Peter Greenaway: Nejlepší filmy
a seriály

7.4

Peter Greenaway: Filmy a seriály

  • Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec
    Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989)
    Film
    Film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec je provokativní a vizuálně podmanivé drama režiséra Petera Greenawaye. Příběh se odehrává v luxusní restauraci, kterou vlastní brutální a vulgární gangster Albert Spica (Michael Gambon). Jeho manželka Georgina (Helen Mirren) je krásná, ale nešťastná žena, která trpí pod jeho tyranií. V této dekadentní atmosféře se Georgina zamiluje do jemného a intelektuálního zákazníka restaurace, Michaela (Alan Howard). Začnou tajný milostný poměr, který se odehrává přímo pod nosem jejího násilnického manžela.
    75%
    Film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec je provokativní a vizuálně podmanivé drama režiséra Petera Greenawaye. Příběh se odehrává v luxusní restauraci, kterou vlastní brutální a vulgární gangster Albert Spica (Michael Gambon). Jeho manželka Georgina (Helen Mirren) je krásná, ale nešťastná žena, která trpí pod jeho tyranií. V této dekadentní atmosféře se Georgina zamiluje do jemného a intelektuálního zákazníka restaurace, Michaela (Alan Howard). Začnou tajný milostný poměr, který se odehrává přímo pod nosem jejího násilnického manžela.
    1
  • 2
  • Fallové
    Fallové (1980)
    FilmRole: Interviewer

    The Falls, Fallové, to jsou jména na stránce vytržené z telefonního seznamu, která se proměňují ve tváře, osudy, příběhy. Snímek poté představuje skládačku 92 portrétů osob, jejichž příjmení začínají právě na ''Fall...''. Režisér si v této mozaice pohrává s různými tvůrčími postupy, s rozličnými osudy. Kompiluje, extrahuje, odkazuje na svá vlastní díla minulá i plánovaná a na tvorbu jiných tvůrců - ovšem jen v náznacích nebo zašifrovaně.

    Žánry:DramaKomedieSci-fi
    73%

    The Falls, Fallové, to jsou jména na stránce vytržené z telefonního seznamu, která se proměňují ve tváře, osudy, příběhy. Snímek poté představuje skládačku 92 portrétů osob, jejichž příjmení začínají právě na ''Fall...''. Režisér si v této mozaice pohrává s různými tvůrčími postupy, s rozličnými osudy. Kompiluje, extrahuje, odkazuje na svá vlastní díla minulá i plánovaná a na tvorbu jiných tvůrců - ovšem jen v náznacích nebo zašifrovaně.

    Žánry:DramaKomedieSci-fi
    3
  • Umělcova smlouva
    Umělcova smlouva (1982)
    Film

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    72%

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    4
  • Zet a dvě nuly
    Zet a dvě nuly (1985)
    Film

    Na počátku Greenawayova dalšího cizelérského díla stojí tragická nehoda labuti a automobilu: „Labuť? Jaký druh labuti? Léda? Kdo je Léda? To je ta zraněná žena? Kdo že to s ní dělal? Jupiter?" Monolog pracovnice ambulance reagující na telefonát o nehodě umně ilustruje svět tohoto filmu, který je (jak je režisérovým dobrým zvykem) doslova přeplněný odkazy na výtvarné umění a další umělecké druhy. Autonehoda vytváří zápletku celého díla - bývalá siamská dvojčata Oliver a Oswald během ní přijdou o manželky a začínají se postupně osudově sbližovat s démonickou femme fatale Albou (která shodou okolnosti řídila osudové auto a při nehodě přišla o nohu).
    Letmá skica děje tohoto snímku může působit poněkud absurdně - Zet a dvě nuly ovšem zdaleka není film s jasně strukturovaným a přehledným dějem, daleko spíš se jedná o sled jednotlivých obrazů, hovořící svojí výjimečnou vizualitou, kontrolovanou bizarností a specifickým humorem. Smrtelná autonehoda je základní zápletkou filmu, ve kterém je právě smrt ústředním tématem - oba hrdinové jsou od okamžiku nehody nekontrolovatelně přitahování mysteriem smrti a rozkladu a svoji touhu po pochopení těchto odvěkých principů vtělují do různorodých experimentů (za jak dlouho se rozloží aligátor?). Greenaway oběma hrdinům asistuje v pozici režiséra-demiurga, který díky filmovým prostředkům (zrychlené záběry) pracuje rychleji než všichni červi a bakterie světa…
    Se smrtí a experimenty s rozkladem se pojí četné zvířecí motivy - zvířata se ve filmu objevují v různých souvislostech a velikostech (od bakterie po slona), Greenaway často využívá záběry ze zoologických dokumentů a celé jeho dílo pak působí jako vrcholně stylizovaný National Geographic, ve kterém se lidé chovají (například sexuálně) jako zvířata. To vše se odehrává ve specifickém prostoru zoo, která synekdochicky představuje celý svět. Na zoo vtipně odkazuje i název filmu, femme fatale Alba je Z a Oliver s Owaldem jsou dvě nuly (nebo dvě „O") propojující se s Albou do názvu filmu (nebo do zkratky zoologické zahrady).
    Z výtvarných odkazů je nejzřetelnější inspirace Vermeerem, jehož díla jsou citována nejen explicitně ve formě tableaux vivants, ale také jako předobrazy precizní obrazové kompozice celého filmu.

