnou či výraznou scénu, do atmosféry naspeedovaných akčních thrillerů s civilním a politickým nádechem dobrodružství Kapitána Ameriky má však novinka poměrně daleko. Místo toho nastupuje hodně utahané tempo s často zbytečnou dialogovou vatou. Scénář se pak tvůrcům postupně rozpadne pod rukama a všechna zmiňovaná témata dokážou proměnit jen v totálně nezajímavou zápletku okolo bandy aktivistů s jednou z nejotravnějších a nejnudnějších záporaček v historii MCU. Potenciál řady postav je nakonec solidně promrhán a nejzajímavější vývoj má postava Johna Walkera, jenž mě v druhé polovině série začal až překvapivě bavit. Falcon a Winter Soldier není špatným seriálem, má několik skvělých momentů, parádní herce. Při srovnání nejen s Kápovými filmy, ale i nedávnou WandaVision, však po scenáristické i režijní stránce seriál hodně pokulhává a potenciál projektu byl prostě někde jinde.
  26. Mortal Kombat
    Mortal Kombat (2021)
    6
    Tvůrci naštěstí pochopili, že adaptace legendární mlátičky není úplně intelektuálním veledílem a asi nikdy nebude ani velkolepou podívanou lákající do kin či na stream masy, a tak se rozhodli nám naservírovat poctivé akční béčko a totální fan service. A v tom vlastně vůbec neselhávají. Je to jednoduché, tupé a s často hroznými dialogy? Ano. Je si to své jednoduchosti vědomo, a i přesto je to svižné a zábavné? Také ano. Simon McQuoid možná není úplně nejlepším vypravěčem, nechybí mu ovšem to správně fanouškovské srdíčko a upřímný zápal, díky němuž nový Mortal Kombat hezky odsýpá od začátku do konce a já se nenudil ani minutu. Akce a lahodných fatalit je tu požehnaně, a i když bojová extratřída se aktuálně skrývá v seriálu Warrior a počinech Garetha Evanse, rozhodně se nemají tvůrci za co stydět. „Omáčka“ mezi fighty je pak vyplněna sympatickými postavami, u nichž casting vyšel skoro na jedničku. Sub-Zero se Scorpionem pohladí nejedno pařanské srdíčko, Kano hláškuje za každé situace a hlavní hrdina je taky překvapivě fajn. Jen ten Raiden je svým obsazením tak moc mimo, že budete se slzou v oku vzpomínat na Christophera Lamberta. Mortal Kombat není dokonalým filmem, který by nějak výrazně zvýšil reputaci videoherních snímků. A vlastně se o to tvůrci ani moc nesnaží. Jako fanouškovská pocta a akční blbina však funguje překvapivě solidně a tu teasovanou dvojku bych si dal klidně hned.
  27. Nikdo
    Nikdo (2021)
    8
    Vlastně stejně příjemné a stylové akční zjevení jako v případě prvního Johna Wicka. Ostatně, ještě aby ne, když zde Derek Kolstad v podstatě jen variuje jeho scénář. Jenže díky zcela odlišnému hrdinovi a tvůrčímu stylu dostáváme naštěstí trochu jiný zážitek. A hlavně Naishullerovy neskutečně našlapané krvavé hody, v nichž režisér ani na chvíli nesundá nohu z plynu a srší nápady od začátku až do úplného konce. Zdejší akce je nejen krvavější a přepálenější, ale dokáže být v některých scénách i nádherně fyzická. To vše ale i s pořádnou dávkou nadhledu, skvěle fungujícího humoru i vděčných vedlejších postaviček. Ano, Bob Odenkirk svou proměnu akčního borce dotáhl do dokonalosti a zároveň umí dát postavě díky svým hereckým kvalitám i lidskou tvář, rozhodně zde ale neválí sám. Pořád je tu totiž ještě lahůdkový Christopher Lloyd a výtečný záporák Alexej Serebrjakov, který by si zasloužil i více prostoru. Nikdo je zkrátka ten typ filmu, u něhož bude mít každý akční fanda spokojený úsměv od začátku do konce. A pak si to bude chtít pustit celé co nejdřív znova.
