Články o Indiana Jones a poslední křížová výprava

Zlaté sošky neboli Oscaři se v Hollywoodu letos rozdají už po sedmadevadesáté. Stále se jedná o nejprestižnější filmové ocenění s potahem akademického snobství, kde se dílem musí hlasovat pro kulturní značky, které zrovna mediálně táhnou. Filmová pokračování alias sequely přitom v debatě o umělecké kompetenci celovečerních děl zaujímají speciální postavení – mainstreamová tvorba je jimi zasycená a jen málokteré se vyhne nařčení z prostoduchého ždímání osvědčených přísad. Jenže i sequel se někdy povede tak náramně, že jej i Akademie musí zohlednit. Nominaci na nejlepší film roku dosud obdrželo devět pokračování, z nichž pouze dva premianti zlatou sošku vyhráli.

Pro děti osmdesátých a devadesátých let to bylo možná nejočekávanější filmové pokračování všech dob. Ale současně i nejobávanější. Indiana Jones a nástroj osudu (Indiana Jones and the Dial of Destiny) loni odvyprávěl dovětek k letitým filmovým dobrodružstvím archeologa Harrisona Forda, které roku 1981 rozjeli Dobyvatelé ztracené archy. Vitální osmdesátník bojující s nacisty na pozadí vesmírných závodů 60. let to dle režiséra Jamese Mangolda neměl jednoduché, neboť lidé příliš milují původní trilogii a nemají pochopení pro přestárlé akční hrdiny. Přesto si za svým příspěvkem stojí a mrzí jej, že publikum odmítlo to, co on sám ve vztahu k legendární postavě považuje za správné rozhodnutí.

Akční filmy existují od raných let kinematografie, velkými pionýry kaskadérských šíleností byli mistři němé grotesky. Od úsvitu širokoformátových blockbusterů v padesátých letech se filmové atrakce stříbrného plátna předháněly v tom, jaké vykutálenější popření bezrizikové inscenace nabídnou. Všichni Bondové, Jackie Chanové či Cruiseové dodávají anonymnímu řemeslu prestižní tvář, kterou ale léta bez ovací tvarují stateční kaskadéři, smělí komparzisté a samozřejmě tvůrci, chrlící ikonické momenty, s nimiž brnkají na nervy pojišťovnám. Deník The Sun zveřejnil průzkum firmy Samsung, v němž dva tisíce respondentů pátralo po dvacítce největších kaskadérských kousků kinematografie. Vítěz nepřekvapí stejně jako spousta dalších zmíněných veličin. Přece se však najde minimálně jedno neprávem zaprášené jméno, jež hlasující opomněli navzdory jeho nadčasovému a racionalitu dodnes zpochybňujícímu přínosu.

Proč vlastně na jediném receptu šetřit, když se alespoň jednou osvědčí? Kinematografií dnes hýbou letité filmové franšízy, jež v mnoha případech startovaly takzvaně od píky, po americku lze patrioticky říct s velkým snem a skromným zázemím podněcovanou kreativitou. Vezměte si Star Wars, jež George Lucas roku 1977 málem nedokončil a zadlužil se tak, že mu hrozil osud mrakodrapových skokanů po krachu newyorské burzy. Nová naděje ale obrovsky uspěla a následný úder Impéria stál třikrát tolik – nemluvě o moderních Disneyho článcích, jež i se započtením inflace své rozpočty trvale znásobují. Tento text vám představí několik zásadních filmových pokračování, jejichž rozpočty závratně vylétly buď nárazově oproti přímému předchůdci, nebo i postupně v průběhu let v rámci dlouhodobé série.

Dobyvatelé ztracené archy (Indiana Jones and the Raiders of the Lost Ark), retrospektivně známí jako první Indiana Jones, se kromě Poslední křížové výpravy (Indiana Jones and the Last Crusade) nedočkali jednoznačně přijatého pokračování. Chrám zkázy (Indiana Jones and the Temple of Doom) byl v době premiéry považován za nejslabšího Spielberga (a na co proboha myslel ohledně toho agresivního orientalismu?), Království křišťálové lebky (Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull) nešlo přijít na jméno kvůli syslům, atomové ledničce a ošklivým trikům a Nástroj osudu (Indiana Jones and the Dial of Destiny)… ten v první řadě nikdo neviděl.

Nacisté pod Hitlerovým vedením nezanedbali žádný teoretický či praktický způsob, jak dokázat nadřazenost své árijské rasy. Heinrich Himmler a Richard Walther Darré roku 1935 zřídili tzv. Ahnenerbe, v českém překladu Výzkumnou společnost německého dědictví předků, která po světě prováděla také archeologické průzkumy s cílem objevit a přivézt do Říše bájné relikvie a artefakty. Skutečný námět, z něhož vydatně čerpá také filmová série Indiana Jones, zpracuje nadcházející dokumentární série Hitler's Treasure Hunters (Hitlerovi lovci pokladů) od společnosti Keshet International.

Indiana Jones má bohatou kulturní historii. Nejenže jsme se dočkali řady filmů, knih a komiksů, ale také videoher. A ta nejnovější, která vzniká exkluzivně pro Xbox, slibuje opravdu velkolepou jízdu.

Veleoblíbená gangsterka Briana De Palmy Neúplatní (Untouchables, 1987) je vzpomínaná hlavně díky slavné parafrázi kočárku na schodech z Ejzenštejnova klasického Křižníku Potěmkin (1925). Zároveň se však jednalo o jediný film, za který si nominaci na Oscara připsal věhlasný Sean Connery – a také ji proměnil. Jeden z největších hollywoodských elegánů zde hrál sice jen vedlejší roli, právě ta však zcela změnila vývoj jeho kariéry.

Steven Spielberg změnil tvář filmového průmysl a dosáhl všeho, co si jen zamanul. Tedy až na jednu věc – nikdy nedostal příležitost režírovat filmovou bondovku, přestože se o ni v průběhu sedmdesátých let několikrát hlásil. Tehdejší hlavní producent a držitel práv na Flemingova knižní díla Albert R. Broccoli však sotva třicetiletého filmaře z různých důvodů třikrát odmítl. Co by se asi stalo, kdyby šestasedmdesátiletý Spielberg zažádal o svůj vysněný projekt dnes, kdy šestadvacátá bondovka čeká na příštího herce i režiséra?

Indiana Jones patří k nejmilovanějším fiktivním postavám kinematografie. Ať už s ním studio Lucasfilm do budoucna naloží jakkoli, role zarputilého archeologa zůstane spjatá s nyní jednaosmdesátiletým Harrisonem Fordem, jenž hrdinu s bičem a koženou brašnou ztvárnil v pěti celovečerních filmech v rozmezí dvaačtyřiceti let. Dokumentární snímek Timeless Heroes: Indiana Jones and Harrison Ford, který zatím vyšel na Disney+ pouze v zahraničí, přibližuje kariéru a odkaz slavného herce. Forda možná známe také jako Hana Sola, Ricka Deckarda nebo Richarda Kimbla, avšak on sám si nejvíc váží retro dobrodruha zhmotněného Georgem Lucasem a Stevenem Spielbergem.