Chrustyn
44 045 bodů •
6
Komorní, silně nedivácké, ale slušně natočené a herecky velice slušné. Přestože to je o ničem, bavilo mě to více než většina současné české produkce.
Komentáře a recenze 9
Dle počtu bodů
kosmik
1 444 bodů •
8
Já tomu dám 4/5, protože herecké výkony v posledních 40 minutách se v českém filmu dlouho neviděly. Režisér nechal herečkám prostor v dlouhých, i několikaminutových, záběrech, aby se rozehrály. A je to herecký koncert, zejména Pavly Tomicové. A ten pomalý rozjezd ze začátku k tomu v podstatě patřil, stejně jako závěrečné vyznění příběhu.
davus.p
1 323 bodů •
2
A pak přišla láska… je film, který je postavený na pečlivě komponovaných a velmi dlouhých záběrech, které však vlastně vůbec nejsou potřeba: film můžete sledovat se zavřenýma očima jako rozhlasovou hru a o nic přitom nepřijdete; o žádné vyprávění obrazem se tu nikdo nesnaží. Emoce se vyjadřují tak, že daná postava doslova a do písmene deklaruje, jaké emoce zrovna cítí, a několikrát to zopakuje, aby to bylo jasné i tomu nejpomalejšímu divákovi – a nic jiného než momentální emoce hlavních postav se tu neřeší, děj je tak minimální, jak jen může být. Sebelítostivá bába jede za kartářkou do lesů, protože je nespokojená se svým vztahovým životem; kartářka řádně podojí její peněženku, vysype na ni hromadu ezofloskulí, bába se párkrát zhluboka nadechne a rozhodne se, že si tu svoji samotu bude užívat. Konec. Oproti Zrcadlům ve tmě je tu aspoň pokrok, že to působí, jako by ten film vytvořil tým lidí z masa a kostí, ne umělá inteligence s promptem na nudnou a banální festivalovou artovku, ale nudné a banální je to úplně stejně. Musím pochválit Terezu Hofovou - věštkyně byla v jejím podání zahraná tak přesně, že ve mně vyvolávala fyzické záchvaty nenávisti. Klobouk dolů.
Jori
428 bodů •
4
Ezo úlet který stojí na dlouhých, pomalých a ukecaných záběrech. Jednou stačilo, znova bych to už nedal.
Smazaný uživatel
0 bodů •
4
Reinvence českého chcípáckého filmu pro novou generaci, který především validuje sebezahleděnost a sebedojímavost hrdinek tím, že jim věnuje tolik pozornosti. Stejně jako Zrcadla ve tmě to končí random finále, které odvádí pozornost od toho, že tu nikdo neví, jak by to mělo skončit, plus teda jedna z posledních scén variuje tu první, protože pak to vypadá, že ten film krásně zapadá do sebe. Nezapadá. Doufal jsem, že nastupující generace filmařů se proti té minulé vymezí, ne že bude hledat způsoby, jak dělat totéž, na co se tu nadává už čtvrt století.