Jan Palach. Student, který se v roce 1969 upálil na protest proti sovětské invazi do Československa. Nekompromisní mladík, který přinesl krajní oběť v touze vyburcovat národ z okupační letargie. Jméno, které u nás zná každý. Film vypráví příběh posledních měsíců Palachova života, ukazuje cestu, na níž se z milujícího syna, oddaného přítele a citlivého, přemýšlivého studenta filozofie stala „pochodeň číslo 1“. (CinemArt)
Od filmu jsem očekával o něco víc, přesto považuji toto dílko za celkem podařené. Hořící keř, který se zabýval tímto obdobím obšírněji je daleko lepší počin. Detail na osobu Jana Palacha mohl být trošku výživnější, i když chápu, že o jeho životě se toho příliš nedochovalo. Právě proto je film zaměřen hlavně na poslední měsíce jeho života. Toto období mě vždy zajímalo a film jsem si užil. 70%.
Nejvíc mě překvapuje (vlastně jediné, co mě překvapuje a co mě na tomhle filmu překvapovat může), jak bezpečně je natočený, jak málo vybočuje z představy, jak "má" vypadat film o Janu Palachovi. Sedláček si udělal celkem jméno na subverzivních výkladech českých dějin, zde postupuje dětskými krůčky (a v chodítku) tím jediným směrem, který je před ním vytyčený, a vypráví sošný dojímavý příběh o sošném dojímavém člověku tak dlouho, dokud ho neodvypráví. A pak je konec. Podařilo se mu to nepokazit, ale to je vše.