Články o Démanty noci

Zodpovědně a smysluplně vybrat ty nejlepší československé filmy je nejen obtížný, ale přímo nadlidský úkol. Do žádného žebříčku totiž nelze napasovat rozmanité trendy napříč více než stoletím tuzemské kinematografie, a tak člověk vždy ztroskotá na srovnávání nesrovnatelného. Je „lepším“ filmem tahle vtipná komedie, anebo toto strhující drama? A lze se na zaprášené veselohry dívat očima tehdejších diváků a divaček a nikoli dnešní, dobově podmíněnou optikou? Odpovědi nejspíš uhodnete, přesto je třeba se k tomuto náročnému úkolu nějak postavit.

Z letošního benátského festivalu si Agnieszka Holland za Hranici (Zielona granica) odvezla zvláštní cenu poroty, mnohem zvláštnějšího přijetí se však dočkala v rodném Polsku. Dosud vládnoucí politická garnitura totiž na režisérku ostře zaútočila, označila její dílo bezmála za nacistickou propagandu a hanobení polské národní cti. Není přitom pravděpodobné, že by politici v tu dobu film viděli, takže se možná ozývalo jejich špatné svědomí – dění na polsko-běloruské hranici, které film sleduje, totiž z žádného úhlu pohledu nejde označit za zvládnuté a důstojné.

Nakladatelství UMPRUM představilo v první polovině letošního dubna publikaci s prozaickým titulem Ester Krumbachová. Obsáhlá kniha vznikala několik let z nalezené pozůstalosti originální a významné tuzemské výtvarnice, scenáristky a režisérky. Ta se kromě jiného podílela na řadě filmových skvostů nejen československé nové vlny. Knihu sestávající z esejistických textů a archivních materiálů si na Kinoboxu podrobně představíme v následujících týdnech. Pojďme se však nyní zaměřit na život a dílo Ester Krumbachové, která stále zůstává pozapomenutá.

Na televizní obrazovky se dnes odpoledne vrací poslední celovečerní film režiséra Juraje Herze (1934-2018) "Habermannův mlýn", který pojednává o soužití v Sudetech před válkou, za války a o společenském uspořádání po jejím konci. Pojďme si historické drama připomenout v recenzi z roku 2010. PŮVODNÍ TEXT: KONEČNĚ! Novinka Juraje Herze v sobě skrývá hned dvě dobré zprávy: 1) Tento kdysi výjimečný režisér natočil po necelých třiceti letech konečně zase film, který snese přísnější měřítka, 2) Čeští filmaři prolomili poslední tabu ohledně druhé světové války, trvalo jim to přesně 65 let.

Václav Marhoul dokončuje svůj vysněný projekt, filmovou adaptaci knižní předlohy Jerzy Kosińského "Nabarvené ptáče". Osudy chlapce, který během 2. světové války přežívá na východě Polska, budou mít v českých kinech premiéru 12. září 2019. Marhoulova produkční společnost Silver Screen včera představila první upoutávku k filmu.

První tuzemské dubnové premiéry roku 2019 jsou tu a spolu s nimi sedm novinek. V centru zájmu jsou nicméně pouze dvě, nový DC superhrdina (Shazam!) a tragikomedie Radka Bajgara (Teroristka s Ivou Janžurovou). Pojďme na představovačku.

S kterým žebříčkem by se dalo souhlasit? No přece s tím, který se mě bezprostředně týká, sám jsem v něm hlasoval, nebo skupina, která žebříček vybírá je mi blízká. Tentokráte jsme poměřili náš žebříček s filmovými teoretiky, publicisty, kteří jsou veřejnosti méně známí. A výsledek? Samozřejmě rozdílný.

Pět novinek a jedna restaurovaná československá klasika se hlásí o přízeň návštěvníků tuzemských kin. Ovládne sály drama z doby ledové (Alfa), thriller z chytrého domu (Důvěrný nepřítel) nebo sci-fi s člověkem/strojem v hlavní roli?

Němec patřil v 60. letech k významným představitelům české nové vlny. Po roce 1968 měl zákaz točit, v 70. letech byl donucen k emigraci. Žil ve Francii, Německu i USA. V roce 1969 byl vyhlášen nejlepším světovým režisérem toho roku.

Režisér Václav Kadrnka získal na mezinárodním filmovém festivalu v Soluni za snímek Osmdesát dopisů cenu Stříbrného Alexandra a zároveň cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI.