Patrice Chéreau: Nejlepší filmy
a seriály

6.7

Patrice Chéreau: Filmy a seriály

  • Poslední Mohykán
    Poslední Mohykán (1992)
    FilmRole: generál Montcalm

    Filmaři již několikrát zvolili za předlohu svých filmů pentalogii spisovatele Jamese Fenimora Coopera o dobrodružstvích bílého lovce, přezdívaného Sokolí Oko a jeho indiánských přátel v době bojů Francouzů a Angličanů o nová území v Severní Americe. Nejslavnější se stala kniha první - Poslední Mohykán. Sokolí Oko spolu s posledními potomky z kmene Mohykánů - Čingačgůkem a jeho synem Unkasem - pomáhají anglické posádce bránit jednu z pevností. Znepřátelené strany využívají pro své cíle indiánské bojovníky. Huron Magua, který bojuje se svými muži po boku Francouzů, přísahal veliteli dobývané pevnosti pomstu za vyvraždění své rodiny. Po podpisu kapitulace se rozhodne vyprovokovat střetnutí s odcházejícími britskými jednotkami, při němž velitele zabije a jeho dvě dcery - Coru a Alici - odvede do své vesnice. Sokolí Oko nemíní nechat ve spárech primitivního indiána dívky, jejichž čest se zavázal ochránit. Navíc ke Coře cítí víc, než jen přátelství a rovněž Unkasovi není Alice lhostejná.

    83%

    Filmaři již několikrát zvolili za předlohu svých filmů pentalogii spisovatele Jamese Fenimora Coopera o dobrodružstvích bílého lovce, přezdívaného Sokolí Oko a jeho indiánských přátel v době bojů Francouzů a Angličanů o nová území v Severní Americe. Nejslavnější se stala kniha první - Poslední Mohykán. Sokolí Oko spolu s posledními potomky z kmene Mohykánů - Čingačgůkem a jeho synem Unkasem - pomáhají anglické posádce bránit jednu z pevností. Znepřátelené strany využívají pro své cíle indiánské bojovníky. Huron Magua, který bojuje se svými muži po boku Francouzů, přísahal veliteli dobývané pevnosti pomstu za vyvraždění své rodiny. Po podpisu kapitulace se rozhodne vyprovokovat střetnutí s odcházejícími britskými jednotkami, při němž velitele zabije a jeho dvě dcery - Coru a Alici - odvede do své vesnice. Sokolí Oko nemíní nechat ve spárech primitivního indiána dívky, jejichž čest se zavázal ochránit. Navíc ke Coře cítí víc, než jen přátelství a rovněž Unkasovi není Alice lhostejná.

    1
  • Královna Margot
    Královna Margot (1994)
    Film

    Historický snímek Královna Margot vznikl podle stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Jeho obsahem je jedno z nejkrvavějších období francouzských dějin, totiž náboženské války mezi katolíky a hugenoty v XVI. století, jejich vrcholem byla Bartolomějská noc (23. - 24. 8. 1572). V této době se odehrává příběh sestry francouzského krále, Markéty z Valois, jež je z politických důvodů donucena ke sňatku s nenáviděným navarrským králem Jindřichem. Příslušnice rodiny, orientované na katolické náboženství, je šokována brutalitou svých souvěrců, a postupně začíná sympatizovat s protestantským manželem. Významnou úlohu v její proměně sehraje vášnivý milenecký vztah s mladým hugenotem La Molem.

    Přestože příběh filmu přesvědčivě zapadá do rámce reálných historických událostí, Chéreauovi nejde jen o zachycení dobové atmosféry; výprava a kostýmy mají mnohem víc symbolický význam než popisně realistickou funkci.

    Na MFF v Cannes získal film Cenu poroty a herečka Virna Lisiová za roli Kateřiny Medičejské - Cenu za ženský herecký výkon. [44. MFFKV 2009]

    74%

    Historický snímek Královna Margot vznikl podle stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Jeho obsahem je jedno z nejkrvavějších období francouzských dějin, totiž náboženské války mezi katolíky a hugenoty v XVI. století, jejich vrcholem byla Bartolomějská noc (23. - 24. 8. 1572). V této době se odehrává příběh sestry francouzského krále, Markéty z Valois, jež je z politických důvodů donucena ke sňatku s nenáviděným navarrským králem Jindřichem. Příslušnice rodiny, orientované na katolické náboženství, je šokována brutalitou svých souvěrců, a postupně začíná sympatizovat s protestantským manželem. Významnou úlohu v její proměně sehraje vášnivý milenecký vztah s mladým hugenotem La Molem.

