Georgij Milljar

Georgij Francevič Milljar byl sovětský filmový a divadelní herec. Narodil se 7. listopadu 1903 (25. října dle juliánského kalendáře) v Moskvě. Jeho otcem byl francouzský mostní konstruktér Franz de Milieu. Otec zemřel, když byli malému Georgiji pouhé tři roky.  V dětství byl Georgij Milieu vychováván francouzskými chůvami, vzdělával se v jazycích a zajímal se o kulturu. Po Velké říjnové revoluci, která propukla na jeho 14. narozeniny, byl rodině zabaven veškerý majetek. Aby Georgij skryl svůj vyšší původ, zatajoval své vzdělání a poruštil si francouzské příjmení z Milieu na Milljar. V roce 1924 vstoupil do herecké školy v  moskevském Divadle revoluce, kde podle vzpomínek budil u učitelů rozporuplné reakce a dlouho se nemohli shodnout na jeho hereckém nadání. Od divadelního rekvizitáře k prvním filmovým rolím Ve 20. letech začal Georgij Milljar pracovat jako divadelní rekvizitář ve městě Gelendžik. Jednoho dne člen divadelního souboru onemocněl a za záskok byl vybrán právě Georgij Milljar. Díky tomuto neočekávaném debutu začal Milljar postupně získávat další role a brzy se stal oblíbeným členem souboru. Po absolvování herecké školy v Divadle revoluce započal divadelní kariéru, během které byl kladně přijímán publikem i kritikou, která jej doporučovala k filmovým angažmá. V první polovině 30. let se Milljar prosazoval zpravidla ve vedlejších a okrajových rolích. Jeho prvními filmovými rolemi byly postavy úředníků ve filmech Bouře (1932) a Marionety (1933).  Filmová kariéra Georgije Milljara Během své filmové kariéry se Georgij Milljar etabloval jako charakterní herec a talentovaný komik. Vynikal mimikou, plasticitou a signifikantním hlasovým projevem. Přestože celý život toužil po vážných dramatických rolích, etabloval se jako jeden z předních reprezentantů ruské filmové pohádky, kde zpravidla ztvárňoval postavy antagonistů. První větší příležitost se herci naskytla v pohádce O plačtivé princezně (1938), kde ztvárnil postavu zlého cara Hrácha. Filmová pohádka byla velmi dobře přijata a Georgij Milljar začal obratem získávat další nabídky na ztvárňování pohádkových figur. Rovněž tímto filmem začala jeho úspěšná spolupráce s režisérem Alexandrem Rouem, který se specializoval právě na filmové pohádky.  Nejtypičtější postavou se pro Georgije Milljara stala během let Baba Jaga. Tu podle legendy vytvořil na základě staré ženy, kterou kdysi spatřil během pobytu na krymské Jaltě. Poprvé ztvárnil roli Baby Jagy ve filmu Zakletá nevěsta (Alexandr Rou, 1939), do které si jej režisér Rou vybral poté, co nebyl spokojený se ženským castingem. Dle vzpomínek byl natolik strašidelný, že před ním utíkali dětští herci.  O pár let později se objevil v Česku nepříliš známé adaptaci díla Jaroslava Haška Švejk se chystá k boji (1942), kde ztvárnil roli hospodského. Během 2. světové války (Velké vlastenecké války) si Georgij Milljar zahrál ve filmu Bohatýr Nikita (1945), kde ztvárnil bájnou slovanskou mytologickou bytost Kostěje Nesmrtelného. V této době trpěl herec podvýživou, která však paradoxně přispěla k děsivějšímu vzezření postavy, kdy se k herci odmítal přiblížit kůň, na kterém měl jet. Role Kostěje Nesmrtelného zároveň definitivně stvrdila hercovo předurčenost ke ztvárňování pohádkových antagonistů. Nejslavnější Baba Jaga V roce 1964 ztvárnil Georgij Milljar již poosmé postavu Baby Jagy, tentokrát ve filmové pohádce Mrazík (Alexandr Rou), která si získala neobvyklou mezigenerační popularitu, zejména u československých diváků. Kromě Baby Jagy se zde herec objevil ještě v roli člena loupežnické bandy. Energetického Georgije Milljara zde do češtiny nezapomenutelně namluvil František Filipovský.  Roku 1967 se Milljar objevil ve čtvrtém dílu velkolepého historického spektáklu Sergeje Bondarčuka Vojna a mír (1965-1967), kde si zahrál malou roli francouzského vojáka Morela. Ve stejném roce si Georgij Milljar rovněž zahrál ve filmu Ohněm, vodou a trubkami (Alexandr Rou, 1967), kde ztvárnil obě své nejslavnější antagonistické postavy: Babu Jagu a Kostěje Nesmrtelného.  Další roli Baby Jagy ve filmu Zlaté rohy (Alexandr Rou, 1972) byl již herec připraven odmítnout, režisér Roe jej však nalákal na příslib neortodoxního pojetí postavy. Zlaté rohy se zároveň staly poslední spoluprací této tvůrčí dvojice, neboť o rok později Alexandr Rou zemřel ve věku 67 let. Pro Georgije Milljara šlo o těžkou ztrátu blízkého přítele. Zároveň jej však smrt režiséra zasáhla i v pracovní rovině, neboť se po smrti režiséra rozpadl i jeho tvůrčí tým, jehož byl Milljar členem od konce 30. let. V následujících letech byl Milljar stále velmi aktivním hercem, význam ztvárňovaných rolí však začal po smrti Roua postupně klesat. V roce 1988 získal herec ocenění Lidový umělec Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Osobní život Georgije Milljara V osobním životě byl Georgij Milljar veselým a přátelským člověkem. Měl velmi rád děti. Byl silně věřícím člověkem. K úřadům se stavěl většinu života odměřeně a od politiky si udržoval dostup. Ve dvacátých letech byla Milljarovi diagnostikována neplodnost, což jej po zbytek života velice tížilo. Roku 1969 se 65letý Georgij Milljar oženil s 59letou válečnou vdovou Marijou Vasiljevnou (1909-1999), se kterou žil až do své smrti v roce 1993.