Klasika klasik, která nestárne a je krásně kolorovaná, až se člověku nechce věřit, že je film z roku 1939. Marnost války, nelehký život té doby, romantika, život, smrt, láska, nenávist to vše v době americké občanské války. Velmi věrohodné zpracování možná i díky tomu, že je film natočený v roce 1939, lidé a tehdejší život byl samozřejmě podobnější devatenáctému století více než v novějších zpracováních. K tomu všemu skvělá režie, herecké výkony i kostýmy. Skvělý film.
Velmi, velmi, velmi dlouhý romantický příběh, který zachraňuje vypiplaná vizuální stránka a vkusný konec, který trochu napravil ty galony cukru, které obsahuje zbytek.
15. prosince 1939 se celá Amerika zaměřila na stát Georgia v USA, kde se konala premiéra jednoho z největších hitů filmové historie Jih proti severu (Gone with the Wind). Román Margaret Mitchell popisující osudy Scarlett O´Hara (Vivien Leigh) na pozadí americké občanské války a její lásku k Rhettu Butlerovi (Clark Gable) se okamžitě po premiéře stal kánonem obrovských nákladných romancí, které v případě zdařilého zfilmování slaví okamžitý úspěch. Film získal 8 Oskarů, vydělal jmění a jeho vznik je stejně zajímavý jako film sám.
Hollywoodské melodrama třicátých let v plné parádě - velkolepé scenérie jako od Da Vinciho, působivá orchestrální hudba, rozkošně přehrávající herci a spousta vášnivých romantických gest a dialogů. Ale hlavně, po filmařské stránce obdivuhodně vyzrálé a plnohodnotné dílo, vzhledem k dostupným prostředkům vizuálně dokonalé a vzhledem ke kýčovité dějové linii překvapivě strhující a myšlenkově objemné. V první polovině funguje snímek jako velmi věrohodná (převážně pocitová) rekonstrukce americké občanské války a společně s hlavní ženskou hrdinkou máme možnost nasávat atmosféru tehdejší doby skutečně plnými doušky. Naopak druhá půlka už představuje typický produkt "hard romance" se vší výše zmíněnou parádou, ale co je důležité, i tahle pasáž, zcela zasvěcená psychologické rovině náročného vztahu dvou hlavních postav, nepostrádá nic, co si dnes každý fajnšmekr pod značkou Jih proti Severu představuje. A navíc jsou tu ještě oni dva - překrásná a charismatická potvora Vivien Leigh, která si okamžitě získala mou diváckou přízeň, a šarmantní pohodář Clark Gable - kvůli kterým bych ty čtyři hodiny přežil, i kdyby film sám o sobě nebyl tak půvabný a ve své výpravě nadčasový jako málokterý jeho příbuzný. Vyšší hodnocení však udělit nemohu, neboť je to opravdu neuvěřitelný a hlavně vědomý kýč.. :-) Ve své době ale jasných 100%.
4 hodinová sága z červené knihovny, jenž na svět přišla ještě před 2. světovou válkou a ani chvíli nenudí. Kolikrát si něco podobného nemůžeme říct o současných snímcích, jež se sotva převalí přes 90minutovou stopáž. Film plný pastelových obrazů, symbolicky stínovaných panoramat, ikonických kamerových nájezdů, velkých scenerií, jež se zapíšou hluboko do paměti a prozradí, že tvůrci jež neopisují jsou opravdu vzácní. Podobné moudro vypadne i ze scénáře, ať už jde o charaktery, vývoj děje, či dialogy, brzo vám dojde, že hodně scénáristů (zdaleka nejen holywoodských) si z této legendy půjčovalo. Vždycky mě na filmu zajímá dějová linka, kamera a feeling, že film byl dělán se zápalem. Toho jsem se u tohodle filmu dočkal v nepřeberných dávkách a jako bonus tu byl Clark Gable (mé poprvé) a zážitky jako scéna na nádraží, či nájezdy ke stromu u Tary. Vzhledem k žánru se dá asi filmu vytknout dost, ale já jsem ještě stále omráčen a vzhledem k dokonalosti realizace mu nevytýkám nic a můžu jen doporučit! Scarlett je mladá a naivní a netuší, co jí všechno v životě čeká a věřte mi, je na co se dívat, až přijde Reth nebudete ani dýchat... 100%
Těžko uvěřit, že film vzniknul už v roce 1939. Opravdu velkolepé. Škoda, že díky překladu knihy Jarmily Fastrové se trochu nešťastně používá název Jih proti Severu. Kdyby ponechala původní název, Odváto s větrem, bylo by to výstižnější. Přesto kvality tohoto filmu jsou rozsáhlé a obdivuhodné. Zajímavá je scéna se stíny, kdy Melli a Scarlett stojí u lůžka nemocného. Stíny vrhají dublérky, úhel neodpovídá. Ani pohyb není totožný. Nepochybně to byl záměr. Bohužel, film jsem viděla s tím nejhorším dabingem na Filmboxu, kde uječená Terezie Taberyová (Scarlett) spolu její sestrou Viktorií Taberyovou (Prissy) učinily poslech filmu dost nesnesitelným. Snad se mi poštěstí někdy jindy slyšet jeden ze tří předchozích namluvení.
