Chrustyn
44 045 bodů •
6
Minimalistické, prakticky bez příběhu se skvělým Phoenixem. Ale proč to bylo černobílé to netuším a přestože mi černobílý vizuál nevadí, zde mi byl na obtíž a celkově jsem nechápal jeho význam. Film jinak ničím překvapující.
Komentáře a recenze 9
Dle počtu bodů
Pete69
33 033 bodů •
6
Film prakticky o ničem.. jak vychovávat dítě v moderním stylu.. je přeci osobnost, je přeci malé dítě, které musí mít vše, které musí mít pravdu a kterému je třeba se přizpůsobit.. VELKÝ KULOVÝ vážení :) tahle stránka filmu o sluníčkářské výchově mě štvala na entou.. Jinak je to cekem fajn rodinná road movie v černobílém hávu.. 60%
filmfanouch6
12 654 bodů •
10
Kdyby se hlasovalo o herce, který si v Hollywoodu vybírá ty nejobtížnější role, jedním z favoritů by automaticky měl být Joaquin Phoenix. Bratr předčasně zesnulého Rivera Phoenixe a zastánce veganství v podstatě ve velkém střídá role psychopatů či sociopatů. Role v Mistrovi či Jokerovi ať jsou mu důkazem, ona ani ta role v legendárním Gladiátorovi nepatřila mezi ty nejlehčí. I proto je radost po delší době vidět Joaquina Phoenixe v normální roli. Tedy tak trochu. Novinka Mikea Millse by snadno mohla znít jako snadné lákadlo na nějaké ty ocenění. Vztah introvertního čtyřicátníka a jeho synovce je ovšem finále základem pro jednu z nejvíce sympatických charakterních studií za poslední dobu. Co se na první pohled může jevit jako neskutečná milá záležitost je ve finále jednou z emocionálně nejpůsobivějších filmových záležitostí za poslední dobu a Joaquina Phoenixe předvádí v takové formě, že by mu člověk po Jokerovi v jeho nejnovější roli opět přál zaslouženého Oscara. Phoenix tak nezklame a opět předvede, že jedním z nejlepších herců současnosti. Důležité je ovšem to, že i jeho herecký kolega malý Woody Norman předvádí silný herecký výkon a tohle stmelování dvou generačně odlišných a přesto tak trochu víceméně mentálně souznících osob tak skvěle funguje právě i díky Normanovi. Přirozeně působivý příběh toho v sobě obsahuje hodně. Pohled na to být dítětem v 21. století, smiřování se s obtížnou úlohou otcovské figury a vyrovnání se s chybami minulosti a snahy o jejich nápravu. I přes tyto silné myšlenky zůstává C´mon C´mon vlastně skutečně po celou dobu pozitivním filmem, které tyhle obtížná témata dokáže zpracovávat s nadhledem, při sledování je ovšem velmi snadné dojít k sentimentu a zamyšlení nad tím, jak silná témata dokáže Millsova novinka divákovi přednést a přitom zůstat pořád tak trochu nad věcí. Komorní drama sází na černobílý obraz a vizuální estetice kameramana Robbieho Ryana je velmi snadné pohlédnout. Mills točí v základu malý film, jeho estetické vcítění ovšem ve velkém dělá své. Joaquin Phoenix na první pohled v porovnání s Commodem, Freddie Quellem či Arthurem Fleckem hraje více obyčejnou roli, i v tomhle malém dramatu ovšem dokáže předvést další ze svých výrazných výkonů. Životem tak trochu traumatizovaný Johnny se skrze sbližování se svým synovcem a jeho dětským hledem na svět ohlídne za svou minulostí, začne v průběhu sbližování nahrávat rozhovory na téma pohledu dětské optiky na budoucnost a přitom všem najít i ideální svět pro svou budoucnost. Z malého dramatu se tak stává obsahově velký film, který sice nepřestane postrádat nadhled, přesto ovšem dokáže v divákovi rezonovat. A dodat neskutečně silný zážitek. Pocitově je C´mon C´mon jedním z nejsilnějších filmových zážitků roku. Neskutečně sympatický otevřená charakterní studie o muži, který skrze sbližování se s osobou vlastnící dětskou optiku dostane na svět zcela novou perspektivu. Mills dokázal natočit malý film, který ovšem obsahově patří dost možná mezi ty nejzásadnější roku......
Klajnik
9 194 bodů •
2
Millsovi 20th Century Women mám velmi rád a považuji je za svůj oblíbený feministický film. Tušil jsem však, že C'mon C'mon mě zdaleka tolik bavit nebude. To se i vyplnilo. Technické zpracování nemá takový drive, takové množství stimulů, což ubírá na zábavnosti, kterou divák může pociťovat a obsahově to rozjímání nad vztahem strýce a malého synovce není natolik komplexní (úroveň Bergmanových Scenes from a Marriage), aby mi bylo umožněno se do (příběhu) vztahu postav a jejich podobností a trápení ponořit tak hluboko, že mi statičtější a klidnější režie nebude připadat nedostatečná. Myslím však, že spousta rodičů nebo holek bude tímto filmem uspokojena, protože je tam takové to navozování strastí a radostí života. Umíněné neklidné děcko se naštve a uteče z dohledu, ale to je v pořádku. Je v pořádku nebýt okay. Je v pořádku být naštvanej nebo smutnej. To všechno patří k životu a ten je třeba hlavně prožít se vším, co k němu patří. Často taková moudra čtu na storýčkách holek. Ke mně to nepromlouvá. Nerozporuji, že by zlost či smutek nepatřily k životu... Jen mi tyhle prohlášení přijdou kýčovitá a banální - nikterak mě intelektuálně nestimulují. Možná se s těmi postoji ani dost neztotožňuji. Každopádně jsem se docela nudil a během sledování toužil raději dělat něco jiného.
countcess_drella
3 910 bodů •
10
Je tento snímek bezchybný? To rozhodně ne. Je tento snímek něco, co jsme potřebovali po dvou letech nejistot a stresu, když ani nevíme, jak dlouho ještě takto budeme muset pokračovat? Rozhodně ano.
mgss.
3 441 bodů •
8
75%
marie-kolarova
2 980 bodů •
7
Inspirativní pasáže představují rozhovory s dospívajícími. Samotný příběh je o okouzlení a zvláštním vztahem mezi novinářem, který evidentně v osobních vztazích moc neexceluje a devítiletého kluka, který na svůj věk produkuje mimořádně nadstandardní úvahy. Lidské sbližování je milé, jen tempo je poněkud víc než rozvážné. Takový lehce vyumělkovaný art, na kterém nejvíce oceňuji interview s teenagery.
Colby Sawyer
2 968 bodů •
8
Místy možná zbytečně rozvláčné, ale jinak vtahující a plné bohatých dialogů. Phoenix je jistota, ale výkon malého Woodyho Normana je úžasný a celá chemie ústřední dvojice funguje na výbornou. Příjemná civilnost ve spojení s černobílým vizuálem a šikovnou prací se zvukem, vytváří celek, který člověka baví sledovat, i přesto, že se na plátně neobjevuje v tu danou chvíli nic strhujícího. Na závěr se dostaví i chvilka dojetí, kdy se člověk musí hodně snažit, aby zamáčknul tu slzičku. PS: Rozhovory s mládeží napříč celým filmem jsou super koncept, který mě bavil ještě i v závěrečných titulkách, protože děcka měli fakt co říct.