Tak tento komentář asi nikomu moc nepomůže, protože bude velmi osobní. Přestože jsou herci "oblečeni" ve svých rolích, můžeme často kromě jejich zevnějšku zachytit i část jejich osobnosti. Jsou herečky, na které se rád dívám, imponuje mi jejich vzhled, úsměv, nebo z nich vyzařuje něha, síla, smyslnost jako třeba z Angelíny, tajemno jako z Evy...či jen prosté sympatie. Je tady ale herečka, která mě dojímá a vzbuzuje ve mě hluboké emoce. Sally Hawkings. Díky ní jsem zase slzel, protože ...Sally Hawkings. Ve všech rolích, kde jsem ji viděl, bych nejraději proskočil obrazovkou a obejmul ji. Není to kráska, ale je to nepochybně oduševnělá bytost s darem změnit se v křehké podivíny. Její herecký koncert je opět neskutečný. Jen díky ní jsem se prokousal zvláštním příběhem za jeho polovinu, od které už to začalo být mnohem lepší. Za zmínku stojí i výkon Davida Thewlise a Billie Piper, která mě uhranula v Penny Dreadful. Je velmi podobný typ jako Sally....hrají tady sestry, takže castigová trefa. Co dodat? Věčná krása je o křehké duši, kterou sevřela snad nemoc, nebo ji pomačkal svět a lékaři jí jen přilepili nálepku schizofrenik...můžete si vybrat. A taky o její rodině a o tom, jestli je být "normální" vlastně výhra. Není to bůhvíjaké dílo, ale herecké výkony a pár velmi pěkných momentů, dávají na ten lehce nedopečený úvod zapomenout. Nečekejte komedii, snad jen pár úsměvných vsuvek pro odlehčení.