Myslím, že dokumentarista má morální povinnost nepřekročit 100 minut. Druhou půlku jsem přemýšlel hlavně o tom, proč daná scéna ještě neskončila. Takhle se lidi neburcují.
Vlastně nic pozoruhodného. Ano, je zde řada dříve nepublikovaných záběrů na politické zákulisí a Jelcinovu rodinu v čase Putinovy kremlingurace, avšak žádné "nečekané svědectví", žádné překvapivé odhalení či nový úhel pohledu. Manskij rekapituluje dávno známá fakta a souvislosti, přičemž stopáž poloamatérských záběrů bez přidané hodnoty často natahuje nad únosnou mez. Ve výsledku nejzajímavějším momentem celého filmu tak může být pouhé uvědomění si, že to je už bezmála 19 let... 19!
Vtírají se otázky, proč Manskij čekal skoro dvacet let s uveřejněním takového materiálu? Podle svých slov předpokládal, že nemoc se časem vyléčí sama, ovšem když se tak nestalo, rozhodl se jednat. Pro nás se každopádně jedná o vhodné načasování, neboť některé paralely s praktikami našeho současného prezidenta jsou do očí bijící. Našince, který se detailně neorientuje v politice Matičky Rusi potěší i Manského komentář, který leccos objasňuje. Na druhou stranu se jedná o dokument, který od začátku své protiputinovské ladění neskrývá, a tak se o nikterak šokující příspěvek k tématu nejedná - přesvědčení na obou stranách spektra se nezmění. Za vidění to však rozhodně stojí.