Recenze filmu Chicagský tribunál

Komentáře a recenze 32

Chrustyn

44 085 bodů •9. 11. 2020

8

Aaron Sorkin a jeho druhý režijní počin, který dokazuje, že je nejen skvělý scénárista ale i nadaný režisér. Jeden z největších soudních procesů Ameriky v zábavném, napínavém a skvěle zahraném snímku, který prakticky bezchybně uhání od začátku do konce.

Pete69

33 529 bodů •16. 11. 2021

7.5

Opravdu kvalitní soudní drama a samozřejmě na základě skutečné události. Všichni herci předvedli nadstandardní výkony, příběh o demonstrantech proti válce ve Vietnamu, politickém procesu, který vede zaujatý a nekomeptentní soudce prostě baví a to hlavně proto, že se to podařilo natočit bez zbytečných teatrálností a působí to velmi důstojně.

hanys_

18 771 bodů •24. 10. 2020

8

Momentálně film roku. Parádně napsané, parádně zahrané, a byť mi to téma demonstrací původně nějak zvlášť nosné nepřišlo, tak i s tímhle materiálem Sorkin zakouzlil. 8.5/10

lamps

15 355 bodů •18. 10. 2020

7

Byl bych v tomhle případě trochu střízlivější. Chicagský tribunál je velmi kvalitní historickou reflexí a mnohé vypovídá o své rozpolcené době, ale jako inspirativní filmový příběh úplně nestíhá a v poslední půlhodině už vlastně nemá o čem vyprávět - a kompozičně silné vyvrcholení by přitom mělo být pro scénáristu Sorkinova kalibru samozřejmostí. Což o to, soudní retrospektiva se dobře sleduje a nikdy nenudí, jenže jí schází přesahující dramatický impuls, který by našponoval zvědavost a emoce až k závěrečné scéně, o což se přitom inteligentní tvůrce moc snaží. Až moc se spoléhá na vžitý stín ďábelského Nixona, jehož posluhovači necitelně shlíží na vybrané obětní beránky, a zapomíná se na konkrétnější osobní konflikty, popřípadě se zcela opomíná vývoj rozpolcených aktérů (Joseph Gordon-Levitt, jenž má jako státní žalobce svůj vlastní úvod, který naznačuje, že bude hrát v příběhu významnou roli, ale opak je pravdou. Ve zbytku vyprávění už je jen tím 'nepřátelským' právníkem, který má sice dobré srdce, ale jeho potenciální rozpolcení vede jen k dost sentimentálnímu závěrečnému gestu). Herci jsou ale skvělí (hlavně Rylance, Cohen a Langella) a vyprávění má šťávu, která je až příliš návyková, než aby se nedalo mluvit o kvalitním a poctivém řemeslu, jaké byste si neměli nechat ujít - nebýt to tak okatě zjednodušující a manipulativní, mohlo jít bezpochyby o zásadní počin (který bychom dost možná dostali, točit to před třinácti lety tolik skloňovaný Spielberg). Na víc jak 70% to zkrátka nevytáhnu, i když bych i chtěl.

