Komedie DUCK SOUP byla vzhledem k situovanosti děje do "vládních kruhů" fiktivního státu Freedonie často označována za politickou satiru, které se však Marxové, věřící v "čistý humor", vyhýbali. Název DUCK SOUP je opět komplikovanou slovní hříčkou. Vedle doslovného významu Kachní polévka, který je také hned v úvodu ilustrován záběrem na kvákající kachny v kotlíku s vodou zavěšeném nad ohništěm, asociuje další eventuality, jako jsou "bezva džob" nebo "trouba". Hrdinou je totiž potřeštěný pan Rufus T. Firefly (toto příjmení lze výstižně převést jako Plašmuška), kterého bohatá paní Teasdaleová (v podání Margaret Dumontové) prosadí jako diktátorka Freedonie, jejíž státní rozpočet sama financuje. Situaci Fireflye komplikuje uhlazený a stále intrikující vyslanec vedlejšího státu Sylvanie, který usiluje o ruku této bohaté ženy. Sylvanie k různým intrikám nasadila své agenty: vedle svůdné dívčiny jsou to především Harpo se svými houkačkami za pasem jako Pinky a Chico jako Chicolini. Ti však svým zmatkářství, způsobí více škody než užitku. Když je Chico dopaden a má být souzen, Firefly se nečekaně ujme jeho obhajoby, a dokonce mu svěří ministerstvo války. Civilní Zeppo Marx hraje Fireflyova adjunkta. Celý film vrcholí bláznivou scénou nadšeného celostátního plesání nad vyhlášením války, kdy Marxové doprovázeni mohutným davem divoce křepčí. Karnevalový dav provolávající "Ať žije válka" připomíná jakousi směsici náboženské extáze a silvestrovského třeštění.
Občas vypadne slabší gag a pár scének je zbytečně roztahovaných, aby ukojily chuť bratří Marxových po groteskním němém hašteření, ale v záplavě skvělých komediálních nápadů a odzbrojujících hlášek se tyhle nedostatky v pohodě ztratí. Tempo je totiž jinak úžasně neúprosné a bláznivý humor nejen funkční v rovině satirické, ale zkrátka pozitivně nakažlivý a originální. Možná nejdokonalejší (byť ne bezchybný) případ skloubení němých grotesek s kanonádou vtipných dialogů a muzikálových čísel. Pusťte si to...