Články o Unavená naděje

Karlovarský festival po loňské všeobjímající Unavené naději přivítal i letos tříhodinové dialogové drama, jehož existenciální záběr se během závěrečných titulků zdá být úplný, naplňující i interpretačně provokativní. Německý snímek Umírání (Sterben), který porota na berlínském festivalu vyhlásila nejlepším celovečerním filmem, s cynismem i mrazivou upřímností zobrazuje dysfunkční epilog jedné čtyřčlenné rodiny, která nikdy nedošla sounáležitosti. Dokonce ani tehdy, když oba rodiče vystupují z podzimu života vstříc nevybíravě studené smrti. Dva nesourodí sourozenci přitom přistupují k nepsané povinnosti účastnit se trpkých konců svých rodičů podle svého, lapení ve vlastních životních zkouškách a hluboce zakořeněných pocitech, s nimiž následují existenční smysl skrze vysoké umění i lahve s tvrdým alkoholem.

Ještě do neděle probíhá ve dvanácti městech po České republice 31. ročník festivalu Dny evropského filmu, který do tuzemských kin uvádí to nejlepší z evropské artové kinematografie, nezřídka v české premiéře. Napříč kategoriemi proto vybíráme pět snímků, které by v současné audiovizuální hojnosti rozhodně neměly zapadnout.

Na konci roku je vždy čas, kdy se bilancuje, jaký byl. I my se na něj podíváme, ovšem čistě jen z pohledu filmů. Jak si vedly v kinech, které patří mezi vaše nejoblíbenější a na které jste nejčastěji vyráželi do kina?

Čtyřicet filmů z letošního programu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary pro vás letos zrecenzovali redaktoři Kinoboxu. Řada z nich půjde do české distribuce, podívejte se proto, o kterých snímcích je už teď rozhodnuté, že je budete moci zhlédnout. Filmy řadíme abecedně, u některých se můžete podívat na trailer či ukázku, případně si přečíst recenzi.

Každý rok čekáte na to, že přijde dílo s velkým D. Film, který „řekne všechno“. Něco, co shrne naši dobu do jednoho stlačeného uměleckého časoprostoru. Naposledy jsem tohle zažil s mexickým filmem s příznačným názvem Naše doba od Carlose Reygadase v roce 2018. Mezitím vždy vznikne mnoho skvostných miniatur, dokonalých psychologických mikrokosmů, kdy se na detailu ukáže celek, jen si ho musíme umět domyslet. Vznikají jednotlivé silné příběhy, které nemají přesah k veškerenstvu. Ale natočit něco rozmáchlého, co v sobě pojme všechny vrstvy reality, se nepodaří jen tak někomu. Zvládla to Unavená naděje.