Povznášející biografický příběh o archeologické události, která málokomu co řekne. Představa zapomenutých ukrytých pokladů čekající na na své objevení vždy přitahoval zájem diváků povětšinou v dobrodružném kabátě. Tento příběh je ale poněkud z jiného soudku. Píše se rok 1939 a v Anglii bohatá v doba Edith Pretty, o archeologii se zajímající, je přesvědčena, že na jejím pozemku v pohřebních mohylách mohou být ukryté poklady. A tak si najme hledače pokladů Basila Browna, úterý se okamžitě pustí do práce. "Kopeme dolů, abychom se setkali s mrtvými," říká Edit s představou, co by se mohlo nalézt. Málokterého diváka v tuto chvíli napadne, že skutečný význam příběhu je poněkud jiný. Historické vykopávky jsou odezvou lidstva v rámci svého žití a budování světa, který se časem rozpadá do naprostého zapomnění. "Umíráme a rozpadáme se", pronese Edith se slzami v očích v době svého podlomeného zdraví, čímž dává najevo, že nehledí do budoucnosti s pocitem naděje, ale naopak je upřena na svou vlastní zranitelnost a smrtelnost. Myšlenka příběhu tedy není přímo o vykopávkách, ale o osudu lidí, který v daný moment žijí v myšlenkách, že po nich někde něco zůstane. Svým způsobem krapet filozofie, ale naprosto srozumitelná. Scénář je zpracován na základě románu Johna Prestona, jehož teta se na vykopávkách podílela, takže dle jejího vyprávění moc dobře věděl o čem psal. Snímek má vlastní atmosféru v určitém romantismu celého konceptu námětu, který, samozřejmě jako obvykle, je cílen spíše pro náročného diváka. Jedná se o lyrický příběh pomalejším tempem vyprávěný ilustrující fascinaci a vášeň poznat historii lidstva a zamyslet se nad sebou samým. Každý archeologický nález je spojen s nějakým lidským osudem, nad kterým se povětšinou vůbec nepřemýšlí. I dnes se například najde někdo, kdo opatruje hrníček po babičce, čímž dává najevo hodnotu věci, ale už se vůbec nezamyslí nad babiččiným osudem. A k tomu tento příběh vyzývá.
Tak tohle mě hoodně bavilo. Skvělý Ralph Fiennes, skvělý pravdivý příběh a luxusní zpracování a autentičnost. Skutečně jsem měl pocit, že jsem v meziválečné Anglii. Příběh je napínavý, dobrodružný s romantickou vložkou a letmo se dotýká pomíjivosti života. Film jsem hltal od první do poslední minuty.
Nějak mě nenapadlo, že to není fikce. Takže fakt, že k tomuhle objevu na zahradě jedné mladé ženské opravdu došlo, je pro mě asi nejpřekvapivější na celém filmu. Jinak typické pomalé "oscarové" drama, které hodně sází spíš na atmosféru a dialogy než na nějaké dějové zvraty. Škoda té linky s Lily James, která byla dost zbytečná. 6/10
V roce 1939 v Sutton Hoo proběhl nález pohřebiště, přičemž jde v rámci archeologie o tak významný objev, že se pochopitelně musel dočkat nějakého toho filmového zpracování. Události, které nález lodního pohřbu popisují do své knihy zpracoval spisovatel John Preston, přičemž jí do filmové podoby sepsala scenáristka Moira Buffini a režie této adaptace se ujal australský režisér Simon Stone. Do hlavní role přitom původně zlákal Nicole Kidman a Ralph Fiennes, Kidman ovšem nakonec projekt opustila a tak se náhradou za ní stala herečka Carey Mulligan (bohužel....). Stojí poté Vykopávky za to? Těžko říct. Problém Vykopávek je v zásadě v jejich samotném tématu. To není klíčem k nějak výrazně záživnému zážitku, protože tu prim skutečně hrají pouze dvě věci- Vykopávání v Sutton Hoo a do toho nějaké ty vztahy, které celé vykopávání oklopují. Celé se to sice může opřít o velice dobré herecké výkony, krásnou vizuální stránku a slušně budovanou atmosféru, v součtu jsou ale Vykopávky vlastně tak trochu filmem o ničem. Samotné téma vykopávání, které je navíc kombinované se vztahy lidí, kterých se vykopávání týká ovšem postrádá nějakou gradaci, nějaký přesah a