Smrtonosná zbraň 2 (1989)
10
1 292
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 563
Komentáře 145
Záhada Blair Witch (1999)
10
Záhada Blair Witch sleduje tři mladé studenty, kteří se vydávají do Burkitsvillských lesů natočit dokument o čarodějnici z Blair. Ovšem brzy poznají, že v těchto lesích na ně číhá něco tajemného a zlého. Něco, co je za žádnou cenu nechce odtud pustit ven. Film, který stál za vznikem hororového podžánru známý jako Found Footage, uvrhl svět do podivného stavu a to hlavně díky tvrzení, že veškeré vyobrazené události se skutečně staly. Tehdy jsme všichni chtěli být profesionální záhadologové tajemných míst počínaje zkoumáním Branišovského lesa u nás za městem. Jo, to byly časy.
Úsměv 2 (2024)
8
Úsměv 2 hrdě kráčí ve stopách prvního filmu se společnými a jasně rozeznatelnými paralelami. Po svém vydatném debutu s prvním filmem dostal režisér Parker Finn o 13 milionů dolarů větší rozpočet aby se plně vytasil se svými nápady. Převedení do „většího měřítka“ bylo tedy na místě a svět celebrit tomu sedl docela skvěle. Naomi Scott jako Skye Riley předvádí parádní výkon a psychologický vývoj postavy je prostě skvělý. Usměvavá entita ji naději na spásu rozhodně nehodlá dát jen tak lacino. Opětovně se jedná o filmařsky dobře zmáknuté dílo, které se dobře sleduje i se dobře poslouchá a to na popík moc nejsem. Ovšem celé to postrádá nějaký ten náznak děsivosti a všechno to tentokrát působilo spíše jen na efekt. Což je škoda, má to být přece horor ne? Ovšem cením na Finnovi, že nemá potřebu budovat své filmy na trapných lekačkách jako je tomu dnes běžným standardem. Ten jeden jumpscare, který je zcela podobný tomu z prvního filmu se sem prostě hodil. Takže ve výsledku jsem opět docela spokojen. Ne sice tolik co s jedničkou, ale své kouzlo to má… Krev na bílém saténu
Blair Witch: 20 let poté (2016)
6
Čekal jsem od filmu cokoliv, ale z výsledku jsem poměrně překvapen. To očekávané hořké zklamání jsem byl připraven zchladit videohrou. Ono už jen při faktu, že jsem film s naprostým nezájmem odkládal osm let neboť… jedno hrozné rádoby pokračování prvního filmu už bohatě stačilo. Ale tenhle film na to šel úplně jinak. Nebo tedy když to řeknu lépe – šel na to podobně jako ten první a právě v první části mi to připadalo jako remake pro moderní publikum. Film vládl poměrně skvělým nádechem, atmosférou a napětím kdy tato kombinace kolikrát dávala fakt zabrat. Bohužel tohle všechno musel pokazit výskyt mnoha naprosto zbytečných lekaček. Proč vůbec něco takového mají potřebu dělat u něčeho co už tak dobře funguje? Ale ono na tom stejně nesejde neboť tohle všechno stejně pohřbila další věc a to výskyt samotné čarodějnice v podobě nějakého velkého ukvíleného monstra. Úplně to ztratilo to své kouzlo, kterým oplýval první film. Prostě to „Velké nic“. Strach z neznáma kdy jsme se ani nedozvěděli co to vůbec bylo či zda to vůbec bylo. Over and Out.
Úsměv (2022)
8
Poměrně sympatický komornější horůrek, který neurazí ani svou nezvykle delší stopáží. Cením větší přístup k mysterióznímu psychologickému dramatu, který dost připomínal dílka jako je Silent Hill nebo The Evil Within, protože přesně tenhle styl filmů/her já můžu. Výborně je film zmáknutý i filmařsky. Všechno co šlo bylo vystaveno na sympatických postavách, jejich psychologickému vývoji, mohutné atmosféře, postupné gradaci a bez nutnosti tohle všechno kazit přihlouplými lekačkami. Celkově si tu takovou scénu vybavím snad jenom jednu jedinou a přišlo mi, že sloužila spíše jako takový budíček pro diváka. Ale abych pořád jenom nechválil, našly by se nějaké bodíky dolů, ale zase jich není tolik. Narážím tedy snad na jeden nebo dva momenty, které se sem příliš nehodí - působí tak nějak „úsměvně“... ale naštěstí celkový dojem z filmu tolik nekazí. Řekl bych, že ve výsledku jsem snad více než spokojen takže… Úsměv a mávat hoši!
