Chrustyn
44 025 bodů •
4
Silně artový a specifický muzikál pro otrlé.
Komentáře a recenze 15
Dle počtu bodů
xxmartinxx
22 532 bodů •
6
Upřímně řečeno jsem z toho nerozhodný. Ten muzikál je neskutečně banální na hraně snesitelnosti, kdy musíme slyšet přezpívány ty největší absurdity a urputnost a doslovnost "zhudebnění života" mi připomíná už pověstné rozhodnutí Bethesdy začít Fallout 3 narozením postavy, což vede k nutnosti strávit prvních 40 minut hry nepřeskočitelným tutorialem bez jakéhokoliv dopadu na zbytek hry, kdy se musí odehrát nutné naskriptované scény. Stejně nesnesitelné mi občas přišlo sledovat protagonisty Annette, jak si při sexu zpívají, že mají sex, při porodu dítěte, že se jim rodí sítě, a při konfliktu, že mají konflikt. Občas to ale ve svojí absurditě jakoby obletělo zeměkouli a dostalo se to do kýženého místa z druhé strany - a já se místy bavil. A samozřejmně jsem si užil některá stylistická řešení. Caraxova rezignace na organické odvyprávění příběhu je pravděpodobně záměrná, ale já celkově nevím, jaká potěcha nebo zajímavost z toho má plynout. Když se toporný a statický film natočí schválně, je to pak v pořádku?
filmfanouch6
12 644 bodů •
8
´´ Muzikálová fantazie s humorem, láskou, sexem, monstrem, dítětem a pár mrtvolami ´´. Přesně takto svou novinku popsal režisér Leos Corax. Pro francouzského režiséra je Annette nejen prvním muzikálem, ale především prvním filmem, který natočil v anglickém jazyce. Hudební doprovod poté Corax nenechal náhodě, protože film doprovází hudba bratrů Rona a Russella Maela, tedy skupiny Sparks. Tito bratři ovšem též stojí za scénářem a jednou se jim musí nechat. Oni a Corax za sebou zanechají velmi výrazný muzikál, který nejspíše vynikne i díky výrazně rozpolceným reakcím veřejnosti. Začne to celé vlastně velmi idylicky. Milá romance, hezké barvičky, poklidný hudební doprovod od Sparks a esence takového klasického feel-good muzikálu, kde zatím nic nezavání něčím temným. Jenže doba idyly po zhruba první třetině zcela vymizí a nastoupí pravá tvář Annette. Corax nenatočil muzikál, který by kráčel ve stopách například Zpívání v dešti, naopak natočil něco, co nemůže být Zpívání v dešti a podobným muzikálům více vzdálené. Není to film pro každého, přesto půjde o film, který velmi pravděpodobně každému divákovi něco zanechá. Ať bude mít divák na film kladný či záporný pohled. Už úvodní sekvence, kdy ihned nastoupí hudba od Sparks velmi pravděpodobně rozhodne o pohledu diváka na celý film a to i přesto, že na ono pověstné krájení chleba se bude muset ještě chvíli poznat. Sparks to i na stará kolena mají v sobě a právě i jejich hudební doprovod sehrává v Annette důležitou roli. Fanoušci Sparks budou mít určitě radost, pro odpůrce jejich muziky půjde nejspíš už na samotném počátku o prohraný souboj. A to se film ještě velmi zahřívá. Annette je především vizuálně strhující. Působí neskutečně kreativně, práce s osvětlením či různými barvami jednoduše nemohla dopadnout líp. Annette působí jako poctivá filmařina, kdy si je tvůrce naprosto přesně jistý tím, co přesně dělá a působí to film s jasnou autorskou vizí. Annette funguje jako muzikál s velmi povedenou i když nenápadnou choreografií a v první polovině skutečně vzniká pohodový muzikál, kdy si hlavní dvojice navzájem prozpěvuje svojí lásku a říkáte si, že větší idyla prostě u Henryho a Ann být nemůže. A pak dojde na odhalení pravé temné tváře Annetty. Annette po zhruba první třetině otočí o 180%. Z Annetty se nevyklube muzikálová feel-good romance, ale o poznání temnější film. Po úvodní sekvenci a zamilované písní se vlastně skutečné barvy dají prohlédnout opravdu těžko. A dojde na věci, které skutečně působí jako ta nejstupidnější tvůrčí volba. Ať už se bavíme o vzhledu oné výjimečné Annette (děsivější miminko byste našli snad už jen v Ostrově Dr. Moreau) či dalších rozhodnutí, které můžou skutečně působit jako z jiného světa a velmi snadno může dojít k posměchu nad Caraxovým rozhodnutím. Jenomže v průběhu vše do sebe vlastně krásně začne zapadat a Caraxova symbolika je poté snadno rozlousknutelná. Začne probíhat další část příběhu o holčičce, která se kvůli svému talentu stává loutkou a přitom to vše nadále pokračuje v muzikálovém duchu. Jenže po té první třetině a odhalení karet nic není takové jako předtím. A to se přitom na pořádnou gradaci a vyvrcholení ještě musí chvilku počkat. Vizuální styl Coraxe a hudba bratrů Maelových postupně pokračuje a vše funguje v bravurní symbióze. Adam Driver přitom dokáže vystřídat hned několik zajímavých poloh a opět dokáže, že jedním z nejlepších herců své generace. Marion Cotillard dokáže veškeré své emoce prodat už jen díky mimikám v obličeji a je další skvělou castingovou trefou. A vynikající je