  28. Godzilla vs. Kong
    Godzilla vs. Kong (2021)
    6
    Hmm, tak ani na čtvrtý pokus nic moc. Od této série jsem nikdy neměl přehnaná očekávání, doufal jsem ale, že aspoň jednou bych mohl dostat bezproblémovou oddechovou popcornovku, u níž dokonale vypnu mozek. Jenže i tentokrát se dostavila hlavně nuda a částečně i zmar. Pravda, Adam Wingard má k odpočinkové zábavě z tohoto univerza asi nejblíže, nebere se tak vážně jako směšná dvojka Godzilly a bitky titulních monster tu opravdu stojí za to. Jsou přehledné, nápaditě, digitálně i vizuálně precizní, a když Kong používá proti Godzille vše, co v okolí zrovna najde, tak se na to opravdu hezky dívá. Problém je, že té akce tu vlastně moc není a zbytek stopáže zase vyplňuje otravná a zbytečná lidská stafáž, která jen blbě čumí, utíká, něco vysvětluje nebo tupě hláškuje. Je pak až tristní, že tahle série nedokázala za čtyři filmy vyprodukovat jedinou sympatickou či výraznou postavu, které by chtěl divák aspoň trochu držet palce. Příběh je tu pak tentokrát snad ještě stupidnější a naivnější než kdy předtím a působí jak epizoda z 20 let starého seriálového animáku pro dvanáctileté kluky, v němž se bezmyšlenkovitě a bez vývoje postav jen jede z místa na místo a ke konci se to prostě nějak seřeže. Na druhou stranu, Godzilla vs. Kong evidentně nemělo snahu být něčím víc než jen tupou zábavu pro omladinu. Takže svým způsobem byl úkol splněn. Že si ovšem střetnutí dvou ikonických monster zasloužilo daleko důstojnější scenáristické a tvůrčí pojetí, je už bohužel věc jiná.
  29. Wonder Woman 1984
    Wonder Woman 1984 (2020)
    4
    Komiksová bída s nouzí. Už jednička pro mě nebyla žádným veledílem a kdykoliv si vzpomenu na směšné akční finále, je mi do breku. Pořád ale měla aspoň hezkou sekvenci v zákopech a snažila se o pár zajímavých motivů. Ve Wonder Woman 1984 ale není vůbec nic. Dokážu ještě pochopit stupidní zápletku jak z naivních komiksovek 80. let a snahu přiblížit se atmosféře tehdejších žánrovek. Jenže Jenkins s tím vůbec neumí pracovat. Osmdesátková atmosféra je příšerně líná a nenápaditá, humor zde (stejně jako v jedničce) vůbec nefunguje a pokusy dát postavám nějakou hloubku zde v mixu s cheesy příběhem působí dosti kontraproduktivně a legračně. A hlavně se to celé bere zbytečně vážně a chybí tomu ten správný nadhled. Mezi Gal Gadot a Pinem to sice stále jiskří, Kristen Wiig je však coby záporačka k smíchu ještě před crossoverem s Cats a Pedro Pascal se někde v půlce rozhodl, že už na to kašle a bude radši zkoušet, jak moc dokáže přehrávat. Akce je pak málo a v některých momentech to vypadá až nečekaně lacině. Patty Jenkins na to prostě nemá a místo pocty tehdejším komiksovkám a zábavné popcornovky nám servíruje nechtěně směšnou banalitu s infantilními dialogy či rádoby moudry, z nichž jsem měl v závěrečné třetině už opravdový bolehlav. Jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších žánrovek posledních pěti let.