filmfanouch6

12 654 bodů •16. 10. 2020

8

Aaron Sorkin se jako talentovaný scenárista projevil už svým scenáristickým celovečerním debutem Pár správných chlapů, jejichž scénář adaptoval dle vlastní divadelní hry. Pořádný kariérní boom poté zažil v roce 2010, kdy sepsal scénář pro snímek Sociální síť pojednávající o založení Facebooku a společně s režisérem Davidem Fincherem stvořili jeden z nejuznávanějších filmů dekády 2010-2019 a Sorkin za scénář k tomuto snímku dostal Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Od té doby poté Sorkin napsal scénář k filmům Moneyball a Steve Jobs a i přesto, že mám k těmto filmům své výhrady, tak se jim po stránce scénáře a především Sorkinově elegantní práci s dialogy nedá jednoduše vyčíst nic. Zásadní zlom přišel v roce 2017, kdy Sorkin realizoval svůj celovečerní režijní debut Velká hra, kde ukázal, že krom klasicky dobrého scénáře též obstaral zajímavě zrežírované drama, které působilo jako zajímavý mix filmů, který částečně jako by vypadal od Davida Finchera a částečně Martina Scorseseho. Velká hra nebyla dokonalý film, přesto ale předvedla, že by rozhodně stálo za to Sorkina jako režiséra sledovat. A na jeho nový scenáristický a zároveň režijní snímek konečně došlo letos. Sorkin si ve svém druhém režijním filmu tentokráte vzal na paškál soudní procesy v Chicagu v roce 1968 s osmi obviněnými demonstranty. Pro studio Paramount Sorkin připravoval snímek plný známých a velmi dobrých herců- Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Joseph Gordon-Levitt, Michael Keaton, Mark Rylance, John Carroll Lynch nebo čerstvě vycházející Yahya Abdul-Mateen II, kterému se v Hollywoodu dostává čím dál tím větších a zajímavějších rolí a ujmul se tak tématu, kolem kterého se dříve motali režiséři jako Steven Spielberg, Paul Greengrass nebo Ben Stiller. Dle původních plánů měl film dnešním dnem odstartovat v kinech, COVID-19 ale razantně změnil plány a nakonec film za 56 milionů dolarů (rozpočet samotného filmu byl přitom 35 milionů dolarů) odkoupil Netflix, který ho čerstvě vypustil právě dnes- 16. 10. 2020. A můžeme oficiálně začít litovat, že tak učinil, protože jsme přišli o potencionálně velmi výživný zážitek na velkém plátně. Chicagský tribunál je povedené soudní drama, které se může pochlubit klasickými Sorkinovy bravurními dialogy a skvěle napsanými a zajímavými charaktery. Většinu času se film odehrává přímo v soudní síni a to jí vůbec svým zpracováním neubírá záživný nádech, který se skvěle prožívá právě díky těm zajímavým charakterům a dalšímu úžasnému Sorkinovu scénáři. Především díky aktuálním nepokojům spojenými se smrtí George Floyda bude Chicagský tribunál i přes své pojednávání o 50 let starých demonstracích a následných soudních procesech částečně aktuální. Tenhle film stojí a padá na úžasném výkonu Sachy Barona Cohena. Tenhle britský komik proslavený především ztvárněním Borata či Aladeena už před tímto snímkem dokázal, že mu vážnější poloha nedělá problém, v roli Abbieho Hoffmana je ale Cohen jednoduše skvělý a kdyby náhodou Cohen bojoval o Oscara za nejlepší herecký výkon tak se divit určitě nebudu. Cohen zde všechny vážné momenty uhrává na jedničku a jedná se o jednoznačnou castingovou trefu do černého. Jeremy Strong je velmi fajn jako Hoffmanův přítel Jeremy Rubin a především si jako dvojice s Cohenem sedli. Joseph Gordon-Levitt tu též dostává možnost zazářit a