ve finále možná shledávám problém v tom, že jsou Vykopávky natočené dle materiálu, který je hodně těžký zpracovat do audiovizuální podoby. Není to přitom nemožný úkol, protože věřím, že to celé šlo natočit zajímavějším způsobem. V součtu jsou totiž ve finále Vykopávky vlastně jen fajn řemeslem, kterému ale chybí nádech výraznosti a výjimečnosti. A je to škoda. Vykopávkám se musí nechat, že na romantickou linii vlastně zas takový důraz nebere a prim tu skutečně hraje především vykopávání. Romantické linie tak Vykopávkám díky tomu nezačnou přerůstat přes hlavu a divák, který na film kouká právě kvůli vykopávání v Sutton Hoo tak nebude mít pocit, že byl oklamán. Vykopávkám se přitom funkčně daří vyvolat pocit, že vykopávání archeologických památek není procházka růžovým sadem. Kamera do prostředí archeologického nálezu vyloženě vtahuje a především dokazuje, že archeologie v 30. letech fungovala na zcela jiném principu než dnes. Přinášela sice více dříny, tím ale zároveň přinesla i větší pocit naplnění z nálezu. A zrovna tohle kouzlo archeologie ten film prodává fakt strhujícím způsobem. Ralph Fiennes je jako vždy sázkou na jistotu a jako Basil Brown je neskutečně super, je proto škoda, že je Fiennese ve finále v celkovém součtu celkem málo. Carey Mulligan je snesitelná, do role lady Pretty se ale vůbec nehodí a zmíněné Nicole Kidman by role určitě sedla víc. Naopak Lily James dokazuje, že jedním z vycházejících britských talentů, Ken Scott (Balin!) konečně dostává po trilogii Hobit výraznější úlohu, kterou si náležitě užívá a Johnny Flynn je fajn. V obsazení tak v podstatě problém není s výjimkou právě Mulligan. Největší problém ve finále shledávám v tom, že mě nechal emocionálně chladným. Považuji se přitom za emocionálního člověka, který u filmů, které skutečně chytí za srdce brečí pravidelně a to i při reprízách. Vykopávky mě ale skutečně nechali zcela chladným a přitom jsem v nich cítil momenty, které po slzách vyloženě volají. Neviděl bych přitom problém v tom, že jsou Vykopávky tak standardně britsky chladné, spíše v tom, že Stone na momenty, které skutečně mohli diváka dostat do emocionální křeče nevydřel na kost. Vykopávky jsou vlastně docela fajn. Chybí jim ovšem ten tah na branku, který by prodal, že koukáte na něco skutečně výrazného a spektakulárního. Samotná vrcholná vizuální a technická stránka a dost dobré herecké výkony totiž nestačí v protikladu s tím, že se fakt koukáte na v podstatě unylý a nezáživný film, který navíc naprosto nevyužívá svůj potenciál a vůbec se mu nepodaří prodat tu atmosféru, že se kopání v Sutton Hoo odehrává na pozadí 2. světové války. Je to pořád strašně hezký, dialogově víceméně snesitelný, herecky zahraný dost slušně a jinak vlastně už nejde cokoliv říct. Je to prostě tuctový. Gratuluji všem, kterým se ve Vykopávkách podařilo objevit něco speciálního a mohli si to užít výrazně více. Z mého pohledu se ale skutečně jedná pouze o slušné řemeslo, které šlo skutečně natočit zcela jiným způsobem a mnohem lépe. Ve finále jsou tak Vykopávky vlastně fajn řemeslem, ovšem obsahově vyloženě prázdným......
Poněkud ponurý britský snímek, ale vyčnívá nad současný filmový balast právě svou syrovostí a pravdivostí. Bez ohledu na všechny drobné faktické nepřesnosti. Samotný fakt, že Sutton Hoo existuje a nálezy z mohyl jsou skutečné, činí příběh přitažlivě tajemným. Vybízí k hlubokému zamyšlení...
(8.4.2022)
Nádherná čistá filmařina, kde každé políčko má své místo. Úžasné civilní herecké výkony. Film, který svou "všedností" říká strašně MOC. Netradiční střih s dialogy mimo obraz od diváka vyžadují větší pozornost než je obvyklé. Pokud vás to ale chytne, dočkáte se příběhu, který vás drží pevně po celou dobu své skoro dvouhodinové stopáže. Krása.