Recenze filmu Botostroj

Komentáře a recenze 8

martin-mickey-stusak

36 594 bodů •23. 1. 2015

5

"Úkol dělníka je   dřít a Váš úkol je   hromadit zisky" Velice   drsný agitační snímek,   který je poplatný době a   který měl za úkol hlavně   znemožnit Baťův obuvnický   průmysl. Pan -šéf- je tu   prezentován jako šílenec,   který se neštítí vůbec   ničeho. Ani lidské   důstojnosti. Tyranie a   šikana na pracovišti v   kapitalismu je zcela   normální věc. Jsou tu   omezovány i vztahy mezi   lidmi. "Komu se to   nelíbí, prosím, tady jsou   dveře!" Komunisti tu   jsou vyzdvihováni až do   nebes a předkládáni jako   jediná spása. Vyprávění   je trochu kostrbaté a   neuvěřitelné. Téměř bych   řekl, že se jedná o horor.   Nojo, ale při hlubším   zkoumání určitých   dějových zvráceností, jsem   našel věci, se kterými se   lze setkat i v dnešní době.   Bohužel. Které to jsou,   nechť posoudí sami diváci.   Nebudu vychvalovat film,   který, jak se říká, dělá   z komára velblouda a který   tu svou štvanost   neuvěřitelně přehání.   Tento snímek by měl sloužit   jako ukázka toho, jak   komunistický režim   zneužíval film k   ovlivňování veřejnosti a   propagaci své ideologie.

liborek_

7 283 bodů •26. 9. 2020

0

V první půlce jde Botostroj ještě docela dobře vnímat jako ohromně vtipnou parodii na propagandistické filmy. Toporná šablonovitost, jasné vymezení rolí, nepřehlédnutelný ideový kontext... a k tomu lahůdkové gagy, jež by se neztratily v leckterém absurdním dramatu (jako např. ten s prezentací prototypu dělnického záchodku, který se panu šéfovi nelíbí pro vysoké pořizovací náklady, a tak ho kladivem poněkud zlevní a poté s nadšením dokonale úlisného kapitalisty příjme zlepšovací návrh paní správcové oddělení pro sociální péči na odstranění zcela zbytečného sedacího prkénka). Ano, můžeme tento film brát jako guilty pleasure a důvodů pro to lze najít dost. Jenže s přibývající stopáží je alespoň pro mě dost obtížné ignorovat fakt, že toto není jen tupý propagandistický film, nad kterým se lze s bezpečným odstupem desítek let a luxusu svobodné společnosti usmívat ("Hlad tam [v Sovětském svazu] rozhodně není!"). Ten film je totiž především dost odporný hejt na Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu a Tomášovu manželku Ludmilu (to má být ta zmiňovaná správcová oddělení pro sociální péči), tj. nepropaguje pouze nějakou ideologii, ale podněcuje nenávist ke konkrétním lidem. Ti se mohli bránit za první republiky (byť mediálně dost sledovaný proces s autorem předlohy Svatoplukem Turkem tehdy trval nějakých pět let), v padesátých letech však zadavatelům nestálo v cestě nic a za pomoci skupinky ochotných (Vávra, Valló aj.) vytvořili neuvěřitelnou dehonestaci plnou krutých lží. A co je na tom všem nejsmutnější, kvůli čemu to od určitého okamžiku nemůžu brát jako jakýkoli pleasure, je poznání, že tato propaganda a tyto děsivé karikatury fungují, a to i dnes, kdy se v určitých bublinách lze v souvislosti s tímto filmem setkat nejen s pochopením pro takto koncipované "sociálně-kritické" dílo, ale i s jeho pozitivním přijetím (včetně zobrazení Baťovy rodiny). A to je děsivé.

VládceVesmíru

5 697 bodů •24. 8. 2010

8

Zlý kapitalista likvidující návrh záchodku pro dělníky? Kde jinde to můžete vidět?

miza

2 336 bodů •25. 12. 2013

5.5

kdy se objeví někde i tento film?