ukrást si některé momenty pro sebe a role ostrého právníka mu překvapivě sedne. Mark Rylance též opět ukazuje jak dlouho přehlíženým hereckým talentem byl a společně s Cohenem je jasnou hereckou jedničkou filmu, Michael Keaton se zase pořád veze na vlně zajímavých rolí, které ztvárňuje svým specifickým charizmatem a opět si všechny (v tomhle případě dvě scény) krade pro sebe. Frank Langella tu bravurně ztvárňuje zlého soudce a Yahya Abdul-Mateen II utvrzuje pozici výrazného vycházejícího hereckého talentu, zatímco John Carroll Lynch pozici nedoceněného herce. Jen Eddie Redmayne mi v roli Toma Haydena moc nesedl a patří mezi nejméně výrazné členy hereckého obsazení, což je vzhledem k tomu, že mnohokrát svůj herecký talent předvedl tak trochu překvapením. Sorkin jinak tohle soudní drama nutně neprezentuje jako zcela vážné drama, ale natočil ho s uvolněnější atmosférou a svižným tempem, díky kterému by si Chicagský tribunál mohl najít fanoušky snadněji než by se mohlo zdát. Přesto všechno ale filmu nechybí bravurní emoční vygradování, skutečná bravurní atmosféra přímo sálající ze soudního přelíčení či flashbacků do nepokojů a především skutečně mrazení z dialogového ping-pongu, který Sorkin ve svém scénáři vypracoval. Dobová atmosféra z filmu přímo sálá a Sorkin zde bravurně zakomponuje Stranu černých panterů, odkazování na v době zasazení filmu pořád čerstvá úmrtí Roberta Kennedyho a Martina Luthera Kinga či v té době velmi aktivní skupinu hippies. Naprosto elegatně využívá archivní záběry a flashbacky v rámci soudních procesů a skutečně to vypadá jako práce neskutečně talentovaného vypravěče. Ze Sorkinovy novinky atmosféra končících šedesátek jednoduše sálá. Sorkinova novinka je vizuálně překrásná, soundtrack Daniela Pembertona lahodí uší a celkově bude Sorkinova novinka bezpochyby patřit mezi nejvýraznější filmy roku (do kterých by se podle mně řadila i kdyby náhodou COVID-19 vůbec nebyl). Přesto všechno ale úplně nadšený z Chicagského tribunálu nejsem, protože jsem pořád čekal ten finální tah na branku. Ten finální tah na branku, kdy mi Sorkin předvede, že skutečně z velmi podstatného a zajímavého tématu podaří vykreslit skutečně už teď jeden z nejzásadnějších filmů nadcházející dekády, kterým ale nebude. Těch postav je ve finále možná až příliš a Sorkinovi se nedaří každé postavě vyvážit ideální čas (Moc Redmaynea, málo Mateena). A i přesto, že jsem ve finále cítil z Chicagského tribunálu emocionální zážitek velmi silný, k úplnému dojetí či uvědomění si, že jsem viděl skutečně plnohodnotný filmařský zážitek jsem přece jen nedošel. Přesto všechno je Chicagský tribunál ztělesněním skvělého scénáře, parádních hereckých výkonů, zábavného a svižného vyprávění a především prodání známé americké události nejen novým generacím, ale případně i nezainteresovaným zahraničním lidem. Sorkinova novinka má v tomhle ohledu funkci informativní a je to funkce informativní, která je zároveň skutečně záživná. Především mi ale přijde, že po filmařské stránce Sorkin oproti svému debutu ještě přece jen vyspěl (je to rozhodně uhlazenější film) a dost možná to příště do třetice konečně bude ta zároveň skvěle napsaná a zároveň filmařsky úžasná pecka. U Chicagského tribunálu mi k tomuhle výsledku přece jen ještě něco chybí, od takového výsledku ale rozhodně není daleko a většinu těch oscarových nominací Chicagský tribunál posbírá zcela právem........

