Suzanne Baron: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Suzanne Baron: Filmy a seriály

  • Můj strýček
    Můj strýček (1958)
    Film
    • iTunes
    Pan Hulot bydlí ve staré lidové čtvrti, kde po ulicích ještě pobíhají psi a lidé si najdou čas, aby se vedle pozdravu zastavili na kus řeči. Sestra pana Hulota naopak bydlí v moderní přepychové čtvrti, kde její manžel, bohatý průmyslník, postavil supermoderní vilu, po stránce techniky stejně jako odcizeného, vesměs nepraktického designu. Pan Hulot chodí navštěvovat svého devítiletého synovce Gérarda, pro kterého jsou jejich výlety na předměstí doslova rájem, může si hrát a vymýšlet nezbednosti s ostatními dětmi. Proto je třeba nezdárného synka po návratu domů ihned umýt a řádně vydezinfikovat. Přepychem spoutaným rodičům se však tato výchova vůbec nelíbí. Otec Gérarda zařídí panu Hulotovi práci. Ale ten do zmechanizovaného světa vnáší jen chaos a nepořádek, a to v prostředí, kde je vše na tlačítka a na vnější efekt, rozhodně nesvědčí.
    77%
    Pan Hulot bydlí ve staré lidové čtvrti, kde po ulicích ještě pobíhají psi a lidé si najdou čas, aby se vedle pozdravu zastavili na kus řeči. Sestra pana Hulota naopak bydlí v moderní přepychové čtvrti, kde její manžel, bohatý průmyslník, postavil supermoderní vilu, po stránce techniky stejně jako odcizeného, vesměs nepraktického designu. Pan Hulot chodí navštěvovat svého devítiletého synovce Gérarda, pro kterého jsou jejich výlety na předměstí doslova rájem, může si hrát a vymýšlet nezbednosti s ostatními dětmi. Proto je třeba nezdárného synka po návratu domů ihned umýt a řádně vydezinfikovat. Přepychem spoutaným rodičům se však tato výchova vůbec nelíbí. Otec Gérarda zařídí panu Hulotovi práci. Ale ten do zmechanizovaného světa vnáší jen chaos a nepořádek, a to v prostředí, kde je vše na tlačítka a na vnější efekt, rozhodně nesvědčí.
    1
  • 2
  • Feu follet, Le
    Feu follet, Le (1963)
    Film
    Portrét existenciálnej úzkosti človeka moderného sveta bol podľa slov režiséra Louisa Mallea prvým filmom, ktorý mohol nakrútiť presne podľa svojich predstáv. Hrdinom filmu je Alain, ktorý sa už dlhú dobu zotavuje z vážnej psychickej a alkoholickej krízy v súkromnom sanatóriu. Účty za neho platí jeho americká manželka, s ktorou sa už vzájomne odcudzili. Alain má ako preliečený alkoholik problém vrátiť sa do normálneho života, stretáva sa so svojimi bývalými priateľmi, no žiaden z nich ho nedokáže inšpirovať k akceptovateľnej forme existencie. Chýba mu motivácia i zmysel života. Na konci tohto napínavého duševného zápasu o prežitie a najmä o vôľu žiť preto Alain spácha samovraždu. Malleovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielo zaoberajúce sa temnou stránkou ľudskej duše, modernou filmovou rečou preniknúť až na jej dno a zobraziť beznádej rastúcu v západnej civilizácii.
    Žánry:Drama
    76%
    Portrét existenciálnej úzkosti človeka moderného sveta bol podľa slov režiséra Louisa Mallea prvým filmom, ktorý mohol nakrútiť presne podľa svojich predstáv. Hrdinom filmu je Alain, ktorý sa už dlhú dobu zotavuje z vážnej psychickej a alkoholickej krízy v súkromnom sanatóriu. Účty za neho platí jeho americká manželka, s ktorou sa už vzájomne odcudzili. Alain má ako preliečený alkoholik problém vrátiť sa do normálneho života, stretáva sa so svojimi bývalými priateľmi, no žiaden z nich ho nedokáže inšpirovať k akceptovateľnej forme existencie. Chýba mu motivácia i zmysel života. Na konci tohto napínavého duševného zápasu o prežitie a najmä o vôľu žiť preto Alain spácha samovraždu. Malleovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielo zaoberajúce sa temnou stránkou ľudskej duše, modernou filmovou rečou preniknúť až na jej dno a zobraziť beznádej rastúcu v západnej civilizácii.
    Žánry:Drama
    3
  • Prázdniny pana Hulota
    Prázdniny pana Hulota (1953)
    Film
    • iTunes
    Situační komedie o laskavém a ochotném muži, panu Hulotovi, který přijede do přímořského střediska vlastním autem. Jeho dobrosrdečnost a nápady se však vždy vrátí do opačné polohy a přinášejí mezi prázdninové hosty vzruch. Avšak ani tito hosté neznamenají v tomto filmu množství, nýbrž jsou dobře viděnými jednotlivými postavičkami s vlastními charakteristickými znaky. A pak se přiblíží konec pobytu této společnosti ve středisku, kterému pravý půvab tentokrát přinesla usměvavá a typická postavička pana Hulota. (FILMOVÝ PŘEHLED 34 / 1955)

