Tady Havel, slyšíte mě?

66%
Tady Havel, slyšíte mě?
V roce 2009 požádal exprezident Václav Havel dokumentaristu Petra Jančárka, aby zaznamenal závěrečnou fázi jeho života. Unikátní časosběrný snímek Tady Havel, slyšíte mě? je výsledkem jejich vzájemné spolupráce. Zachycuje nevídaný příběh a dosud nezveřejněné záběry ze života světoznámého politika, uznávaného dramatika, ale i obyčejného občana, kterého na stará kolena čím dál více ovlivňuje zhoršující se zdravotní stav, nostalgie i touha splnit si své nenaplněné sny. S hloubavostí i humorem jemu vlastním sledujeme mnohovrstevnatý portrét člověka, který se na sklonku života zpětně ohlíží za svým odkazem, hledá odpovědi na základní lidské otázky a pomalu se připravuje na eventuální odchod. Leitmotivem dokumentu se stává divadelní hra „Odcházení“, jejíž převedením na filmové plátno si Havel splnil svůj dávný sen, a která byla uvedena v kinech jen několik měsíců před jeho smrtí.


Recenze: Tady Havel, slyšíte mě?

Kinobox.cz
70%

Díky zjevně obrovskému množství materiálu, z něhož mohl režisér Petr Jančárek vybírat, a také zásluhou svižného, moderně působícího střihu převyšuje snímek Tady Havel, slyšíte mě? množství tematicky obdobné televizní produkce. Návštěvníkům kin nabízí sympatickou a na hraně patosu zdatně balancující vzpomínku na prvního prezidenta České republiky – podvratnost či nečekanou osobitost pohledu zde však budete hledat marně.


liborek_
liborek_
7 283 bodů
6
Nevím, proč byl dokument o Havlově post-prezidentství a posledních letech jeho života uveden právě v dubnu 2024, tj. 12 a 1/3 roku po jeho smrti, ale podle výsledné podoby soudím, že dokončení nebylo pro zainteresované prioritou... Nebo prostě nevěděli, jak ho dokončit... Nehledě na zadání "natáčet zbytek života ex-prezidenta" film postrádá jakoukoli sjednocující linku, něco opravdu nosného; působí dramaturgicky bezradně. Tu je to stručný medailonek pro zahraniční publikum o Havlově významu, jinde je to film o natáčení filmu, mezi tím zase jakýsi mix zpravodajských záběrů z nejrůznějších setkání a občasných pohledů do zákulisí Havlovy kanceláře nebo soukromí; vše bez detailů a většinou vytržené z kontextů. Film celkem empaticky a dobře připomíná, že Havel byl člověk plachý a přitom velmi společenský, se stále živým zájmem o věci veřejné. Použité citáty také připomínají, že Havel měl dar brilantně formulovat myšlenky. Bohužel jejich výběr někdy působí arbitrárně, až banálně, čímž Havlovu odkazu spíš ubližuje. Koneckonců onu intelektuální Havlovu tvář film upozaďuje, jak to jen jde: V době post-prezidenství (2003-2011) byl Havel stále veřejně aktivní, ale v mnohem širším smyslu, než naznačuje tento dokument. Za celých 85 minut není ukázána žádná interakce s tehdejšími politiky (odtažitou Klausovu gratulaci k narozeninám nelze počítat); není zmíněno cokoli ze společenské, politické a kulturní reality tehdejších dnů, např.: vstup ČR do EU, celospolečenská debata o radaru v Brdech, peripetie s podpisem Lisabonské smlouvy, šaráda kolem Kaplického knihovny, Paroubkovo sestřelení českého předsednictví EU, několikeré volby... Dokument sugeruje, že nic z toho se během Havlova post-prezidentství nestalo (příp. že to bylo zcela nekontroverzní), že k tomu tedy ani neměl co říct... Občasné střípky v podobě krátkých záběrů bez kontextu (např. kratičký úryvek z projevu v europarlamentu či házení volebního lístku do urny) se nedají moc počítat. Nevíme, co si myslí o tom, co se píše v těch rozečtených Respektech a knihách, které má na stole... Zkrátka nevíme, jaké jsou jeho názory na tehdejší dění. V tomto nemůže být kontrast ke Kouteckého Občanu Havlovi, který zachycuje dobu Havlova prezidenství, větší. Václav Havel byl člověk dialogu a Tady Havel, slyšíte mě? vyloženě trpí nedostatkem dialogu. Filmu by prospěla přítomnost osobnosti, která bude s Havlem rozmlouvat. Namísto toho vidíme Havla obklopeného fanoušky, obdivovateli, přáteli a známými, kteří víceméně pouze naslouchají; film je do značné míry o nich a o tom, jak Havla uzavírají do paradoxní samoty. A počínaje tou nešťastnou mozkovou příhodou během návštěvy USA je to také časosběr chřadnutí a fyzického odcházení. Díky za neznámé záběry a tak nějak za připomenutí Václava Havla, ale jinak se vám to, pane Jančárku, moc nepovedlo.
editorJarda
editorJarda
77 bodů
3
dokument takřka bez hodmoty


Dodatečné informace

Původní název:
Tady Havel, slyšíte mě? (více)
  • Česká republika Tady Havel, slyšíte mě?
  • Česká republika Havel Speaking, Can You Hear Me?
  • Česká republika Havel Speaking, Can You Hear Me?
Premiéra v ČR:
28. 6. 2024
Distributor:
Continental film
Země původu:
Česká republika
Ocenění:
Žádná ocenění

Powered byJustWatch

  • Během natáčení se odehrálo několik okamžiků, které byly pro Petra Jančárka absolutně nezapomenutelné: „Jednou jsem doprovázel pana prezidenta Havla do PEN klubu, kde, myslím, spisovatel Jiří Stránský slavil narozeniny. My jsme si, předesílám, nikdy s panem prezidentem Havlem v běžném styku nepodávali ruku, protože jsme se viděli každý týden několikrát. A když jsme tenkrát z toho PEN klubu odcházeli a čekali před Klementinem, než přijede auto, tak se se mnou pan prezident loučil a najednou mi podal ruku. Bylo to asi půl roku před jeho odchodem na věčnost a já jsem si uvědomil, že to podání ruky je možná proto, že si myslí, že to může být naposledy. Od té doby vždycky, když jsme se loučili, tak to bylo podáním ruky…“
  • Film Petra Jančárka vstupuje do kin v době, kdy Havlův myšlenkový odkaz a důraz na individuální svobodu ve společnosti rezonují silněji než kdy dříve. „Chtěl bych, abychom si u příležitosti uvedení tohoto filmu položili otázku, zda pro nás Václav Havel pořád ještě něco znamená, jestli pořád ctíme hodnoty, které pro něj byly zásadní a zda nám stále má co říct. Jestli ho v duchu názvu filmu skutečně slyšíme, jestli k nám promlouvá a inspiruje nás,“ dodává producent Jiří Konečný.
  • „S Václavem Havlem jsem začal spolupracovat v roce 2003. Naše vztahy charakterizovala naprostá otevřenost a důvěra ze strany Václava Havla a moje absolutní zodpovědnost vůči němu. Během posledních let Havlova života tak mohlo vzniknout přes dvě stě hodin unikátního, dosud nikde nepublikovaného materiálu, který se pak stal základem celovečerního dokumentu,“ říká režisér Petr Jančárek.