V Atlantic City se schyluje k boxerskému utkání v těžké váze. Místní detektiv Rick Santoro (Nicolas Cage) nemůže mezi rozvášněnými fanoušky chybět. Rád sází a rád použije svou policejní placku, aby profláknutého bookmakera suše obral o pár stovek dolarů. Detektiv Santoro totiž není žádný svatoušek. To jeho přítel z dětství Kevin Dunne (Gary Sinise) je vzorem všech ctností. Dotáhl to až na pravou ruku ministra obrany, který se cestou z raketové střelnice zastavil na boxerském utkání roku. Gong. První kolo. Čtrnáct tisíc fanoušků šílí v dunivém rytmu levých háků černých šampiónů. Mezi nimi se skrývá jeden ledově klidný atentátník s prstem na spoušti. Ministr obrany je zavražděn několika výstřely. Dívka, která se k němu na poslední chvíli připletla, mizí s prostřeleným ramenem v davu, zachváceném hysterií. Detektiv Rick Santoro instinktivně tasí revolver, ale marně hledá cíl. Sportovní aréna je neprodyšně uzavřena. Všichni jsou podezřelí. Santoro a Dunne se okamžitě pouštějí do vyšetřování plného dramatických zvratů a nečekaných překvapení.
Vlastně se jedná o další parafrázi námětu o smrtonosné pasti, který se stejně, jako snímek „Náhlá smrt“ (1995) odehrává na stadioně v oblasti sportu. Tentokrát se jedná o box a ona smrtonosná past se tentokrát kapánek vymyká klasické šabloně. Tvář zachránci všeho a všech tentokrát propůjčil Nicolas Cage. Jedinou výjimkou na celém příběhu je, že se nejedná o lecjaké akční rošambo, ale jen o napínavou dramatizaci v oblasti thrilleru. Záminkou je atentát na politika, čímž vyprávění příběhu využívá pohledu tří postav. Tím si režisér Brian De Palma také docela dobře pohrává i s vnímáním diváka. Však to známe. Nikdy nic není tak, jak to zdánlivě vypadá. A právě to je hlavním motorem vývoje děje. Rukopis Briana De Palmy v budování atmosféry v rámci pátrání a zvratů je znát, ale těžko říct, více akce by možná neškodilo. Často se to v přílišných dialozích ubírá ke zmatku a tvůrci jakoby nevěděli, jakým směrem se vydat dál, i když je cíl předem daný. O výrazný snímek se tedy zrovna nejedná, ale po divácké stránce to má alespoň dobré tempo, takže zaujmout dokáže.
De Palma je hračička. Podobně vymazlených záběrů jako je ona slavná úvodní čtvrthoďka je tady spousta a i díky nim jsou Hadí oči víc než jen průměrným thrillerem.