Nejlepší české a koprodukční filmy roku 2022. Nadějní debutanti, nekorektní humor a vynalézaví dokumentaristé

Snímky jsou uváděné dle abecedního pořadí. Najdete zde vedle sebe na mezinárodních festivalech premiérované tituly, ceněné dokumenty a artovější snímky vedle odvážných komedií a mimořádných debutů. Řada z nich už nyní usiluje o Ceny české filmové kritiky, později též promluví do jubilejního třicátého ročníku Českého lva.

režie: Šimon Holý

Druhý celovečerní snímek spoluautora manifestu Nová česká intimita Šimona Holého (Zrcadla ve tmě) se zaměřuje na psycholožku Kristýnu, která se ve svém životě snaží najít lásku a štěstí. K tomu jí má dopomoct ozdravný víkend, jenž pořádá kartářka Zdena. S dcerou Sárou se tak rozhodne vyrazit a podstoupit pochybnou léčebnou proceduru, spojenou s vykládáním karet.

režie: Vojtěch Mašek

Loňský rok byl silný na debutanty. 46letý Vojtěch Mašek přišel s režijní prvotinou pojednávající o mystikovi a kolaborantovi Jiřím Arvédovi Smíchovském. Vznikl mimořádný film plný výrazných hereckých výkonů (Michal Kern, Saša Rašilov) a dusné atmosféry, poukazující na to, jak člověk může podlehnout sebeklamu a zaprodat se úplně všemu a všem. Arvéd není dokonalým filmem, na debutanta jde nicméně o výjimečný počin, který snese srovnání se zahraniční festivalovou produkcí. Nejde totiž o nesrozumitelný biopic, ale o univerzálně pojaté téma a dílo hypnotického účinku. Jeden z favoritů Cen české filmové kritiky se čtyřmi nominacemi.

režie: Adam Sedlák

Film natočený na mobil, stylizovaný do prostředí tuzemské rapové scény, kde vynikají především dva titulní herečtí představitelé – Adam Mišík a Marsell Bendig, sugestivní atmosféra, úderný střih a režisér Adam Sedlák (Semestr, Domestik), který se neopakuje. Na kvalitách filmu se shodli svým hodnocením uživatelé a uživatelky i kritika. Snímek má čtyři nominace na Ceny české filmové kritiky, což spolu s tituly Il Boemo a Arvéd představuje nejvyšší počet.

režie: Cristina Grosan

Koprodukční drama rumunské rodačky Cristiny Grosan, české scenáristky Kláry Vlasákové s česko-slovenským hereckým obsazením sleduje životy žen tří generací, které jsou vystavené katastrofické hrozbě nejasné povahy. Snímek se sci-fi prvky není jen dystopickou vizí blízké budoucnosti, ale přináší též naději a citlivost uprostřed každodenních nenormálností. Běžná selhání měla premiéru na festivalu v Benátkách.

režie: Alice Nellis

Dlouhých sedm let od zdařilé, leč komerčně neúspěšné pohádky Sedmero krkavců se s novým celovečerákem objevila režisérka Alice Nellis. Film Buko byl nicméně pohříchu opomenutý jak publikem, tak recenzenty. Ti, kteří za něj v dobrém smyslu kopali, popsali kvality režisérky, jimiž dlouhodobě oplývá. Dokáže se vžít do svých hrdinek a příběh podává nejen s citlivostí, ale i s nadsázkou a humorem, pomocí zkušeností jednotlivců poukazuje na univerzálnější téma.

režie: Tomáš Bojar

Loňský rok byl opět silný na výrazné dokumentární počiny. Good Old Czechs režiséra Tomáše Bojara a střihače Šimona Špidly se originálně, důsledně a důvtipně vypořádali s paměťmi československých válečných letců, kteří sloužili v britské RAF. Fajtl platil za stíhací eso, Jánský obsluhoval kulomety ve střílně. Oba si navíc psali deníky (Jánský napsal scénář k Nebeským jezdcům). Vzniklý střihový film je na hony vzdálený tendenčním mluvícím hlavám, díky archivním záběrům, čteným pamětem a rekonstruovaným zvukům a hudbě se publikum dostává do víru válečných strastí. Je to mimořádně působivé, mohou se na to dívat lidé všech generací, nikdy předtím u nás nikdo nic podobného nevytvořil.

režie: Petr Václav

Vedle Jana Žižky nejdražší tuzemský/koprodukční film loňského roku. Výpravné drama natáčené převážně v italských kulisách pojednává o skladateli Josefu Myslivečkovi (Vojtěch Dyk), který se v Itálii musel potýkat s nedostatkem pracovních příležitostí a podbízet se movitějším a vlivnějším lidem. Dosud nejambicióznější a nejodvážnější počin Petra Václava, který před lety ovládl České lvy s komorním dramatem Cesta ven. Kdo ale čekal nového Amadea, bude překvapený či rozčarovaný. Tento film je mnohem intimnější, nejde o portrét oslnivého zábavného génia.