Martin Pecina

1 700 bodů •29. 8. 2009

2

Padesátá léta byla na různé druhy komunistické propagandy nebývale pestrá. Hesla, plakáty, filmy i vykonstruované procesy, to vše sloužilo jedinému cíli: adorovat levicové hnutí na straně jedné, a zostudit co nejvíce prvorepublikový podnikatelský sektor na straně druhé. Okřídlené teze o vykořisťování dělnické třídy a milionu nezaměstnaných před válkou se mohly uplatnit ve všech formách propagandy, a také se tak dělo. Film je naštěstí méně zdraví škodlivý než oprátka, takže tato stominutová onanie nám patrně nezpůsobí výraznější újmu než menší psychický otřes. Papundeklové postavy filmu se dělí na tři druhy: zlotřilí vykořisťovatelé, uvědomělí vykořisťovaní dělníci a postavy zatím nerozhodné. Psychologický profil „šéfa“ je zdaleka nejbarvitější. Tyranský podnikatel v křišťálovém paláci sympatizuje s Mussolinim a Hitlerem, posílá milion Marek německé NSDAP, vyhazuje zaměstnance na potkání, nařizuje nelidské přesčasy, chlípně se sápe po své sekretářce a pálí boty, když není odbyt, stejně jako Američané pálí obilí a bavlnu. Ušlý zisk strhává nebohým zaměstnancům z platu, spokojeně si mne ruce, když válka je na spadnutí, a těší se, jak bude z válečných zakázek profitovat. Nezdráhá se korumpovat vládní úředníky a s vysokou frekvencí pronášet tuze odporná hesla jako „kašlu vám na vaši republiku“ nebo „od Mussoliniho bysme se měli učit“. Postava šéfa je nejzazší karikaturou podnikatele, jaké se svého času objevovaly v podobě kreseb v denním a humoristickém tisku. S tím rozdílem, že autor literární předlohy a také režisér filmu se nás snaží přesvědčit, že se jedná o realistickou postavu, živého člověka. S ostatními postavami už si užijeme o něco méně legrace. Ředitelé podnikových sektorů a vychovatelky na ubytovně se chovají jako gestapo. Jeden dělník musí být vyhozen z práci i bytu a zjistit manželčinu nevěru, aby se postavil na správnou stranu (dělníci a rolníci spolu až do skonání světa). Spanilá dívka musí nejprve odvrhnout floutka-prospěcháře, který se do firmy, dostal za vydatné protekce, aby se následně dala dohromady s příkladným komunistou Joskou, který provozuje různé podvratné aktivity jako nelegální vydávání levicového časopisu, patetické řečnění na rozličných schůzích a ujišťování sympatizantů, že „naše komunistická strana je s vámi!“ V průběhu zlomové schůze nespokojených dělňasů Botostroje se mimo jiné dozvíme, že v Rusku není hlad ani nezaměstnanost a žebráka ta neuvidíte atp. Zdaleka nejhorší na celém filmu je odporný způsob, jakým se komunisté mstí jednomu z nejúspěšnějších světových podniků. Baťa, který dával po řadu let práci stovkám lidí, vybudoval fantastické moderní město s rodinnými domky i budovami pro sociální a kulturní vyžití svých zaměstnanců, je zde bezostyšně líčen jako nejhorší lump a cholerik — na továrníkovi nezůstane ani chlup suchý. Drzost tvůrců je o to větší, že cíl svého útoku ani nijak nezakrývá. Snímek je natočen zčásti v ateliéru, zčásti přímo v areálu zlínského Svitu. Firma vyrábí stejně jako Baťa boty a expanduje na světové trhy. Překrucování reality zde jde tak daleko, že se autor nezdráhá zneužít Baťovy letecké tragédie a přetransformovat ji ve filmu do zásahu shůry, který potrestá zlotřilého šéfa, aby bylo zadostiučinění diváka-bolševika dokonáno. Filmová meta-realita plná absurdního děje a nelogického jednání postav levituje kdesi mezi parodickou směšností a bolestnou připomínkou komunistické minulosti naší země. Jedna hvězda za kameru a světla.