Zet a dvě nuly

Na počátku Greenawayova dalšího cizelérského díla stojí tragická nehoda labuti a automobilu: „Labuť? Jaký druh labuti? Léda? Kdo je Léda? To je ta zraněná žena? Kdo že to s ní dělal? Jupiter?" Monolog pracovnice ambulance reagující na telefonát o nehodě umně ilustruje svět tohoto filmu, který je (jak je režisérovým dobrým zvykem) doslova přeplněný odkazy na výtvarné umění a další umělecké druhy. Autonehoda vytváří zápletku celého díla - bývalá siamská dvojčata Oliver a Oswald během ní přijdou o manželky a začínají se postupně osudově sbližovat s démonickou femme fatale Albou (která shodou okolnosti řídila osudové auto a při nehodě přišla o nohu).
Letmá skica děje tohoto snímku může působit poněkud absurdně - Zet a dvě nuly ovšem zdaleka není film s jasně strukturovaným a přehledným dějem, daleko spíš se jedná o sled jednotlivých obrazů, hovořící svojí výjimečnou vizualitou, kontrolovanou bizarností a specifickým humorem. Smrtelná autonehoda je základní zápletkou filmu, ve kterém je právě smrt ústředním tématem - oba hrdinové jsou od okamžiku nehody nekontrolovatelně přitahování mysteriem smrti a rozkladu a svoji touhu po pochopení těchto odvěkých principů vtělují do různorodých experimentů (za jak dlouho se rozloží aligátor?). Greenaway oběma hrdinům asistuje v pozici režiséra-demiurga, který díky filmovým prostředkům (zrychlené záběry) pracuje rychleji než všichni červi a bakterie světa…
Se smrtí a experimenty s rozkladem se pojí četné zvířecí motivy - zvířata se ve filmu objevují v různých souvislostech a velikostech (od bakterie po slona), Greenaway často využívá záběry ze zoologických dokumentů a celé jeho dílo pak působí jako vrcholně stylizovaný National Geographic, ve kterém se lidé chovají (například sexuálně) jako zvířata. To vše se odehrává ve specifickém prostoru zoo, která synekdochicky představuje celý svět. Na zoo vtipně odkazuje i název filmu, femme fatale Alba je Z a Oliver s Owaldem jsou dvě nuly (nebo dvě „O") propojující se s Albou do názvu filmu (nebo do zkratky zoologické zahrady).
Z výtvarných odkazů je nejzřetelnější inspirace Vermeerem, jehož díla jsou citována nejen explicitně ve formě tableaux vivants, ale také jako předobrazy precizní obrazové kompozice celého filmu.

Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)