  30. Boratův navázaný telefilm
    Boratův navázaný telefilm (2020)
    6
    Sacha Baron Cohen věděl, že podruhé s Boratem už do téže řeky úplně vkročit nemůže, a tak se tentokrát snažil opřít o filmovější řeč a příběh. Jenže právě to ve snímku bolestivě nefunguje. Zápletka o sbližování s dcerou se mi do tohoto formátu vůbec nehodí a s Cohenovými reálnýmí nachytávkami tento styl moc nedrží pohromadě. Což je problém, když tato linie zabírá podstatnou část filmu a mně byla vlastně úplně ukradená. Známý provokatér pak tentokrát v interakcích s Američany zase tolik neryje, není příliš šokující a jen v málo momentech se mu daří nastavit zrcadlo. Prostě jen dělá bordel a čeká, jak na to jeho oběti zareagují. A oni často nezareagují vůbec. Chápu, že někoho nachytat a pořádně vytočit je vzhledem k současné situaci dost těžké. I přesto se mi zdá, že se do druhé Borata dostaly scénky, jež by v případě jedničky zůstaly na podlaze střižny. Na druhou stranu, Cohen jde do své role zase naplno, v Marii Bakalove našel solidní parťáčku a jeho nekorektní sprostý humor, v němž si dělá srandu ze všech, mě bude svým způsobem bavit asi vždycky. A když už se komik trefí do černého, jako v případě country výstupu či závěrečné šlehy, stojí to rozhodně za to. Jen jsou tyto vrcholy rozmělněny ne zrovna fungující zápletkou a častými hluchými místy. A kvůli zaměření se na aktuální covidovou a politickou situaci nebude navíc druhý Borat rozhodně tak nadčasový a univerzální jako nedostižná jednička.
  31. Šarlatán
    Šarlatán (2020)
    8
    Na film, v němž se snad polovinu stopáže koukají postavy do moči, jsem až překvapivě spokojen. Vlastně jsem spokojen docela dost. Snímky Agnieszky Holland sice občas bývají ošidnou sázkou do loterie, polská režisérka ovšem po Hořícím keři opět potvrzuje, že česká půda a tuzemské neveselé příběhy jí hodně sednou. Její Šarlatán je natočen prakticky bez zaváhání, naprosto jistou rukou, a po řemeslné, vizuální a výpravné stránce se film řadí mezi tuzemskou špičku. Nejvíce silná je však novinka v osobním boji a zejména rozporu Jana Mikoláška. Jeho rozpolcenost, kdy chce plnit své životní poslaní a za všech okolností či režimů zachraňovat pacienty, ale zároveň je v osobní rovině občas solidní parchant, je zde napsána a zobrazena opravdu skvěle a je jedním z hnacích motorů celého snímku. A divák nebude mnohdy vědět, zda mu má fandit, nebo ho spíš nenávidět. Čemuž samozřejmě pomáhá také bez překvapení bezchybný Ivan Trojan, ale i zbytek obsazení. Zejména pro mě prakticky neznámý Jaraj Loj byl pro mě hodně sympatickým zjevením. V některých pasážích, zejména v závěrečné třetině, se sice mohlo přidat na tempu a ubrat malinko na chladnosti, jinak je však Šarlatán sebevědomým dílem, které se rozhodně neztratí ani (minimálně) v evropské konkurenci.
  32. Projekt Power
    Projekt Power (2020)
    4
    Po traileru jsem čekal stylovou a celkem nabušenou blbinu, nakonec jsem ale dostal spíš tu blbinu. Tvůrci se sice snaží, aby byl Projekt Power za všech okolností cool, vlastně se jim to ale daří jen v případě Jamieho Foxxe, Josepha Gordona-Levitta a solidního vizuálu. Ten zbytek je totiž poměrně nudný béčkový slepenec s na mě už až příliš jednoduchým a tupým příběhem. Když dojde na akci, které tu dle mého zase tolik není, tak je fajn a odsýpá, jakmile se ovšem řeší něco jiného, je to dost jalové. Rádoby cool hlášky nefungují, dialogy a vztahy mezi postavami už také jednodušší být nemohly, bolestivě tu chybí pořádný záporák a Dominique Fishback už asi nikdy víc vidět nepotřebuji. Celý námět a slibný svět mi pak vlastně přijde vytěžěn tak napůl, ulice New Orleans jsou tu pořád prakticky prázdné a celkově jsem měl pocit, že se koukám spíš na pilot seriálu, v němž režie šetřila dolary jen na několik hezčích scén. Old Guard bylo sice ještě o stupeň nudnější a pitomější, i přesto šlo ale z tohoto superhrdinského béčka vymáčknout mnohem zábavnější snímek. Ani tato letní popcornovka se Netflixu úplně nepovedla.