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    Žánry:DramaKomedie
    71%

    Na počátku Greenawayova dalšího cizelérského díla stojí tragická nehoda labuti a automobilu: „Labuť? Jaký druh labuti? Léda? Kdo je Léda? To je ta zraněná žena? Kdo že to s ní dělal? Jupiter?" Monolog pracovnice ambulance reagující na telefonát o nehodě umně ilustruje svět tohoto filmu, který je (jak je režisérovým dobrým zvykem) doslova přeplněný odkazy na výtvarné umění a další umělecké druhy. Autonehoda vytváří zápletku celého díla - bývalá siamská dvojčata Oliver a Oswald během ní přijdou o manželky a začínají se postupně osudově sbližovat s démonickou femme fatale Albou (která shodou okolnosti řídila osudové auto a při nehodě přišla o nohu).
    Letmá skica děje tohoto snímku může působit poněkud absurdně - Zet a dvě nuly ovšem zdaleka není film s jasně strukturovaným a přehledným dějem, daleko spíš se jedná o sled jednotlivých obrazů, hovořící svojí výjimečnou vizualitou, kontrolovanou bizarností a specifickým humorem. Smrtelná autonehoda je základní zápletkou filmu, ve kterém je právě smrt ústředním tématem - oba hrdinové jsou od okamžiku nehody nekontrolovatelně přitahování mysteriem smrti a rozkladu a svoji touhu po pochopení těchto odvěkých principů vtělují do různorodých experimentů (za jak dlouho se rozloží aligátor?). Greenaway oběma hrdinům asistuje v pozici režiséra-demiurga, který díky filmovým prostředkům (zrychlené záběry) pracuje rychleji než všichni červi a bakterie světa…
    Se smrtí a experimenty s rozkladem se pojí četné zvířecí motivy - zvířata se ve filmu objevují v různých souvislostech a velikostech (od bakterie po slona), Greenaway často využívá záběry ze zoologických dokumentů a celé jeho dílo pak působí jako vrcholně stylizovaný National Geographic, ve kterém se lidé chovají (například sexuálně) jako zvířata. To vše se odehrává ve specifickém prostoru zoo, která synekdochicky představuje celý svět. Na zoo vtipně odkazuje i název filmu, femme fatale Alba je Z a Oliver s Owaldem jsou dvě nuly (nebo dvě „O") propojující se s Albou do názvu filmu (nebo do zkratky zoologické zahrady).
    Z výtvarných odkazů je nejzřetelnější inspirace Vermeerem, jehož díla jsou citována nejen explicitně ve formě tableaux vivants, ale také jako předobrazy precizní obrazové kompozice celého filmu.

