Když se řekne František Vláčil, je v podstatě řečeno vše. Ani jemu se bohužel v životě nevyhnulo těžké období. Po svých třech velkolepých filmových počinech z konce 60. let dostal možnost natočit film až v roce 1976, čímž se stal právě tento snímek. Vznikl podle knihy Bohumila Říhy, z něhož se do filmového zpracování použila pouze závěrečná část. Stárnoucí pražský lékař se po manželčině emigraci přestěhuje na venkov, kde se stane obyčejným vesnickým lékařem, kde se setká jen s odmítáním a nepochopením. Stane se však, že jeho lidský přístup mu zjedná úctu nových pochybovačných kolegů i nedůvěřivých pacientů. Citový příběh o člověku, který musí přehodnotit dosavadní život a přimknout se k přírodě a primárnímu humanistickému aspektu své profese. A takovéhoto člověka mistrovsky ztvárnil člověk na sebe vzatý Rudolf Hrušínský, který byl zrovna taktéž zrovna politicky v nemilosti, ale František Vláčil si ho razantně prosadil. A to byla trefa do černého. Nezůstalo však jen u něj. I ostatní herci se tu velmi dobře projevili. A když se k tomu přidá Vláčilova režie, vizuálně působivá kamera Františka Uldricha a hudba skladatele Zdeňka Lišky, tak tu máme velmi silný citový příběh o doktoru, jehož největší životní zkouška nastala až v jeho melancholickém, avšak plodném podzimu života. Mistrovské dílo, jaké už dnes ani v budoucnu nikdo nezopakuje.
Melodrama vhodné pro depresi jako vyšité, přesto se každý musí zastavit nad geniálním výkonem Rudolfa Hušinského, který dokázal vždy z podobné role vytlouci maximum a pozvedl film jen svou přítomností. 75% hlavně za pana herce, ale ani příběh není špatný.
Jak je někde Liškova hudba, bude to drama a lidi budou jednat a mluvit jako podivní strnulí panáci. I když má tento film v pozadí příběh o Vláčilovi a Hrušínském, ty divné dialogy a divné zvraty jsou prostě divné... Už tenkrát, když to bylo nové, ničím mě to neoslovilo. Dnes, po mnoha letech je to stejné. "Dobrý večer..." (žádné představování) "Vezmeš si také?" ptá se manželka svého manžela, když úplně cizí chlap právě zbaštil lívanec, který byl původně usmažen pro něj...
Zrovna jsem četla román Bohumila Říhy, když ten film v televizi dávali. Je hodně jiný než kniha. Ale výběr hlavního představitele MUDr. Jana Meluzina je přesný. Nedovedu si v této roli nikoho jiného než Rudolfa Hrušínského představit. Pravda, celkově je to trochu ponuré jako většina Vláčilových filmů, kniha zas až tak ponuře nevyznívá, ale líbilo se mi to uchopení tohoto tématu. I když holčička (v knize chlapec Poldík) se nakonec stane dítětem manželů Kodetových, nikoli Meluzina a Pavlíny po smrti traktoristy Petra Kodeta.
I když film vznikal v době těžké normalizace, výsledek byl stejně výborný. Co jiného se dá taky čekat od režiséra Františka Vláčila a herce Rudolfa Hrušínského dá čekat? Pro Rudolfa Hrušínského to byla první role po nucené odmlce. I přesto na něm odmlka nebyla znát.
Pro tenhle film mám velkou slabost. Nejen proto, že se zde Rudolf Hrušínský vrátil po několika letech nucené pauzy a to jen díky tomu, že režisér František Vláčil si ho prostě prosadil... Vznikla syrová a přitom ohromně lidská a citlivá sonda do duší venkovských lidí, kam přijel vykonávat praxi doktor Meluzín unavený šéfováním pařížské kliniky i nároky vlastní manželky.
I když tolik tendenční téma, které nikterak nepřidává obecným pravdám dneška o včerejšku, přesto naprosto unikátní skvostné poetické vyprávění normalizačního dramatu muže lékaře, který opouští rodinu, aby se navrátil do kraje svého dětství a mládí a odvedl zde poslední odbornou službu svým spoluobčanům... Hrušínského nejlepší filmová role!!!