Jarmila Beránková

Jarmila Beránková se narodila 15. května 1919 v Kojeticích u Prahy. Již během studia na gymnáziu v Praze si jejího hereckého talentu všiml profesor Miroslav Bedřich Böhnel, který ji doporučil režiséru Janu Svitákovi a producentovi Janu Reiterovi. Tato doporučení vedla k jejímu filmovému debutu ve snímku "Řeka" (1933), kde ve svých čtrnácti letech ztvárnila hlavní roli Pepičky Matukové. Po úspěšném debutu se Jarmila rozhodla věnovat herectví naplno a opustila studium na gymnáziu.

Filmografie a divadelní kariéra

V následujících letech se objevila v řadě filmů, například "Život vojenský – život veselý" (1934), "Bezdětná" (1935) či "Lojzička" (1936), kde hrála titulní roli sirotka Lojzičky Strnadové. Její herecký projev byl ceněn pro přirozenost a půvab, což jí přineslo popularitu mezi diváky. V letech 1939 až 1943 působila na divadelních prknech, konkrétně v Divadle Vlasty Buriana. Po druhé světové válce pokračovala v divadelní kariéře, mimo jiné v Alhambře a Pražské estrádě. Kromě divadla se věnovala také dabingu, kde její hlas doprovázel řadu zahraničních filmů a seriálů.

Osobní život a pozdější kariéra

Jarmila Beránková byla provdaná za podnikatele Jiřího Vrabce, se kterým měla dva syny, Jiřího a Petra. V 50. letech se její filmová kariéra zpomalila, ale nadále se objevovala v menších rolích ve filmech jako "Anděl na horách" (1955) či "Dívka na koštěti" (1971). Její poslední filmovou rolí byla postava penzistky ve snímku "Není sirotek jako sirotek" (1986). Zemřela 29. ledna 2002 v Praze ve věku 82 let.