50%
Jan Březina jako by se chtěl ve své prvotině vyjádřit k co největšímu množství otázek a prozkoumat při té příležitosti různé možnosti filmového jazyka. Činí tak na úkor jednoty vyprávění a komplexnosti postav. Erhart vinou toho není přesvědčivou detektivkou o dědictví ekonomické transformace, romantickou tragédií o neopětované lásce, mysteriózním dramatem o šílenství a ztraceném otci ani hravým autorským experimentem. Pozvedá ho pouze kvalitní vizuální stránka a pár dílčích nápadů.