avenis

12 260 bodů •24. 5. 2024

10

Strhující drama o historických událostech z Chicaga 1968, kdy s úžasem porovnáváme to, co se dělo v Americe s tím, co se dělo u nás. Nejen v šedesátých letech, nejen v osmdesátých, ale co se děje teď, ve dvacátých. Je to pořád stejné. Ve vládách všech zemí a všech režimů jsou zastoupeni jen ve zlomku procent lidé kvalitní, zbytek tvoří šmejdi. Přemíra protilidských vládních rozhodnutí způsobí společenský přetlak, ale jakmile se dav zorganizuje, bývá násilným způsobem potlačen. Kdo se domáhá politické spravedlnosti, bývá umlčen. Jenže ani aktivisté nejsou ve svých způsobech protestu či ve svých motivacích jednotní...

Wally007

9 739 bodů •19. 3. 2024

8

Skvělý film... Netuším proč, ale soudní dramata mne vždycky ohromí. Člověk si řekne, že je to o ničem..děj se víceméně odehrává v soudní síni a jen se mluví a mluví...ale, když se to natočí správně, tak to děsně baví a to je přesně tento případ zobrazující jeden okamžik amerických dějin. Skvělé herecké výkony! Při závěrečné řeči jsem měl mrazení v zádech... Hodně dobrý film!

Klajnik

9 246 bodů •17. 10. 2020

8

Bavilo mě to dost! Scénář funguje skvěle - ač je manipulativní a docela průhledně si diváka omotá, tak funguje a do dění zainteresuje. Proces si mě po celou dobu svého průběhu držel, protože se mu povedlo dobře mě zaujmout, protože nevinní sympaťáci zastávající pravdu jsou utlačováni zkostnatělým systémem, jenž je chce poslat na 10 let za mříže. Jistě se to toho promítá i současné dění a fakt, že věřim tomu, že někteří představitelé vlády by měli viset, ne rozhododvat o budoucnosti naší země, osudech lidí a zastávat vysoké pozice, když pro jejich vykonávání nejsou vůbec kompetentní. Zlo se tu soustředí do postavy soudce, kterému jsem chtěl tou jeho soudcovskou paličkou rozbít jeho natvrdlou palici. Opravdu - toužil jsem ho zavraždit, pro jeho zaujatost vůči obviněným, kterym házel klacky pod nohy a nedopřával jim solidní možnost se hájit, namísto toho rozdával obvinění "pohrdání soudem", který si nic jiného než pohrdání nezasloužil. Nečetl jsem přesný výpis průběhu toho skutečého soudu, takže nevím jak moc je to přikrášlené atd, ale pokud soudce byl jen zpoloviny takový, tak zaslouží viset. Obvinění na druhou stranu nebyli postavení do role chudinek. Minimálně u mě by to vedlo k antipatiím.Film pojímá poměrně sympatický ansámbl postav. Jediné, co mi vadí a kvůli čemu jsem na pochybách, jestli hodnocení 4/5 neni přecijen moc vysoké, je fakt, že to šlo natočit mnohem lépe. Né, že by to bylo natočeno špatně. Je je to klasický statický netflixovský standard, který po technické ztránce nezaujme-neurazí.

junxi91

6 913 bodů •15. 1. 2022

8

OK, nebyl to špatný páteční večer. Netflixovský rukopis šel na tomto díle ihned poznat, protože vše se děje strašně rychle a člověk nemá ani chvíli na odpočinek k zamyšlení. Proto jsem se v tom celkem dost ztrácel, nevěděl jsem, kdo je kdo - ono zapamatovat si sedm obžalovaných, kteří pocházejí ze tří "spolků", a všichni se zapojili do protestů proti válce ve Vietnamu v Chicagu v roce 1968, to není pro vyfetovaný mozek jako je ten můj nic možného. Sasha Baron Cohen z nich byl asi nejvýraznější, protože si samozřejmě dělal prdel ze soudce, který to ovšem nesnášel příliš dobře - byl totiž dost nepřátelsky naladěn vůči všem obžalovaným. A proč tomu tak bylo? Že by se jednalo o politický proces? Ale to přece nejde, protože v USA máme jen občanské a trestní procesy. A pan prokurátor dělal jenom svou práci, a jakékoliv nařčení z podjatosti sveřepě odmítá. Nejdojemnější byl samozřejmě ten konec s předčítáním padlých z Vietnamu. Prostě dramatický soudní proces, retrospektivně vyprávěný příběh obžalovaných a trocha toho sluníčkářství. Nebylo to špatné, ale abych to tu vychvaloval jako verbal a přirovnával to k nějaké MILFce, na to bych musel stíhat vnímat ten děj i pod vlivem lehkých drog a silné únavy.