I když tu není skoro žádná akce, musím toto hodnotit stejně dobře jako předchozí díly, protože mě to i bez té akce dost bavilo. Poslední střípek skládačky, který jsem si užil jako ostatní díly v téhle neuvěřitelně samurajské sérii. Dávám silných 8/10
Poslední příspěvek do této samurajské série se nese ve stejném duchu jako předchozí kapitola. Celkově pochmurnější tón, tlumenější barvy i vrásky ve tvářích herců filmu sluší a tvoří příjemný kontrapunkt k “původní” trilogii. Mnohem lépe však fungovaly v předešlém díle, který na trilogii příběhově navazoval. Byl díky nim zřetelný časový i tonální posun, budovaná hrozba v podobě geniálního Mackenyu Araty fungovala na výbornou a příběh vyzníval náležitě osudově. Zde se přesouváme na začátek, takže starší herci tu působí lehce nepatřičně, na to si však divák snadno zvykne, pokud chce. Větší problém je v tom, že jako pátý v řadě tento film působí spíš jako bonusová trivie, kterou nikdo nepotřeboval. Dokonce zde znovu vidíme scénu, která byla již v prvním filmu a po níž je jasné vše, co divák potřebuje vědět. A po ní následují další dvě hodiny, které velmi střídmě a umírněně dávají tvar těm několika málo flashbackům z Konce. Takže ačkoliv Počátek oplývá kouzelnou melancholií, nádechu zbytečnosti se nějak zbavit nejde. Jako by si člověk místo sledování epického příběhu prohlížel encyklopedii z daného světa, prostě je to trochu mrhání časem.