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    Žánry:DramaKomedie
    5
  • Prosperovy knihy
    Prosperovy knihy (1991)
    Film
    Děj je sledován přímo z postavy Prospera, který přežívá se svou dcerou na pustém ostrově. S sebou má dohromady čtyřiadvacet knih od svého dvořana Gonzala. Zde Prospero vystupuje jako bůh a díky těmto kouzelným knihám ve kterých se nacházejí odhalení potřeb a života člověka dokáže vytvořit kouzelnou říši a ovládnout všechny nadpřirozené bytosti.
    Žánry:DramaFantasy
    70%
    Děj je sledován přímo z postavy Prospera, který přežívá se svou dcerou na pustém ostrově. S sebou má dohromady čtyřiadvacet knih od svého dvořana Gonzala. Zde Prospero vystupuje jako bůh a díky těmto kouzelným knihám ve kterých se nacházejí odhalení potřeb a života člověka dokáže vytvořit kouzelnou říši a ovládnout všechny nadpřirozené bytosti.
    Žánry:DramaFantasy
    6
  • Belly of an Architect, The
    Belly of an Architect, The (1987)
    Film

    Rafinované dielo britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenawaya, plné vizuálnych symbolov a vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov.
    Svetovo uznávaný americký architekt Stourley Kracklite prichádza so svojou manželkou do Talianska, aby v Ríme pripravil veľkú výstavu venovanú francúzkemu neoklasicistickému architektovi Etiennovi-Louis Bouléemu. Boulée sa preslávil veľkolepými projektmi, využívajúcimi majestátne geometrické tvary a hru svetla. Získal však aj povesť architekta, ktorý väčšinu svojich plánov nebol schopný nikdy realizovať, a preto upadol na takmer dve storočia do zabudnutia. V 20. storočí opäť inšpiroval modernú architektúru, ale aj projekty Benita Mussolliniho a Hitlerovho dvorného architekta Alberta Speera. Kracklite má ambíciu vrátiť Bouléeho dielo do panteónu dejín architektúry. Počas deviatich mesiacov príprav veľkolepej výstavy však musí čeliť nielen tvorivým problémom a intrigám talianskych kolegov, ale aj manželskej kríze a stupňujúcim sa bolestiam brucha. Zatiaľ čo jeho tehotná manželka nadviaže milenecký vzťah s Krackliteovým najväčším rivalom, americký architekt sa stáva posadnutný Bouléeho oblými tvarmi, pripomínajúcimi jeho vlastné rastúce brucho. Upodozrieva manželku, že ho pomaly zabíja malými dávkami jedu podobne ako to robila cisárovi Augustovi jeho žena Lívia.
    Film britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenewaya je rafinovaným dielom, plným vizuálnych symbolov, ale aj vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov.

    Žánry:Drama
    70%

    Rafinované dielo britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenawaya, plné vizuálnych symbolov a vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov.
    Svetovo uznávaný americký architekt Stourley Kracklite prichádza so svojou manželkou do Talianska, aby v Ríme pripravil veľkú výstavu venovanú francúzkemu neoklasicistickému architektovi Etiennovi-Louis Bouléemu. Boulée sa preslávil veľkolepými projektmi, využívajúcimi majestátne geometrické tvary a hru svetla. Získal však aj povesť architekta, ktorý väčšinu svojich plánov nebol schopný nikdy realizovať, a preto upadol na takmer dve storočia do zabudnutia. V 20. storočí opäť inšpiroval modernú architektúru, ale aj projekty Benita Mussolliniho a Hitlerovho dvorného architekta Alberta Speera. Kracklite má ambíciu vrátiť Bouléeho dielo do panteónu dejín architektúry. Počas deviatich mesiacov príprav veľkolepej výstavy však musí čeliť nielen tvorivým problémom a intrigám talianskych kolegov, ale aj manželskej kríze a stupňujúcim sa bolestiam brucha. Zatiaľ čo jeho tehotná manželka nadviaže milenecký vzťah s Krackliteovým najväčším rivalom, americký architekt sa stáva posadnutný Bouléeho oblými tvarmi, pripomínajúcimi jeho vlastné rastúce brucho. Upodozrieva manželku, že ho pomaly zabíja malými dávkami jedu podobne ako to robila cisárovi Augustovi jeho žena Lívia.
    Film britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenewaya je rafinovaným dielom, plným vizuálnych symbolov, ale aj vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov.

    Žánry:Drama
    7
  • 8
  • Dítě z Maconu
    Dítě z Maconu (1993)
    Film

    V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.

    68%

    V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.

