Profilový obrázek

Drover

254

Uživatel o sobě nic nenapsal.

Vysočina, Třebíč, Česká republika



    Venom: Poslední tanec
    Venom: Poslední tanec (2024)
    5
    Líbí se mi, že Sony dá už v první scéně na srozuměnou, že to opět bude stát poměrně za vyližprdel. Taková upřímnost je v Hollywoodu přece jen méně než skoupá. Náhodné neznámé postavy bezdůvodně vysvětlují bezmocnou vůli scenáristy a místo dialogů shrnují děj nebo svou agendu jak audio-guide v muzeu, abysme chápali, co se děje, ale film nám nemusel nic ukazovat nebo se snažit něco vyprávět. Tom Hardy se filmem potácí jako ochlasta v posledním tažení, protože jeho postava je rozebraná na prvočinitele, a sekunduje mu dno televizního kotle bez jakéhokoliv náznaku charismatu. A každých pět minut to koření retardované pseudofórky podle těch nejslabomyslnějších producentských poznámek pod čarou. Budiž tedy režisérce ke cti, že ten vypravěčský zmar a křiklavou demenci tlačí silou vpřed, takže nemusíme na nic zbytečně čekat a místo toho dostáváme sem tam fajnovou akci, sem tam fajnové epizodické výstupy (Rhys Ifans je fajn), celé to má poctivý spád a sem tam tedy třetí Venom působí až nepatřičně fajn. Nezdráhal bych se dokonce říct, že jde o nejlepšího Venoma, co nám tahle levná přepálená franšíza naservírovala.
    Konkláve
    Konkláve (2024)
    5
    Jeden z Oscarových favoritů my ass! Dílčí nápady jako záměrně uzavřený prostor či opájení se římskokatolickým majestátem ještě nedělají dobrý film. A to ani skvadra skvěle hrajících dědečků. I absurdně jednoduchá zápletka je tu totiž podána tak hloupě a nepřesvědčivě, že film, pokud nenudí, tak baví svojí neobratností. Vyprávění divákovi představuje machinace a pletichy uvnitř kardinálského kolektivu tím, že spolu tři stejné postavy potajmu mluví na schodišti a v pokojích, což vůbec nedává smysl vzhledem k průběhu celého volebního procesu, a když se v prvních dvaceti minutách na scéně objeví klíčová postava, divákovi je při jejím prvním výstupu na sto procent jasné, jak to dopadne, musí však čekat další hodinu čtyřicet, až to bude jasné i hlavnímu hrdinovi. No zív do piči! Prvoplánová agitace na toleranci a lásku tváří v tvář reálnému světu pak působí jako chabá ozvěna z dob, kdy Evropa začala schaffen das. Dejte Fiennesovi Alberta a jdeme domů.
    Gladiátor II
    Gladiátor II (2024)
    6
    Když se na plátně objeví ‘Ridley Scott’ a rozezní se mohutný chorál, vždycky je v tom magie. Je osvěžující vidět na velkém plátně starosvětský blockbuster s fantastickou výpravou, velikášskými kulisami, drahými kostýmy a celkově monumentální filmovou prací napříč různými řemesly, které nám připomenou ty časy Království nebeských, Trój a Pirátů z Karibiku. Epická výprava a slušná akce bohužel občas trpí pod náporem děsivých triků (opice, žraloci) a v tom zbylém mistr střílí trochu vedle. Příběh a ansámbl postav je vrstevnatější než prvně, v druhé půli se však začne všechno (a všichni) drolit a překotně se vrší jeden zvrat za druhým, takže si je divák stěží stihne užít, ba možná vůbec zaznamenat. Dějem nás vede Paul Mescal, který svoje přirozené charisma nedokáže přetavit v nosného hrdinu: má permanentní výraz, jeho činy a prožitky se na něm nijak nepodepisují, všechno mu jde samo od sebe a nemá jedinou zjevnou vlastnost. Pro jednou tedy opět platí, že záporáci dělají film, ať už jde o vychilleného Washingtona či senzačně vykreslené antické instazmrdy Cucarachu a Ghettu. Sami to však nevytrhnou a v tomto pokračování, které mnoho slíbí, ale málo dá, se nakonec ztratí stejně jako všichni ostatní. Že to je velké a úctyhodné však zpochybňovat nebudu.
    Heretik
    Heretik (2024)
    6
    Aby nebylo v lese zbytečně málo dříví, pro začátek hned potvrdím, že Hugh Grant je tu opravdu, ale opravdu famózní a jeho performance sama unese celý film. V první půli baví především hravost a důvtip scenáristů. Jejich náboženské a popkulturní polemiky mají hlavu a patu, jsou vtipné i kousavé a v Grantově podání i britsky nonšalantní. Jako konverzační thriller parádní záležitost. V druhé půli se však Heretik zvrhne v překombinovanou až nesmyslnou šarádu, která k trefné pointě spíš doklopýtá než suverénně dotančí. Výsledný dojem je tak slabší, protože směrem k finiši film výrazně slábne, bez pochyb se však jedná o zábavně napsanou i zahranou podívanou.
    Blade 2
    Blade 2 (2002)
    7
    Prvnímu Bladeovi jsem ve své době možná křivdil, ale nemám nejmenší chuť si to potvrzovat či vyzvracet. Nepochybuju však o tom, že dvojka šlape na plyn dvojnásobnou silou. Akce je zábavná a šíleně kinetická, takže velmi baví, zběsilému střihu navzdory. Zápletka zavání zábavnou osmdesátkovou jednoduchostí a silně béčkový opar spolu s del Torovým goticko-hororovým aranžmá dělají z druhého Bladea super zábavný jednorázový výplach, u kterého není třeba dávat pozor a přitom to nijak nebrání si ho naplno užít. Akční know-how začátku milénia s duchaplností osmdesátkových akčních hodů a zřetelným otiskem svého tvůrce míchají dohromady jednu z těch lepších komiksovek z dob temna.

    Oblíbená díla

    • Plakát 1
    • Plakát 2
    • Plakát 3
    • Plakát 4
    • Plakát 5

    Oblíbení tvůrci