také Simon Helberg, který si na malém prostoru klade většinu svých momentů pro sebe a ve finále jen zamrzí, že toho prostoru nedostal o poznání více. Především jednu scénu si naprosto krade pro sebe a ukazuje se, že Helberg má i po konci seriálu Teorie velkého třesku nadále co nabídnout. Spousta vzrušujících muzikálových momentů, povedená výprava a produkce. Prospělo by tomu zkrátit, protože těch 140 minut je tak trochu moc i vzhledem k tomu, že se na onu změnu přístupu čeká tak trochu příliš dlouho a na menším pozadí by Corax bez problému dokázal v první třetině vše vysvětlit na první ploše. I v jistých bodech scénáře se dost možná dalo na něčem zapracovat a především jedné postavě skutečně dát o poznání větší a smysluplnější prostor. Přesto je obdivuhodné, že scénář skutečně zvládne přijít s nečekaným přerodem jedné postavy, zajímavým způsobem přijít se zvratem o tragické lásce a pak i s emotivně působícím finále. Ona cesta k tomu finále je možná tak trochu zkratkovitá a celé to na cestě k epilogu působí tak trošku bez lepšího nápadu, přesto právě finále rozlouskne smysluplnost jedné symboliky a dodá emocionální tečku za tímhle skutečně těžce uchopitelným muzikálem. Osobně mě občas mrzí, když se tvůrce rozhodne pro tak trochu nesmyslná a vyloženě směšná rozhodnutí. Jenže zrovna u Annette to celé působí tím dojmem, že si za tím Carax přesně stojí a ví přesně, že to chce takhle. A i kvůli tomu jsem mu to u Annette odpustil a byl jsem jen rád, že si Carax za svými lehce zvláštními rozhodnutí stojí. Skutečně to totiž působí jako film s jasnou vizí, který navíc využívá kreativní filmařské postupy a jednoduše skutečně dodává něco speciálního. Annette není film pro každého a velmi snadno mnoho lidí dovede ke kroucení hlavou. Jenže zároveň spousty lidí velmi snadno nadchne. Z Annette nebude muzikálová klasika, výrazná a těžce zaměnitelná podívaná ovšem určitě ano......
Tom Hardy
8 369 bodů •
3
Přesně takové to "umění", kvůli kterému člověk začne nesnášet umělecké filmy (aniž by si to zasloužily). Leos Carax je někdo, s jehož tvorbou se celoživotně míjím, ale pověst je samozřejmě nepřehlédnutelná, takže jsem byl na Annette zvědavý. Už proto, že by teoreticky pro nováčka mohla být tématem i herci vstřícnější. A neříkám, že tu není nic dobrého. "Divadelní" úvod a závěr pěkně rámují celou jevištní estetiku, Driver i Helberg mají minimálně jednu herecky fantastickou scénu (Driver a jeho 'meltdown' na jevišti, Helbergovou první sólo s poletující kamerou), oceňuji scény bez střihu a ohromila mě dobře vybraná holčička na konci (i zpěvem). Ale jinak... obsahově je to hrozně vyprázdněné. Že se tam vlastně nic nestane by bylo ještě hodně štědré označení. A pointa s loutkou byla vyloženě banální. Za největší zklamání každopádně považuji muzikálovou část. Možná je jednoduchost a repetitivnost textů nějakým sofistikovaným záměrem, jemuž nerozumím. Coby 'běžného' diváka mě každopádně nebaví písně postavené na dvou/třech větách, které se x minut opakují dokola. A je to škoda, protože některá hudební témata jsou vážně skvělá. Ale když je místo celé písně vlastně jen refrén (a to platí pro většinu textů), působí to na mě spíš jako parodie muzikálu (Což... byl možná záměr?). Abyste mě nechápali špatně - koncept Annette se mi líbí. Přijde mi lákává představa přiznaného divadelního představení, které využívá pro posuny scén a postav filmové prostředky. Herci do toho dávají, co mohou. Ale celek za mě nefunguje. Jestli si takhle artoví umělci (a diváci) představují kvalitní muzikálové drama, budiž jim přáno. Já osobně budu raději "komerčnější děvkou" a dám si znovu Moulin Rouge, kde je sice taky základ neoriginální, ale dílo mi dovoluje jít s postavami a prožívat jejich radost i smutek. Tady jsem necítil nic, kromě potřeby si neustále kontrolovat hodinky, kolik že ještě musí utéct času, než konečně přijde to očekávané finále.
mojmir.sedlacek
6 286 bodů •
10
Leos Carax je suverén, jehož filmy vystihují i přetvářejí samotnou podstatu filmu jako umění či média. A přesně to se mu daří i s muzikálovou novinkou Annette, jež funguje nejen jako výpověď o prknech, jež znamenají svět, ale i komentář k současnosti zábavního průmyslu a žánru muzikálu obecně. A navíc je i velmi zábavný a přístupný. Více zde.
lionelkorzar
59 bodů •
10
Geniální hudební film od skupiny Sparks, kteří se spojili s šíleným francouzským režisérem Carexem. Já bych to popsal jako opera která se mi líbila. Hlavní hrdina si prochází typickým operním vývojem. Je to zoufalec co jde od zoufalství k zoufalství. Někoho zabije. Chvíli to tají. Má těžké sebedestruktivní sklony. Pak někoho zase zabije. Tentokrát ho dostanou. A po sléze zavřou. Krásný film, který si ale neužije každý. Doporučuji milovníkům oper.