Články o Ještě větší blbec, než jsme doufali

Armáda se krátce po sametové revoluci stala oblíbeným ztělesněním neduhů socialistické společnosti. Na konci května 1991 měl premiéru komediální Tankový prapor, o pouhý měsíc později se v kinech objevila komornější, méně divácky vděčná a notně temnější Tichá bolest, která navzdory svým nesporným filmařským kvalitám právě ze zmíněných důvodů větší ohlas nevyvolala. A o další rok později spatřila přítmí kinosálů vojenská řachanda Černí baroni. Všechny tři snímky se vracely do tuhých poměrů 50. let a hořkosladce zobrazovaly absurdní byrokracii zelených hlav.

Zítra to roztočíme, drahoušku...!, Jáchyme, hoď ho do stroje!, Létající Čestmír, večerníček Radovanovy radovánky nebo Okresní přebor patří mezi památná díla s Luďkem Sobotou. Herci a baviči je dnes osmdesát let, což si říká nejen o blahopřání, ale i o připomenutí jeho kariéry.

Nový snímek Tomasze Wińského Hranice lásky doprovázený manifestem Nová česká intimita zavdává příležitost k rozproudění diskuse o filmovém zobrazování intimity a erotiky. Ty jsou v české kinematografii přítomné již od první republiky, místo citlivého vykreslení lidské blízkosti či vyvolání vzrušení však často vzbuzují spíš výsměch, nechuť a pohoršení.

Režiséra Tomáše Řehořka nelze mezi novými osobnostmi českého filmu přehlédnout. Ve čtyřiadvaceti má za sebou tři celovečerní filmy – přičemž ten poslední, který včera vstoupil do kin, už rozhodně není výsledkem nějakého náhodného zkratu mezi elektrickými vodiči talentu a štěstí.