Když se Richard (Johnny Depp), světem protřelý univerzitní profesor, dozví lékařskou diagnózu, která mění celý jeho dosavadní život, rozhodne se zapomenout na veškerou přetvářku i konvence, aby zbytek života prožil nevázaně a odvážně, s kousavým smyslem pro humor a nádechem bláznovství a pošetilosti. Postupně se stále více oddává všem myslitelným neřestem – alkoholu, tabáku, sexuálním požitkům a urážení těch, kteří ho štvou. S vědomím blížícího se konce ale dospívá k poznání velké životní pravdy. Učí se smířit se všemi, kterým předtím ublížil a koho má hluboko ve svém srdci rád. (Bontonfilm)
Jednoduše řečeno, nabízí se nám další snímek pojednávající o tom, jak se člověk v rámci svého charakteru vyrovnává se zprávou o diagnóze rakoviny a s maximálním rokem života. Lze tedy z námětu očekávat nějaké zadostiučinění se svým životem, emoční scény, určitou rebelii, užít si co nejlépe své poslední životní dny a mnoho dalšího s tímto stavem spojených. A s některými těmito věcmi se tady v podstatě setkáme, jen to poněkud postrádá vážnost a odlehčenou zábavnost. Až to vytváří dojem, že byl na vše Wayne Roberts, stojící za scénářem i režií, až moc opatrný. Snad aby nechtěně nepřeskočil do trapnosti nechtěného. Těžko posoudit. Snímek tedy vypráví vše, co má v úmyslu, ale celou dobu jakoby se nad celým konceptem vznášela obava, že tomu zkrátka chybí něco podstatné. Nerozhodné je to i co se týče žánru. Drama? Lehká komedie? No, art už určitě ne. Johnny Depp v hlavní roli se snaží být ve své vážnější roli uvěřitelný, ale také mu to moc nejde. Zkrátka a dobře, myšlenka byla dobrá, ale bohužel to nějak sklouzlo do ztracena.
Takhle. Wayne Roberts v budoucnu ještě ukáže velké věci, o tom nepochybuju. Jeho druhý film těží hlavně z parádního Deppa (ikdyž ten hraje postavu, která zrovna originalitou imho moc neoplývá), příběhově je to ale už trochu horší. Navíc překvapivě až moc takové uslzené.