    9
  • 10
  • Pillow Book, The
    Pillow Book, The (1996)
    Film

    Úspěšná japonská modelka oživuje vzpomínky na svého otce - proslulého kaligrafa - tím, že si nechává od milenců psát na kůži. Díky aférce s Angličanem se rozhodne pustit do psaní sama a těla ostatních používá jako roli papíru.
    Vizuálně podmanivý příběh o japonské modelce, která hledá potěchu i nové kulturní zážitky v náručí nejrůznějších milenců. Když byla Nagiko ještě malá, dostávala od otce každý rok k narozeninám zvláštní dar. Proslulý kaligraf jí na obličej maloval klasické japonské básně o umění milovat, které Nagičina teta hlasitě předčítala z Knihy snů. Když Nagiko dosáhla plnoletosti, otec se rozhodl s touto tradicí skoncovat a přesvědčil ji, aby se provdala za synovce jeho vydavatele. Jenže Nagiko není se svým manželem spokojená a poté, co uspěje jako modelka, hledá milence, který by byl schopen naplnit její lásku k literatuře psaním veršů na nahé tělo. Dívka po čase najde štěstí u britského imigranta Jeroma, který ji přesvědčí, aby svou poezii psala na něj.(Cinemax)

    67%

    Úspěšná japonská modelka oživuje vzpomínky na svého otce - proslulého kaligrafa - tím, že si nechává od milenců psát na kůži. Díky aférce s Angličanem se rozhodne pustit do psaní sama a těla ostatních používá jako roli papíru.
    Vizuálně podmanivý příběh o japonské modelce, která hledá potěchu i nové kulturní zážitky v náručí nejrůznějších milenců. Když byla Nagiko ještě malá, dostávala od otce každý rok k narozeninám zvláštní dar. Proslulý kaligraf jí na obličej maloval klasické japonské básně o umění milovat, které Nagičina teta hlasitě předčítala z Knihy snů. Když Nagiko dosáhla plnoletosti, otec se rozhodl s touto tradicí skoncovat a přesvědčil ji, aby se provdala za synovce jeho vydavatele. Jenže Nagiko není se svým manželem spokojená a poté, co uspěje jako modelka, hledá milence, který by byl schopen naplnit její lásku k literatuře psaním veršů na nahé tělo. Dívka po čase najde štěstí u britského imigranta Jeroma, který ji přesvědčí, aby svou poezii psala na něj.(Cinemax)

    11
  • 12
  • Goltzius a společnost Pelikán
    Goltzius a společnost Pelikán (2012)
    Film

    Zatím poslední Greenawayův celovečerní snímek je naprosto výjimečným a radikálním dílem, které se ocitá na pomezí hraného filmu a filmové eseje, ilustrující režisérovy teze a přednášky o smrti filmu. Zatímco v Rembrandtově noční hlídce (Nightwatching, 2007) autor ve stylizovaných obrazech odkrýval osobnost klasika světového malířství a snažil se vysvětlit konspirační teorii o vraždě zakódované do jeho díla, ve středu nového filmu se ocitá méně známá osobnost nizozemského malířství - rytec a malíř Hendrick Goltzius, který byl současníkem (a rivalem) Albrechta Dürera a je považovaný za posledního velkého barokního rytce. Jedním z velkých životních projektů tohoto umělce byla série erotických leptů, pro niž dlouhá léta sháněl mecenáše a kvůli které získal pověst pornografického autora. Goltziova osobnost je Greenawayovi blízká hned v několika ohledech - oba jsou pevně ukotveni v nizozemském prostoru (režisér se sice narodil ve Walesu, ale dlouhá léta žije v Amsterdamu), oba vynikají hned v několika uměleckých odvětvích, oba mají vrozený cit pro erotická zobrazení a oba jsou zdatní obchodníci.
    Goltzius a společnost Pelikán je svrchovaně stylizovaný film, odehrávající se v brechtovsky zcizeném prostoru tovární haly (snímek se kvůli omezenému rozpočtu natáčel v chorvatském Záhřebu a Greenaway nenašel v celém městě odpovídající barokní prostor). Hlavní hrdina Goltzius se svou uměleckou skupinou Pelikán přichází za libertinským alsaským markrabětem, který se stává jejich mecenášem. Markrabě financuje nákup tiskařského stroje a Goltzius tak může realizovat vysněný projekt ilustrací bible a Ovidiových Proměn. Markrabě si však vyžádá protislužbu - malíř a jeho společnost budou bavit jeho dvůr po šest nocí tím, že budou „přehrávat" vybrané biblické erotické scény.
    V duchu pro Greenawaye tak typické matematické struktury (12 kreseb v Umělcově smlouvě, 9 dní v Kuchař, zloděj…) se rozehrává fascinující mix výtvarných citací, tableaux vivants, hereckých performancí a eroticko-pornografických scén, který je doplněný disputacemi o povaze umění a především o vztahu umění a byznysu (toto téma je důležité například i v Caravaggiovi Dereka Jarmana).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    64%

