?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Paolo Pietrangeli: Filmy a seriály

  • Řím
    Řím (1972)
    Film

    Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.

    Žánry:DramaSatira
    73%

    Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.

    Žánry:DramaSatira
    1
  • 2
  • Znal jsem ji dobře
    Znal jsem ji dobře (1965)
    FilmRole: Guest at Paganelli's (uncredited)
    • Netflix
    72%
    3
  • Smrt v Benátkách
    Smrt v Benátkách (1971)
    Film

    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tazia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta je přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled desinfikovaného města, v jehož sirých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot.
    Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilomavetľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti.

    70%

    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tazia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta je přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled desinfikovaného města, v jehož sirých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot.
    Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilomavetľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti.

    4
  • Blood for Dracula
    Blood for Dracula (1974)
    Film
    „Krev z těch děvek mne zabíjí,“ zuřivě vykřikne hrabě Dracula v jednom momentě této asi nejvtipnější adaptace Stokerova románu, když se ukáže, že najít panny, jejichž krev nutně potřebuje k životu, není zas tak snadné. Poté, co tento vzácný sortiment vyčerpal v Rumunsku, vydává se Dracula do katolické Itálie a doufá, že zde nalezne dostatek potravy. Seznámí se s aristokratickou rodinou Di Fioriových, kteří mají čtyři neprovdané dcery a spoustu dluhů. Netuší však, že některé z nich, už měly pletky s marxistickým podomkem... Film natočil stejný štáb jako Tělo pro Frankensteina. „Prostě jsme dopoledne dotočili Frankensteina, dali si oběd, a pak se pár lidí dalo přečesat a odpoledne jsme začali točit Draculu,“ vzpomíná Morrissey. (FebioFest 2006)
    61%
    „Krev z těch děvek mne zabíjí,“ zuřivě vykřikne hrabě Dracula v jednom momentě této asi nejvtipnější adaptace Stokerova románu, když se ukáže, že najít panny, jejichž krev nutně potřebuje k životu, není zas tak snadné. Poté, co tento vzácný sortiment vyčerpal v Rumunsku, vydává se Dracula do katolické Itálie a doufá, že zde nalezne dostatek potravy. Seznámí se s aristokratickou rodinou Di Fioriových, kteří mají čtyři neprovdané dcery a spoustu dluhů. Netuší však, že některé z nich, už měly pletky s marxistickým podomkem... Film natočil stejný štáb jako Tělo pro Frankensteina. „Prostě jsme dopoledne dotočili Frankensteina, dali si oběd, a pak se pár lidí dalo přečesat a odpoledne jsme začali točit Draculu,“ vzpomíná Morrissey. (FebioFest 2006)
    5
  • Flesh for Frankenstein
    Flesh for Frankenstein (1973)
    Film
    Film napsaný, snímaný a režírovaný Paulem Morrisseyem. Baron Frankenstein žije v incestním manželství se svojí sestrou. Jejich děti s láskou stínají hlavy panenek s pomocí miniaturní gilotiny. Nikoho pak již nepřekvapí, že se hlava této povedené rodinky pokouší syntetizovat dvojici, ve které by byly uchovány ideály starověkého Řecka, přetrvávající částečně pouze u srbské rasy. Jeho touha je stejně tak germánská jako šílená. V tomto filmu se také staneme svědky realizace erotických možností nezhojeného masa, a to když se Frankenstein uspokojí se svým oblíbeným monstrem. Později tohoto „neosexuálního“ prvku využije i David Cronenberg ve svém legendárním filmu Crash. (Febiofest 2006)
    60%
    Film napsaný, snímaný a režírovaný Paulem Morrisseyem. Baron Frankenstein žije v incestním manželství se svojí sestrou. Jejich děti s láskou stínají hlavy panenek s pomocí miniaturní gilotiny. Nikoho pak již nepřekvapí, že se hlava této povedené rodinky pokouší syntetizovat dvojici, ve které by byly uchovány ideály starověkého Řecka, přetrvávající částečně pouze u srbské rasy. Jeho touha je stejně tak germánská jako šílená. V tomto filmu se také staneme svědky realizace erotických možností nezhojeného masa, a to když se Frankenstein uspokojí se svým oblíbeným monstrem. Později tohoto „neosexuálního“ prvku využije i David Cronenberg ve svém legendárním filmu Crash. (Febiofest 2006)
    6