Tak nějak jsem si říkal, jestli mě může bavit 80 let starý film. Bavil a moc. Opravdu skvělá komedie s parádními a nezapomenutelnými scénami (hlavně scény s lokomotivou nemají chybu) a výborným hudebním doprovodem.
Příliš němých filmů jsem neviděl, takže pro mně není jednoduché hodnotit. Tento snímek mě ale uchvátil. Film se odehrává v době americké občasnské války a pojednává o uneseném vlaku armádou seveřanů, v uneseném vlaku je i milá hlavního hrdiny ( mašinfíry ). Ve filmu je plno neuvěřitelných vlakových honiček ze kterých se tají dech. V době, kdy prakticky neexistovyly filmové triky je to něco neuvěřitelného. Reálný pád vlaku po proloemení mostu. Kaskaderské kousky hlavního hrdiny a přitom to má vše i beze slov hlavu a patu. Perfektní.
Groteska, která nesází na minutové gagy a silné emotivní motivy, ale na detailně, píď po pídi a gesto od gesta rozpracované akční dobrodružství, které dokonalou kompoziční výstavbou, dechberoucím uspořádáním mizanscény a na svou dobu nevídaně soudržnou strukturou, kde hraje roli každý drobný motiv a událost, překonává z jisté cinefilní perspektivy i všechna vrcholná Chaplinova díla. Humor je výsostně inteligentní a nápaditý a samotné akční scény na lokomotivách jsou dodnes vzorem pro hollywoodský "action movement" - samozřejmě s minimem střihu (v roce 1926 bylo asi nemyslitelné snímat jednu akci sedmi kamerami), ale zato s obdivuhodným timingem a rozvržením záběru do více dějových plánů, což přináší několik těch vůbec nejkrásnějších a nejroztomilejších scén celé němé éry. Úžasný Keaton - režisér pak dorovnává svou genialitu i před kamerou a jeho kamenná tvář a titěrná mimika rozesmávají stejně účinně jako Charlieho stydlivé culení. Legenda, kterou lze sledovat pořád dokola a nikdy zcela neomrzí..