    Přestože příběh filmu přesvědčivě zapadá do rámce reálných historických událostí, Chéreauovi nejde jen o zachycení dobové atmosféry; výprava a kostýmy mají mnohem víc symbolický význam než popisně realistickou funkci.

    Na MFF v Cannes získal film Cenu poroty a herečka Virna Lisiová za roli Kateřiny Medičejské - Cenu za ženský herecký výkon. [44. MFFKV 2009]

    2
  • Čas znovu nalezený
    Čas znovu nalezený (1999)
    Film
    Čas znovu nalezený, adaptace Proustova Hledání ztraceného času, má střídmější formu, než bychom u vynalézavého Ruize, zvláště se znalostí výše zmíněných filmů, očekávali, ale i v této věrně zfilmované literární klasice občas prosákne snová atmosféra, magie obrazu, především v záběrech se samotným Proustem, jehož jako by hrál Marcel Proust sám. Píše se rok 1922, spisovatel je upoután na lůžko, probírá se starými fotografiemi a kolem něho se dávají do pohybu velké detaily věcí, které jej obklopují... a s nimi příběhy Odetty, Albertiny, Gilberty... Po marných pokusech Luchina Viscontiho a Josepha Loseye, důstojné Swannově lásce (1981) Volkera Schlöndorffa vznikla roku 1999 zřejmě nejpozoruhodnější adaptace jednoho ze stěžejních literárních děl uplynulého století.
    Režie:Raoul Ruiz
    67%
    Čas znovu nalezený, adaptace Proustova Hledání ztraceného času, má střídmější formu, než bychom u vynalézavého Ruize, zvláště se znalostí výše zmíněných filmů, očekávali, ale i v této věrně zfilmované literární klasice občas prosákne snová atmosféra, magie obrazu, především v záběrech se samotným Proustem, jehož jako by hrál Marcel Proust sám. Píše se rok 1922, spisovatel je upoután na lůžko, probírá se starými fotografiemi a kolem něho se dávají do pohybu velké detaily věcí, které jej obklopují... a s nimi příběhy Odetty, Albertiny, Gilberty... Po marných pokusech Luchina Viscontiho a Josepha Loseye, důstojné Swannově lásce (1981) Volkera Schlöndorffa vznikla roku 1999 zřejmě nejpozoruhodnější adaptace jednoho ze stěžejních literárních děl uplynulého století.
    Režie:Raoul Ruiz
    3
  • Lucie Aubracová
    Lucie Aubracová (1997)
    FilmRole: Jean Moulin
    Milovala svého muže, její odvaha neznala hranic. Francouzské drama podle skutečné události.
    Lyon, březen 1943. Raymond Samuel (krycím jménem v odboji Aubrac) a jeho žena Lucie se zapojili do odboje proti nacistickým okupantům. Jenže Raymond a Jean Moulin jsou zatčeni. Lucie však svého muže tak miluje, že je ochotná ke všemu, jen aby manžela vyrvala ze spárů gestapa. Film byl natočen podle skutečného příběhu Lucie Aubracové a patří k výrazným ženským válečným dramatům. Ve filmu si zahrál a známý divadelní a filmový režisér Patrice Chéreau francouzského hrdinu odboje Jeana Moulina. Lucie Aubracová napsala knihu, kterou nazvala podle jejich hesla v odboji "Odejdou v opojení".
    67%
    Milovala svého muže, její odvaha neznala hranic. Francouzské drama podle skutečné události.
    Lyon, březen 1943. Raymond Samuel (krycím jménem v odboji Aubrac) a jeho žena Lucie se zapojili do odboje proti nacistickým okupantům. Jenže Raymond a Jean Moulin jsou zatčeni. Lucie však svého muže tak miluje, že je ochotná ke všemu, jen aby manžela vyrvala ze spárů gestapa. Film byl natočen podle skutečného příběhu Lucie Aubracové a patří k výrazným ženským válečným dramatům. Ve filmu si zahrál a známý divadelní a filmový režisér Patrice Chéreau francouzského hrdinu odboje Jeana Moulina. Lucie Aubracová napsala knihu, kterou nazvala podle jejich hesla v odboji "Odejdou v opojení".
    4
  • Temps du loup, Le
    Temps du loup, Le (2003)
    FilmRole: Thomas Brandt
    • KVIFF TV
    Počátek apokalypsy, která bývá v germánské mytologii označována jako čas vlků; blíže neurčená průmyslová katastrofa zničila svět. Stejně jako spousta jiných prchá i Anna se svou rodinou z města na venkov, aby unikla všudypřítomnému chaosu. Rychle a bolestně se však přesvědčí o tom, že již není úniku. Lidé zbavení majetku a veškerých výdobytků civilizace se spojují do tlup, aby mohli vůbec přežít. Zloba, násilí a vražda se stávají legitimními prostředky k zachování vlastního života.
    Žánry:Drama
    63%
    Počátek apokalypsy, která bývá v germánské mytologii označována jako čas vlků; blíže neurčená průmyslová katastrofa zničila svět. Stejně jako spousta jiných prchá i Anna se svou rodinou z města na venkov, aby unikla všudypřítomnému chaosu. Rychle a bolestně se však přesvědčí o tom, že již není úniku. Lidé zbavení majetku a veškerých výdobytků civilizace se spojují do tlup, aby mohli vůbec přežít. Zloba, násilí a vražda se stávají legitimními prostředky k zachování vlastního života.
    Žánry:Drama
    5
  • Intimita
    Intimita (2001)
    Film