  33. Old Guard: Nesmrtelní
    Old Guard: Nesmrtelní (2020)
    4
    Vím, že teď budu u mnohých z vás za kacíře a nebudete mě mít rádi, ale stejně to napíšu. Charlize Theron by se na ty akční role měla radši vykašlat. Drsňačky jí sice sednou a je v této poloze stále uvěřitelná, s výjimkou Šíleného Maxe si ovšem v tomto žánru neumí vůbec vybírat role a většinou to skončí matnou a nevýraznou nudou. Po Aeon Flux a Atomic Blonde se do této kategorie zařazuje také Old Guard. Příběh nesmrtelných válečníků sice není nijak katastrofálně natočen a třeba závěrečná akce je hodně fajn. Jen si prostě divák celou dobu říká, že se to dalo celé natočit i mnohem lépe. A hlavně zábavněji. Snaha režisérky Giny Prince-Bythewood udělat z béčkového komiksového námětu místy skoro až existenciální drama o tom, že být nesmrtelný je vlastně na prd, zní sice na papíře fajn, ve výsledku se ovšem míjí účinkem. Obzvlášť, když se kvůli tomu bere snímek až příliš vážně a vyprchává tak z něj veškerá zábavnost. Zatímco Vyproštění nabídlo akční hody, taky je divák ve výsledku rád, že se nějaké té akce vůbec dočká. A to je u podobného kousku prostě špatně. Obzvláště, když ta dialogová omáčka okolo vůbec nefunguje. Příště už by to chtělo míň vážnou tvář a více žánrového nadhledu, Charlize.
  34. Dycky Sunderland
    Dycky Sunderland (2018)
    8
    Sunderland 'Til I Die je dokumentární lahůdkou, jež rozhodně není určena jen příznivcům kulatého nesmyslu. Osud tradičního fotbalového týmu totiž dokáže kvůli nečekaným zvratům a stále vyhrocenějším událostem strhnout více jak většina sportovních dramat a užije si ho zkrátka i „běžný“ divák. V řemeslně precizní režii pak budete klubu vlastně i sami tak trochu fandit a budete prožívat každý jejich úspěch, prohru či další frustraci ve tváři zklamaných fanoušků. A nejlepší na tom je, že tahle story může nabízet hutná životní dramata ještě několik sezón. A já budu zase velice rád u toho.
