Martrix
2 452 bodů •
4.5
Spousta lidí má vsugerovanou myšlenku, že Rusko, potažmo Sovětský svaz bylo a možná i stále je, jakási sci-fi velmoc. Strugadští, Lukjaněnko....hmmm a dál? Možná ze sebe někdo vymáčkne Nosova s jeho Neználkem, ale pak už nějaké jméno vyloví jen fajnšmekr. Tu iluzi pomohl vytvořit Tarkovskij. Ale faktem je, že kromě něj nemají ruští autoři nač navázat. Z těch současných Timur Bekmambetov? Ten je stejně jako většina filmového světa ovlivněn západní tvorbou. Přesto je trochu paradox, že se na tu jalově komerční stopu, vydal i syn jednoho z mála výrazných ruských režisérů. Jakoby pokračovalo měření pinďourů za studené války; ano, Rusové umí natočit velmi atraktivní a vysokorozpočtové sci-fi, které svými technickými/vizuálními parametry, strčí do kapsy všechny ty Dny nezávislosti, Dny poté a jim podobné digůstky. Jenže to stejně nefunguje. Vtorženije je sice prezentovaná jako Invaze, ale ve skutečnosti je to spíš idiotská sci-fi romance, která se bere tak vážně, že všechny ty nelogičnosti trčí z děje snad okatěji, než věže z chrámu Vasila Blaženého. Pro mě je to jako sledovat tygra na vodítku. Pěkné, ale zároveń dost smutné. Jinou emoci mi bohužel Vtorženije nezprostředkovalo. PS: Tvůrci se rozhodli divákovi nic neusnadnit, takže bez toho, že jste viděli Priťaženije (2017), vám to bude nakonec připadat ještě blbější...resp. budete čekat na vysvětlení, kterého se nedočkáte.