    Prázdniny pana Hulota jsou druhým celovečerním filmem Jacquese Tatiho. Kaskádu gagů, drobných postřehů, komických situací rozvrstvených do několika plánů rozehrává Tati v prázdninovém prostředí přímořského městečka blízko Bretaně. Kaleidoskop lidí, kteří se přijeli rekreovat k Atlantiku, je složen ze zástupců různých evropských národů. Přestože všichni opouštějí své všednodenní stereotypy, zdaleka neodhazují svůj charakter a zažité způsoby chování, jež jsou vpravdě národní. Angličanky nepřestanou hrát tenis a popíjet čaj, stejně jako typická Francouzka bude neustále hlídat své oblečení a účes a německá povaha vystupuje na povrch v nejobyčejnějších situacích. Zatímco multinárodní společnost se zabývá drobnými problémy lidí na prázdninách, v pozadí z rozhlasu zaznívají zprávy a komentáře zásadních politických a hospodářských problémů doby. Se šumem moře se mísí prázdninový ruch - hoteliéři, plavčíci, neúnavné všudypřítomné děti. A uprostřed tohoto kolotání pan Hulot, nepřehlédnutelný nešika, který nemá ani zdání o tom, že je nešika. I v tomto filmu můžeme obdivovat Jacquese Tatiho jako neúnavného pozorovatele všeho lidského i nelidského ve světě jeho doby, který geniálním způsobem dokázal reflektovat své vnímání.
    Žánry:Komedie
    72%
    Situační komedie o laskavém a ochotném muži, panu Hulotovi, který přijede do přímořského střediska vlastním autem. Jeho dobrosrdečnost a nápady se však vždy vrátí do opačné polohy a přinášejí mezi prázdninové hosty vzruch. Avšak ani tito hosté neznamenají v tomto filmu množství, nýbrž jsou dobře viděnými jednotlivými postavičkami s vlastními charakteristickými znaky. A pak se přiblíží konec pobytu této společnosti ve středisku, kterému pravý půvab tentokrát přinesla usměvavá a typická postavička pana Hulota. (FILMOVÝ PŘEHLED 34 / 1955)

    Prázdniny pana Hulota jsou druhým celovečerním filmem Jacquese Tatiho. Kaskádu gagů, drobných postřehů, komických situací rozvrstvených do několika plánů rozehrává Tati v prázdninovém prostředí přímořského městečka blízko Bretaně. Kaleidoskop lidí, kteří se přijeli rekreovat k Atlantiku, je složen ze zástupců různých evropských národů. Přestože všichni opouštějí své všednodenní stereotypy, zdaleka neodhazují svůj charakter a zažité způsoby chování, jež jsou vpravdě národní. Angličanky nepřestanou hrát tenis a popíjet čaj, stejně jako typická Francouzka bude neustále hlídat své oblečení a účes a německá povaha vystupuje na povrch v nejobyčejnějších situacích. Zatímco multinárodní společnost se zabývá drobnými problémy lidí na prázdninách, v pozadí z rozhlasu zaznívají zprávy a komentáře zásadních politických a hospodářských problémů doby. Se šumem moře se mísí prázdninový ruch - hoteliéři, plavčíci, neúnavné všudypřítomné děti. A uprostřed tohoto kolotání pan Hulot, nepřehlédnutelný nešika, který nemá ani zdání o tom, že je nešika. I v tomto filmu můžeme obdivovat Jacquese Tatiho jako neúnavného pozorovatele všeho lidského i nelidského ve světě jeho doby, který geniálním způsobem dokázal reflektovat své vnímání.
    Žánry:Komedie
    4
  • Plechový bubínek
    Plechový bubínek (1979)
    Film
    Děj se odehrává v letech 1899 - 1945 a sleduje osudy postav na pozadí proměn města Gdaňska, sleduje také Oskarův příběh. Oskar má podle Schlöndorfa dvě typické vlastnosti své doby: odmítání a protest. Brání se účasti ve světě dospělých tak důsledně, že odmítne vyrůst. Protestuje tak hlasitě, že jeho hlas rozbíjí sklo. Jedním z mnoha problémů realizace bylo obsazení hlavní role. Po dohodě s autorem bylo rozhodnuto, že Oskar musí být chlapec, nikoli lilipután. Šťastná volba padla na Davida Bennenta. Snímek získal Zlatou palmu na MFF v Cannes ex aequo (s Coppolovou freskou A nyní apokalypsa) a Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
    71%
    Děj se odehrává v letech 1899 - 1945 a sleduje osudy postav na pozadí proměn města Gdaňska, sleduje také Oskarův příběh. Oskar má podle Schlöndorfa dvě typické vlastnosti své doby: odmítání a protest. Brání se účasti ve světě dospělých tak důsledně, že odmítne vyrůst. Protestuje tak hlasitě, že jeho hlas rozbíjí sklo. Jedním z mnoha problémů realizace bylo obsazení hlavní role. Po dohodě s autorem bylo rozhodnuto, že Oskar musí být chlapec, nikoli lilipután. Šťastná volba padla na Davida Bennenta. Snímek získal Zlatou palmu na MFF v Cannes ex aequo (s Coppolovou freskou A nyní apokalypsa) a Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
    5
  • Homo Faber
    Homo Faber (1991)
    FilmRole: umělecký

