Vrána (2024)
2
Takže... po všech těch odkladech, výměnách herců a režisérů dostaneme tohle? Nová adaptace legendárního komiksu Jamese O’Barra nedokázala naplnit svůj potenciál a ani trochu vzdát úctu své předloze. A nemluvme o tom jako o remaku prvního filmu z roku 1994, který i přes své menší, větší, ale i tragické komplikace nasadil laťku příliš vysoko. Ne – nová Vrána není remake, ale není to ani adaptace nýbrž inspirace a i té je tu zatraceně málo. Přes opětovné využití jmen ústředních postav Eric a Shelly tu není žádná přímá spojitost s Vránou. Dokonce si ani za celý film nevybavím, že by byla zmíněna i jejich příjmení a ta nejsou uvedená dokonce ani v titulcích. Celkově mi ani nepřijde, že by film byl původně zamýšlen jako adaptace stejnojmenné předlohy. Spíš vznikal pouze jako další počin do série tzv. Revenge movie a klidně – kdyby se to fakt jmenovalo Revenge movie a hlavní postava byl třeba Pepa, tak bych nebyl tak vykolejený… dostalo by to své 3 možná 4 hvězdy a byl by klid, ale tohle prostě nejde. „Lidé věřili, že když někdo umře, odnese vrána jeho duši do světa mrtvých. Ale když dojde k něčemu tak hroznému, nedopřeje to duši pokoje. A někdy… někdy může vrána tu duši přivést zpátky, aby to zlo napravila.“ … Ústřední motiv pro příběh je důležité nějakým způsobem budovat. Potřebuje být základem díla, které nás přesvědčí o motivech hlavní postavy. A přesně tohle i přes své dlouhé úvodní „seznámení“, film nedokázal zprostředkovat… vůbec jsem to tam necítil. A ani herecky to nikdo z nich nedokázal prodat – od Skarsgårda jsem tedy očekával mnohem více. Oni snad ani tvůrci nejsou žádným způsobem seznámeni s předlohou. Totiž žádná z dalších Vran co vznikla po jedničce ač byla sebehorší, nezašla takhle daleko. A co samotná Vrána… to občasné přelétnutí digitálního opeřence a pár záběrů do jeho očí bylo tak náhodné bez nějakého většího významu. To už tam rovnou mohli dát toho králíka. Co se týče atmosféry… celá vizuální stránka je naprosto nevyužitá. Při výběru našeho hlavního města pro natáčení jsem doufal v jeho opravdové pořádné využití... a v pořádnou ponurou atmosféru. Ovšem nic takového se tu neděje a posloužilo jen jako menší kulisa pro ulice Chicaga kdy si vizuálně odporovali prostřihy z záběrů ulic na záběry vysoko nad budovami této americké metropole. Klidně do ulic Prahy mohli zasadit celý film, ne ji jen maskovat za něco jiného. Proyasovo vypodobnění Gotického Detroitu zasazeného do tzv. Ďáblovi noci bylo vizuálně dokonalé a nezapomenutelné. No a další lákadlo v podobě ratingového hodnocení jako čisté eRko? Nadměrná brutalita nezajišťuje kvalitu. Původní film byl rovněž eRko, ale neměl zapotřebí si něco dokazovat – prostě se to hodilo a vystihlo to stylizaci celého filmu, která sázela spíš na prohnilosti města. Rating R automaticky nezaručuje kvalitu když s ním tvůrci neumí naložit. Když budu hledat nějaký film s větší brutalitou, která odpovídá eRkovému hodnocení, sáhnu spíš po Terrifierovi nikoliv po Vráně. Hvězdička za zajímavý soundtrack. Jo Sandersi – obměkčil jsi mě štěkem na Joy Division. Jinak nulová potřeba se k filmu nadále vracet… radši sáhnu rovnou po knize.