(28.11.2021)
Trump si stěžoval, že oscara za nejlepší film roku 2019 vyhrál Parazit. Sice ho neviděl, neví, jestli je to dobrej film, ale i tak maj dost problému s Jižní Koreou a nevidí důvod, proč by jim měli dávat ještě Oscara. Rád by se vrátil do těch časů, kdy oscara za nejlepší film sklízely film jako Gone with the Wind. Tak jsem se na to teda podíval. A ono to není jen tak. K tomu se člověk musí dopracovat. Ano, ono to je dlouhé, ale to přece není takový problém, ne? Prostě místo klasických dvou hodin budu koukat čtyři. Zas o tolik nejde. Vyhradím si na to jeden večer a zainvestuji čas do snímku s nálepkou "nejslavnější americký film všech dob". Ani nálada na velkolepý vintage nebyla dost a já musel bojovat. Bojovat sám se sebou a pokračovat v dívání se. Tohle chce vůli a já si po téměř dvou tisících filmů vytrénoval hlavu. Jih proti Severu - to jsou čtyři hodiny kýče, čtyři hodiny milostného trojúhelníku s nmelodramací jak ze španělské telenovely. A začalo to zostra. Když jsem zjistil, že hlaví postava bude afektovaná hysterická píča, povýšená panička, která neví, co chce a činí hloupá rozhodnutí, tak jsem tušil, že jsem na sebe uvalil trápení. Úrověň narace je otřesná. Klasicky se tu vyskutuje prvek neopodstatněné lásky. Jelikož Ashley nemá charisma a není ani krasavcem, tak nelze nečím zdůvodnit Scarlettinu lásku. Ta postava je jen loutkou slepé milostné tužby hlavní postavy. Rhett je pak postava svým úsměvem připomínající sňatkového podvodníka, který si naopak usmyslí, že se jednou on stane tou loutkou Scarlettiny tužby. Ta ženská je na první pohled nesnesitelná, punchable. Tedy motivy, chování a osobnost tří hlavních postav činí tento film odpudivým. Romantismus dává vytvořit nesnesitelné lidské povahy. Milostné trio je doplněno o řadu nevýrazných vedlejších postav a několik málo polodementní negrů, kteří se na tomto zromantizovaném Jihu mají docela pěkně. Celá tahle červená knihovna je zasazena do historických změn, které kvůli svému výrazovému prostředku prezentuje divně. Seveřani jsou prakticky záporáci, kteří ničí ten rajský Jih, zemi gentlemanů. Filmu nelze upřít krásnou výpravu a kostými, které filmu vtisky jistou velkolepost a knižní noblesu. Lidi si však pochutnají i na hovnu, když jim ho šéfkuchař naservíruje s jistou grácií. Hodnotit to "jako klasiku" je postavit 4 hodiny stopáže, když v popředí stojí příběh nesnesitelného rozměru. Uznávám, že v průběhu se postava Scarlett stavá soběstačnější, ale děj filmu prostě selhává jak v základech (láska), tak v build up a nasnímání jistých klíčových scén. Když se Scarlettin poblázněný otec najednou rozhodne pronásledovat kočár, spadne z koně a zabije se, tak jsem jenom obrátil oči vsloup a zakroutil hlavou nad hloupostí a vyumělkovaností této scény, která po 30s skončila a jelo se dál. Jestli ta scéna měla diváka zasáhnout, tak je jenom důkazem naprostého selhání tvůrců. Scénář neprozkoumává hloubky, které by bylo třeba prozkoumat k dosažení dojmu a plnosti, prohloubení zájmu a funkčnosti katarce. Místo toho se jenom plácá v té fádní romantické lince nesympatických postav. Dřela se tu bída s nouzí. Pochcat.
Vivien Leigh jako zrzka v zelených šatech, to muselo být něco. Umím si představit ten večírek následující noci po předávání oscarů :) tam teprve Clark Gable zabodoval i přes ten ohavný buranský butlerovský knírek! :)
Skvělý film, a ještě lepší předloha od Margaret Mitchell.
Nádherný a nezapomenutelný příběh. Ani se mi nechce věřit, že byl film natočen v roce 1939, on totiž opravdu předběhl svou dobu. Jih proti Severu dokonale ukazuje ten zlatý starý Hollywood se vší honosností a vznešeností. Každý dialog, každá věta je nezapomenutelná a nabitá spousty emocí. Myslela jsem si, že bude celkem náročné zvládnout film na jedno zhlédnutí, čtyři hodiny jsou čtyři hodiny, ale film mě dokonale pohltil a já si jen užívala ten krásný příběh. Ta délka tady byla potřebná. Naprosto famózní herci, samozřejmě velký herecký koncert Vivien Leigh. Clark Gable mě dostal svým neuvěřitelným charisma a jeho věta "Frankly My Dear, I Don't Give A Damn" mě vždy totálně odzbrojí. Jih proti Severu je velká klasika, na kterou nedám dopustit.