    Scenárista a režisér Volker Schlöndorff se zaměřuje na adaptace významných děl autorů 20. století, mezi nimiž zatím převažují německy píšící tvůrci (Robert Musil, Heinrich Böll, Günther Grass). V roce 1991 natočil stejnojmenný přepis románu Homo Faber, v němž švýcarský spisovatel Max Frisch (1911-1990) ve zkratce postihl trauma moderní doby, spočívající v technokratickém přístupu ke světu (homo faber = člověk strůjce).

    Hlavní hrdina, expert UNESCO pro stavbu přehrad Walter Faber, přiznává svůj ryze racionální a technokratický přístup k životu: všechno funguje jako stroj podle fyzikálních zákonů. Setkání s o třicet let mladší dívkou ho však vyvede ze zažité rovnováhy, za niž až dosud platil osaměním. Příliš pozdě pochopí, že to je jeho dcera, již počal před válkou s milenkou Hannou. Dívčina tragická smrt ho zastihne ve chvílích, kdy si pozvolna uvědomuje sílu citu i osudovosti. Kniha je koncipována jako Faberův téměř deníkový záznam. Schlöndorff vypravěčovu funkci potlačil, zredukoval některé situace a vypustil dosti důležitou závěrečnou část Faberovy zpovědi. Opouští protagonistu po smrti jeho jediného dítěte a po bolestném smíření s její nešťastnou matkou. Neopomine přidat katarzní konec, formálně se vracející k začátku filmu. Děj se odehrává v roce 1957 s několika flashbacky do třicátých let v Curychu.

    Kromě existenciálních prvků a kromě motivu krvesmilstva, záměrně odkazujícího na klasické řecké tragédie, se tu objevuje i téma cesty. Walter Faber je světoběžník (odtud také anglický či francouzský název Voyager) a svůj život tráví na cestě. S mladičkou Sabeth se seznámí na lodi z Ameriky do Evropy, pak s ní projede jižní část starého kontinentu až do Atén. Osudové setkání s minulostí ho však zastihne ještě předtím, v Latinské Americe. Schlöndorffův snímek je bohužel poznamenán jistou chladností. Opírá se zejména o silné téma a o dobře vybrané představitele tří rolí. Fabera hraje známý americký herec a dramatik Sam Shepard, Sabeth zvláštním způsobem atraktivní Julie Delpyová a statečnou Hannu osobitá Barbara Sukowá.

    67%

    Scenárista a režisér Volker Schlöndorff se zaměřuje na adaptace významných děl autorů 20. století, mezi nimiž zatím převažují německy píšící tvůrci (Robert Musil, Heinrich Böll, Günther Grass). V roce 1991 natočil stejnojmenný přepis románu Homo Faber, v němž švýcarský spisovatel Max Frisch (1911-1990) ve zkratce postihl trauma moderní doby, spočívající v technokratickém přístupu ke světu (homo faber = člověk strůjce).

    Hlavní hrdina, expert UNESCO pro stavbu přehrad Walter Faber, přiznává svůj ryze racionální a technokratický přístup k životu: všechno funguje jako stroj podle fyzikálních zákonů. Setkání s o třicet let mladší dívkou ho však vyvede ze zažité rovnováhy, za niž až dosud platil osaměním. Příliš pozdě pochopí, že to je jeho dcera, již počal před válkou s milenkou Hannou. Dívčina tragická smrt ho zastihne ve chvílích, kdy si pozvolna uvědomuje sílu citu i osudovosti. Kniha je koncipována jako Faberův téměř deníkový záznam. Schlöndorff vypravěčovu funkci potlačil, zredukoval některé situace a vypustil dosti důležitou závěrečnou část Faberovy zpovědi. Opouští protagonistu po smrti jeho jediného dítěte a po bolestném smíření s její nešťastnou matkou. Neopomine přidat katarzní konec, formálně se vracející k začátku filmu. Děj se odehrává v roce 1957 s několika flashbacky do třicátých let v Curychu.

    Kromě existenciálních prvků a kromě motivu krvesmilstva, záměrně odkazujícího na klasické řecké tragédie, se tu objevuje i téma cesty. Walter Faber je světoběžník (odtud také anglický či francouzský název Voyager) a svůj život tráví na cestě. S mladičkou Sabeth se seznámí na lodi z Ameriky do Evropy, pak s ní projede jižní část starého kontinentu až do Atén. Osudové setkání s minulostí ho však zastihne ještě předtím, v Latinské Americe. Schlöndorffův snímek je bohužel poznamenán jistou chladností. Opírá se zejména o silné téma a o dobře vybrané představitele tří rolí. Fabera hraje známý americký herec a dramatik Sam Shepard, Sabeth zvláštním způsobem atraktivní Julie Delpyová a statečnou Hannu osobitá Barbara Sukowá.

    6
  • 7
  • 8
  • 9