    Zatím poslední Greenawayův celovečerní snímek je naprosto výjimečným a radikálním dílem, které se ocitá na pomezí hraného filmu a filmové eseje, ilustrující režisérovy teze a přednášky o smrti filmu. Zatímco v Rembrandtově noční hlídce (Nightwatching, 2007) autor ve stylizovaných obrazech odkrýval osobnost klasika světového malířství a snažil se vysvětlit konspirační teorii o vraždě zakódované do jeho díla, ve středu nového filmu se ocitá méně známá osobnost nizozemského malířství - rytec a malíř Hendrick Goltzius, který byl současníkem (a rivalem) Albrechta Dürera a je považovaný za posledního velkého barokního rytce. Jedním z velkých životních projektů tohoto umělce byla série erotických leptů, pro niž dlouhá léta sháněl mecenáše a kvůli které získal pověst pornografického autora. Goltziova osobnost je Greenawayovi blízká hned v několika ohledech - oba jsou pevně ukotveni v nizozemském prostoru (režisér se sice narodil ve Walesu, ale dlouhá léta žije v Amsterdamu), oba vynikají hned v několika uměleckých odvětvích, oba mají vrozený cit pro erotická zobrazení a oba jsou zdatní obchodníci.
    Goltzius a společnost Pelikán je svrchovaně stylizovaný film, odehrávající se v brechtovsky zcizeném prostoru tovární haly (snímek se kvůli omezenému rozpočtu natáčel v chorvatském Záhřebu a Greenaway nenašel v celém městě odpovídající barokní prostor). Hlavní hrdina Goltzius se svou uměleckou skupinou Pelikán přichází za libertinským alsaským markrabětem, který se stává jejich mecenášem. Markrabě financuje nákup tiskařského stroje a Goltzius tak může realizovat vysněný projekt ilustrací bible a Ovidiových Proměn. Markrabě si však vyžádá protislužbu - malíř a jeho společnost budou bavit jeho dvůr po šest nocí tím, že budou „přehrávat" vybrané biblické erotické scény.
    V duchu pro Greenawaye tak typické matematické struktury (12 kreseb v Umělcově smlouvě, 9 dní v Kuchař, zloděj…) se rozehrává fascinující mix výtvarných citací, tableaux vivants, hereckých performancí a eroticko-pornografických scén, který je doplněný disputacemi o povaze umění a především o vztahu umění a byznysu (toto téma je důležité například i v Caravaggiovi Dereka Jarmana).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    13
  • Ejzenštejn v Guanajuatu
    Ejzenštejn v Guanajuatu (2015)
    Film

    Sovětský režisér Sergej Ejzenštejn cestuje v roce 1931, na vrcholu svých tvůrčích sil, do Mexika, kde hodlá natočit svůj snímek Ať žije Mexiko! Přijíždí do města Guanajuato, kde se ho ujme místní průvodce Palomino Cañedo. Tady Ejzenštejn na vlastní kůži zažívá úzké propojení mezi láskou a smrtí – pudy eros a thanatos. Film Petera Greenawaye dává nahlédnout do deseti dní, které otřásly Ejzenštejnem; do dní, které ho trvale ovlivnily a formovaly. (AČFK)

    64%

    Sovětský režisér Sergej Ejzenštejn cestuje v roce 1931, na vrcholu svých tvůrčích sil, do Mexika, kde hodlá natočit svůj snímek Ať žije Mexiko! Přijíždí do města Guanajuato, kde se ho ujme místní průvodce Palomino Cañedo. Tady Ejzenštejn na vlastní kůži zažívá úzké propojení mezi láskou a smrtí – pudy eros a thanatos. Film Petera Greenawaye dává nahlédnout do deseti dní, které otřásly Ejzenštejnem; do dní, které ho trvale ovlivnily a formovaly. (AČFK)

    14
  • 15
  • 16
  • 17
  • 18
  • 8 1/2 ženy
    8 1/2 ženy (1999)
    Film
    56%
    19