Vrána (2024)
2
Takže... po všech těch odkladech, výměnách herců a režisérů dostaneme tohle? Nová adaptace legendárního komiksu Jamese O’Barra nedokázala naplnit svůj potenciál a ani trochu vzdát úctu své předloze. A nemluvme o tom jako o remaku prvního filmu z roku 1994, který i přes své menší, větší, ale i tragické komplikace nasadil laťku příliš vysoko. Ne – nová Vrána není remake, ale není to ani adaptace nýbrž inspirace a i té je tu zatraceně málo. Přes opětovné využití jmen ústředních postav Eric a Shelly tu není žádná přímá spojitost s Vránou. Dokonce si ani za celý film nevybavím, že by byla zmíněna i jejich příjmení a ta nejsou uvedená dokonce ani v titulcích. Celkově mi ani nepřijde, že by film byl původně zamýšlen jako adaptace stejnojmenné předlohy. Spíš vznikal pouze jako další počin do série tzv. Revenge movie a klidně – kdyby se to fakt jmenovalo Revenge movie a hlavní postava byl třeba Pepa, tak bych nebyl tak vykolejený… dostalo by to své 3 možná 4 hvězdy a byl by klid, ale tohle prostě nejde. „Lidé věřili, že když někdo umře, odnese vrána jeho duši do světa mrtvých. Ale když dojde k něčemu tak hroznému, nedopřeje to duši pokoje. A někdy… někdy může vrána tu duši přivést zpátky, aby to zlo napravila.“ … Ústřední motiv pro příběh je důležité nějakým způsobem budovat. Potřebuje být základem díla, které nás přesvědčí o motivech hlavní postavy. A přesně tohle i přes své dlouhé úvodní „seznámení“, film nedokázal zprostředkovat… vůbec jsem to tam necítil. A ani herecky to nikdo z nich nedokázal prodat – od Skarsgårda jsem tedy očekával mnohem více. Oni snad ani tvůrci nejsou žádným způsobem seznámeni s předlohou. Totiž žádná z dalších Vran co vznikla po jedničce ač byla sebehorší, nezašla takhle daleko. A co samotná Vrána… to občasné přelétnutí digitálního opeřence a pár záběrů do jeho očí bylo tak náhodné bez nějakého většího významu. To už tam rovnou mohli dát toho králíka. Co se týče atmosféry… celá vizuální stránka je naprosto nevyužitá. Při výběru našeho hlavního města pro natáčení jsem doufal v jeho opravdové pořádné využití... a v pořádnou ponurou atmosféru. Ovšem nic takového se tu neděje a posloužilo jen jako menší kulisa pro ulice Chicaga kdy si vizuálně odporovali prostřihy z záběrů ulic na záběry vysoko nad budovami této americké metropole. Klidně do ulic Prahy mohli zasadit celý film, ne ji jen maskovat za něco jiného. Proyasovo vypodobnění Gotického Detroitu zasazeného do tzv. Ďáblovi noci bylo vizuálně dokonalé a nezapomenutelné. No a další lákadlo v podobě ratingového hodnocení jako čisté eRko? Nadměrná brutalita nezajišťuje kvalitu. Původní film byl rovněž eRko, ale neměl zapotřebí si něco dokazovat – prostě se to hodilo a vystihlo to stylizaci celého filmu, která sázela spíš na prohnilosti města. Rating R automaticky nezaručuje kvalitu když s ním tvůrci neumí naložit. Když budu hledat nějaký film s větší brutalitou, která odpovídá eRkovému hodnocení, sáhnu spíš po Terrifierovi nikoliv po Vráně. Hvězdička za zajímavý soundtrack. Jo Sandersi – obměkčil jsi mě štěkem na Joy Division. Jinak nulová potřeba se k filmu nadále vracet… radši sáhnu rovnou po knize.