    Přichází k němu jednoho středečního odpoledne. Milují se. Nemluví spolu, přesto se mezi nimi něco důležitého odehrává. Příští týden, ve stejnou hodinu, stojí znovu za dveřmi. Rychle se navzájem svlékají. Beze slova. Stává se sex jedním ze způsobů mezilidské komunikace a setkávání? Francouzský režisér Patrice Chéreau využil literární předlohy britského autora indického původu Hanifa Kureishiho, aby natočil film, který sice vzbudil pozornost kvůli svým naprosto otevřeným sexuálním scénám, přesto jeho ústředním tématem je samota, základní otázky existence mezi ostatními a nesnadnost mezilidské komunikace.

    INTIMITA vzbudila pozdvižení na všech festivalech, kde byla promítána (mj. i v Karlových Varech, kdy se účast prezidenta Havla na její projekci stala v letní okurkové sezóně médii hojně přetřásanou záležitostí), na Berlinale 2001 získala i přes svou skandálnost hlavní cenu - Zlatého medvěda.

    Příběh samotný začíná tam, kde většina filmů končí - v posteli, respektive na podlaze v Jayově neútulném vypůjčeném bytě. Claire přichází za osamělým Jayem, který nedávno opustil manželku i děti, aby se s ním milovala - bez jediného slova. Sex v INTIMITĚ je daleko vzdálen obvyklému nažehlenému filmovému ztvárnění - šokovaní diváci na plátně zhlédnou zcela naturalistické zobrazení erotických scén, které se ale vyhýbá laciné atraktivitě. Sex je začátek, co ale bude dál? V okamžiku, kdy Jay chce porušit nepsané pravidlo o mlčení a zjistit o Claire něco víc, všechno se začíná hroutit. [44. MFFKV 2009]

    61%

    Přichází k němu jednoho středečního odpoledne. Milují se. Nemluví spolu, přesto se mezi nimi něco důležitého odehrává. Příští týden, ve stejnou hodinu, stojí znovu za dveřmi. Rychle se navzájem svlékají. Beze slova. Stává se sex jedním ze způsobů mezilidské komunikace a setkávání? Francouzský režisér Patrice Chéreau využil literární předlohy britského autora indického původu Hanifa Kureishiho, aby natočil film, který sice vzbudil pozornost kvůli svým naprosto otevřeným sexuálním scénám, přesto jeho ústředním tématem je samota, základní otázky existence mezi ostatními a nesnadnost mezilidské komunikace.

    INTIMITA vzbudila pozdvižení na všech festivalech, kde byla promítána (mj. i v Karlových Varech, kdy se účast prezidenta Havla na její projekci stala v letní okurkové sezóně médii hojně přetřásanou záležitostí), na Berlinale 2001 získala i přes svou skandálnost hlavní cenu - Zlatého medvěda.

    Příběh samotný začíná tam, kde většina filmů končí - v posteli, respektive na podlaze v Jayově neútulném vypůjčeném bytě. Claire přichází za osamělým Jayem, který nedávno opustil manželku i děti, aby se s ním milovala - bez jediného slova. Sex v INTIMITĚ je daleko vzdálen obvyklému nažehlenému filmovému ztvárnění - šokovaní diváci na plátně zhlédnou zcela naturalistické zobrazení erotických scén, které se ale vyhýbá laciné atraktivitě. Sex je začátek, co ale bude dál? V okamžiku, kdy Jay chce porušit nepsané pravidlo o mlčení a zjistit o Claire něco víc, všechno se začíná hroutit. [44. MFFKV 2009]

    6
  • 7
  • 8
  • Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem
    Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem (1998)
    Film

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    60%

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    9
  • Gabrielle
    Gabrielle (2005)
    Film

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    60%

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    10
  • Son frère
    Son frère (2003)
    Film

    Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla...“ Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas navštívil svého mladšího bratra Luca, lásku, sex i lítost – to vše v té chvíli totiž ztratilo smysl. Thomasova podivná nemoc, na niž snad lékaři ani neznají lék, uvrhla oba bratry do intimity, vyhrazené jen osudově tragickým situacím, kterou sdílejí a vnímají jakoby v izolaci od zbytku světa. Režisér zcela neemocionálně, ale s tichým porozuměním, z bezprostřední blízkosti sleduje postupnou degradaci Thomasova těla i proměnu Lucovy duše a jejich cestu k té nejzákladnější nutnosti, jíž je smrt a její přijetí. Za režii minimalistického, hluboce působivého snímku, natočeného podle stejnojmenného románu Philippa Bessona, získal Patrice Chéreau na MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    59%

    Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla...“ Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas navštívil svého mladšího bratra Luca, lásku, sex i lítost – to vše v té chvíli totiž ztratilo smysl. Thomasova podivná nemoc, na niž snad lékaři ani neznají lék, uvrhla oba bratry do intimity, vyhrazené jen osudově tragickým situacím, kterou sdílejí a vnímají jakoby v izolaci od zbytku světa. Režisér zcela neemocionálně, ale s tichým porozuměním, z bezprostřední blízkosti sleduje postupnou degradaci Thomasova těla i proměnu Lucovy duše a jejich cestu k té nejzákladnější nutnosti, jíž je smrt a její přijetí. Za režii minimalistického, hluboce působivého snímku, natočeného podle stejnojmenného románu Philippa Bessona, získal Patrice Chéreau na MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    11
  • Homme blessé, L'
    Homme blessé, L' (1983)
    Film
    • Netflix

    Na nejsmutnějším ze všech míst – pánských záchodcích pařížského nádraží – nechává Patrice Chéreau prožít svého hrdinu objevení vlastní homosexuality. Plachý osmnáctiletý Henri, poslušně doprovázející spolu s rodiči sestru k vlaku, sem zabloudil čirou náhodou a více než akt násilí, jehož tu byl svědkem, ho zasáhl nečekaný polibek násilníka. Tehdy začala jeho temná odysea, protože nedokázal odolat a vrátil se – do polosvěta homosexuálních prostitutů, lačně obcházejících starších pánů i ztracených duší, marně hledajících vyhaslou lásku. Především ale k Jeanovi (Vittorio Mezzogiorno), věčně unikající bludičce, stejně odpuzující bezohlednou brutalitou a lhostejností jako fascinující náhlou něhou. Cesta, po níž se Henri dostává k vytouženému naplnění své vášně, je ale zároveň cestou nenávisti k sobě samému a nevyhnutelně končí tragicky... Sugestivní síla Chéreauova filmu je dílem jak minimalisticky střídmého scénáře (oceněného Césarem), tak lakonicky přesné realizace, umístěné převážně do chladných kulis noční Paříže. V neposlední řadě však vděčí film za svůj emocionální účinek autentickému (a velmi odvážnému) hereckému výkonu, jaký předvedl tehdy začínající Jean-Hugues Anglade v hlavní roli. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaKrimiLGBTQ+
    58%

    Na nejsmutnějším ze všech míst – pánských záchodcích pařížského nádraží – nechává Patrice Chéreau prožít svého hrdinu objevení vlastní homosexuality. Plachý osmnáctiletý Henri, poslušně doprovázející spolu s rodiči sestru k vlaku, sem zabloudil čirou náhodou a více než akt násilí, jehož tu byl svědkem, ho zasáhl nečekaný polibek násilníka. Tehdy začala jeho temná odysea, protože nedokázal odolat a vrátil se – do polosvěta homosexuálních prostitutů, lačně obcházejících starších pánů i ztracených duší, marně hledajících vyhaslou lásku. Především ale k Jeanovi (Vittorio Mezzogiorno), věčně unikající bludičce, stejně odpuzující bezohlednou brutalitou a lhostejností jako fascinující náhlou něhou. Cesta, po níž se Henri dostává k vytouženému naplnění své vášně, je ale zároveň cestou nenávisti k sobě samému a nevyhnutelně končí tragicky... Sugestivní síla Chéreauova filmu je dílem jak minimalisticky střídmého scénáře (oceněného Césarem), tak lakonicky přesné realizace, umístěné převážně do chladných kulis noční Paříže. V neposlední řadě však vděčí film za svůj emocionální účinek autentickému (a velmi odvážnému) hereckému výkonu, jaký předvedl tehdy začínající Jean-Hugues Anglade v hlavní roli. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaKrimiLGBTQ+
    12
  • 13