Standardní druh romance, který jde mimo mě a zaujme jen ženské publikum. Ohraný příběh jedné velké, nenaplněné lásky, která vyjma dobrých herců, nepřináší nic, co by nebylo viděno už x-krát.
Moje první přímá zkušenost s románem E. Brontë dopadla více než dobře. Temný příběh, zasazený někam do viktoriánské doby, o strastiplném vztahu dvou lidí, kterým osud do cesty postavil stopku s odbočkou, byl vyobrazen s překvapivou hloubkou, atmosféra hraničila až s depresivností a film, podporován skvělýmí výkony krásné Juliette Binoche a ďábelsky posedlého Ralpha Fiennese, diváka neúprosně vtahoval přímo do centra chladného, větrem ošlehaného yorkshirského statku s expresivním názvem... To vše bylo doplňováno vynikajícím soundtrackem, který umocňoval zážitek z již tak skvělého filmu. Román jsem nečetl a předchozí adaptace (v nejbližší době se chystám na málo známou Buńuelovu) jsem zatím neviděl. Byl jsem poučen, že film je dostatečně věrným převedením knihy, ale to mi nezabrání si ji v blízké budoucnosti přečíst.
Bronteové příběh je sám o sobě dost drsný a Ralph Fiennes v roli Heathcliffa dodává své psychopostavě ten správně šílený dojem. A Juliette Binoche v dvojroli Katky/Kateřiny nezůstává pozadu. Nebýt jich, těžko bych dnes považovala za myslitelné, že může člověk z nenaplněné lásky tak šílet.
Trpké a temné. Romantická dráma, za ktorou si netreba predstavovať nič sladkého. Ono vlastne ani neviem, či vôbec môžeme o nejakej romantike hovoriť. Ralph Fiennes je tu tak zamilovaný, až som sa ho bála. Ja sa už ani nedivím, že sa ho neskôr niekto rozhodol obsadiť do role Voldemorta. Tu to z neho priam srší a ani rozprávať nemusí, stačia tie pohľady. Z príbehu je cítiť, že námetom je knižná predloha, tá skratkovitosť tu možno až prekáža a celkom dosť sa tu skáče, situácie sa rýchlo menia, tempo je možno až prirýchle na tento žáner.