Hanba

Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou. Film režiséra Ingmara Bergmana představuje temnou vizi světa, za který se jeho stvořitel musí stydět. Příběh se odehrává v době, která žije neustálými válkami a konflikty. V takovémto světě se manželský pár hudebníků uchýlí na ostrov. Eva a Jan Rosenbergovi jsou apolitičtí a doufají, že na ostrově se vyhnou zuřící občanské válce. Před válkou však není úniku, najde si je i na samotě. Jan stále více propadá strachu a zoufalství, Eva marně touží po dítěti. Když ostrov napadnou povstalci, zabijí několik sousedů Rosenbergových. Po porážce povstalců jsou Eva s Janem považováni za kolaboranty a Evě se pouze díky poměru s místním plukovníkem podaří dosáhnout jejich propuštění na svobodu. Ale když se vrátí domů, povstalci znovu zaútočí a všechno začíná od začátku. Manželé se rozhodnou utéct na pevninu či jiný ostrov, ačkoli naděje, že najdou místo bez války, je mizivá. Film vznikl v roce 1968 a ozývá se z něj deziluze z aktuálního světového dění, poznamenaného studenou válkou i boji v Koreji a Vietnamu. Bohužel ani dnes, v časech globální války, nepřestává být jeho poselství aktuální. Hanba získala několik cen, mimo jiné i švédskou národní cenu Guldbagge pro Liv Ullmannovou a ceny americké filmové kritiky pro nejlepší film, režii a herečku.