  35. Vyproštění
    Vyproštění (2020)
    8
    Nakonec větší spokojenost, než jsem po rozpačitém traileru čekal. A rozhodně zde máme náběh na jeden z nejnabušenějších akčňáků roku. Sam Hargrave totiž naplno prodává své kaskadérské kořeny a servíruje lahůdkovou akci s parádní choreografií a opravdu skvělou práci s kamerou. Ano, ta nejvýživnější pasáž přijde už v polovině snímku a sekvence „na jeden záběr“ vážně bere dech. Finále a Hemsworthovu výchovu bangladéšských fracků jsem si však také dokázal nepokrytě užít. Představitel Thora se pak po dlouholetém přešlapování konečně dočkal další role, která mu sedne. V akčním módu megaborce, jenž i v rozsekaném stavu ve stylu seriálového Punishera vystřílí snad polovinu města, je prostě k nezastavení. Jakmile se ovšem postavy přeci jen zastaví a začnou zde něco řešit, opravdu to není žádná sláva. Příběh je naprosto triviální a dialogy jsou často hloupoučké a působí jak opsané z osmdesátkového béčka. A bohužel stejně směšní jsou i záporáci. Díky svižnému tempu a návalu jedné parádní akce za druhou to ovšem divák nemá moc čas řešit. A jelikož podobně řemeslně precizních akčních výplachů v současnosti pořád tolik nevzniká, dokážu si tento flák užít i přes všechnu jeho stupiditu. 70 %
  36. Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)
    Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) (2020)
    6
    Na to, jaký průser jsem po matných a nudných trailerech čekal, jsem se vlastně nakonec i malinko bavil. Margot Robbie je v roli Harley stále skvělá, Ewan McGregor si svého záporáka také užívá a na akci je místy vidět, že si ji vzal do parády Chad Stahelski. A díky střídmé stopáži to vlastně příjemně uteče. Jenže, tím všechna pozitiva vlastně končí. Jakmile se totiž snímek začne soustředit na zbytek dámské sestavy, nebo si nedej bože začnou postavy povídat, je to dost velká nuda. Ženské charaktery jsou navíc buď naprosto nezajímavé, nebo mají jen minimum prostoru (Mary Elizabeth Winstead). Sázka na „ženského Deadpoola“ s rozverným stylem a přeskakujícím vyprávěním je sice místy sympatická, většinu času ale selhává na nedotaženém scénáři a matné režii, která nedokáže ani vyloženě cool nápady pořádně vytěžit a v podstatě vždy zůstane někde na půli cesty. Pod jistějším a výraznějším režijním dohledem mohl být Harleyin příběh zábavnou kulervoucí podívanou, takhle se jedná o comicsový průměr, jenž se mi už vlastně vykouřil z hlavy.
  37. Gracepoint
    Gracepoint (2014)
    4
    Pilot: Což o to, tajemná atmosféra pilotu nechybí, režijně je to celé také zvládnuté na jedničku a vytříbená herecká sestava jede na sto procent. Jenže vážně je nutné všechen tento talent utápět v dle všeho prozatím naprosto okopírované kriminálce? Fakt by mě zajímalo, proč zrovna David Tennant má tu potřebu hrát podruhé to samé, jen v dosti okoukanější verzi. 60%
  38. John Wick 2
    John Wick 2 (2017)
    8
    Rekordní počet headshotů: Splněno. Keanu v nejlepší formě: Splněno. Jedna nápaditá akční pasáž za druhou: Splněno. Scéna s tužkou: Splněno. Prostě řemeslná, a perfektně nasnímaná, čistá práce. Něco takového potřeboval přímočarý akční žánr jako sůl.
  39. Quantico
    Quantico (2015)
    6
    Po 4 dílech: Hodně zábavné béčko, které si na nic nehraje a skvěle odsýpá od začátku do konce. Tvůrci správně střídají flashbacky s aktuálním děním a otázek, nebezpečných tajemstvích hlavních postav i podezřelých je stále více než dost. Tvůrcům se zkrátka i přes menší ohranost látky daří diváka držet v neustálém napětí. Pravda, herecké obsazení sem nemuselo vypadnou z bravíčka a nějaký menší herecký tahoun by se hodil. I přesto jde o jednu z nejchytlavější jednohubek podzimu 70%___1. sezóna: 60%
  40. Pád Londýna
    Pád Londýna (2016)
    6
    Svým způsobem to největší scenáristické dno s tím nejdementnějším příběhem, co si umíte představit. Ale na druhou stranu pro mě dosti velká guilty pleasure, u níž jsem se celou dobu velmi zvrhle bavil. Akce je sice většinou spíše rutinní a za efekty by někdo zasloužil pár facek. Celé to ale výborně odsýpá, mrtvoly a headshoty se kupí a Gerard Butler to svou urputností a suchýma hláškama zachraňuje, co to jen jde. A tou stupiditou, o níž imho často věděli i sami tvůrci, mě to prostě docela bavilo. Na správně oldchool jedničku se to ale samozřejmě nechytá. 50%