režie: Lucie Králová

Lucie Králový s KaprKódem vyhrála dokumentární Ji.hlavu. Ve filmu přibližuje život avantgardního skladatele Jana Kapra, který si nejprve zadal s komunistickým režimem a později byl vypuzený na okraj společnosti. Opět nejde o tendenční dokumentární film, ale o dílo kombinující videoarchivy skladatele Kapra spolu se záběry z nově rekonstruované opery připravené na jeho počest. Snímek důmyslně testuje nejen paměť a pohled na kontroverzní postavu, ale též možnosti dokumentárního žánru.

režie: Adam Koloman Rybanský

Celovečerní hraný debut režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského těží z poetiky tuzemských filmů Miloše Formana, kterou situuje na současný venkov a doplňuje o současná témata jako chemtrails, uprchlictví a podobně. Film měl premiéru na festivalu v Berlíně, snímek s výraznými hereckými představiteli (Miroslav Krobot, Michal Isteník) a nižším rozpočtem je reflexí naší národní povahy. Uvidíme, s čím se Rybanský vytasí příště.

režie: Michal Blaško

Slovenský režisér Michal Blaško loni zabodoval hned na dvou frontách. Uspěla jeho televizní minisérie z nemocničního prostředí Podezření a o několik měsíců poté celovečerní hraný debut Oběť. Jisté vedení herců, propracovaný scénář a záběry, až dokumentárně působící scény a nejednoznačnost odrážející fakt, že život není černobílý. Blaško má mimořádný talent a už nyní můžeme být zvědaví, s jakým projektem přijde příště. Oběť a Podezření mají v rámci nadcházejících Cen české filmové kritiky hned čtyři nominace.

režie: Martin Pohl

S větším rozpočtem a delší stopáží přinesl Martin Pohl své druhé „Prcičky pro otrlé“, a tentokrát přímo do kinodistribuce pod hlavičkou Bontonfilmu. Kouzlo a šok z prvního filmu se částečně vytratily, i tak ale Pohl obohatil tuzemskou produkci o vyhroceně originální přístup k tvorbě komedií. Těch kvalitních není nikdy dost. A že jich je pořád málo...

režie: Tomáš Hodan

Sportovní drama inspirované skutečným případem z krkonošských hor zaujalo kvalitním hereckým obsazením (Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser) a poutavým příběhem, reflektujícím česko-německou otázku a poválečné uspořádání Československa. Kdyby se dostal ke slovu důslednější dramaturg a režisér s lehčím vedením (pro Tomáše Hodana šlo v rámci celovečerní hrané tvorby o debut), mohla z toho být podívaná snad lepší než v případě Zátopka. Návštěvnost v kinech byla poměrně solidní, přes 122 tisíce platících.

režie: Robert Sedláček

Děj kriminálního thrilleru Promlčeno zasadil zkušený režisér Sedláček (Jan Palach, České století) poněkud odvážně do prostor rozhlasové stanice. Hlavním protagonistou filmu je Radek (Karel Roden), který se po dvou dekádách vrací do Prahy, aby se zde jednou provždy vyrovnal se svou minulostí. Jeho pátrání po neznámé ženě sleduje ambiciózní rozhlasová reportérka a v jednu chvíli do případu vstoupí i pražská kriminálka. Dá se dvacet let starý případ skutečně promlčet? Sedláček opět řeší téma morálky a osobní integrity.

režie: Martin Kopp, Jakub Štáfek

Nebýt druhého Top Gunu a Avatara, ovládl by filmový Vyšehrad žebříček tržeb a návštěvnosti českých kin za rok 2022. Snímek, který navázal na mimořádně populární online seriál, vidělo přes 660 tisíc platících. Je sympatické, že v rámci českých komedií se do tohoto žebříčku dostalo i několik podvratných komedií postrádajících pseudoromantickou a vztahovou linku. Dostat mladé do kin je obtížné. Štáfkovi se to povedlo.

režie: Tomáš Bojar, Adéla Komrzý

A znovu Tomáš Bojar, tentokrát v tandemu s Adélou Komrzý. Bojar v minulosti zaujal díky mimořádným observačním a inscenačním schopnostem (Dva nula, FC Roma), Komrzý předloni přinesla ceněnou zprávu o paliativní péči Jednotka intenzivního života. Ve Zkoušce umění dvojice tvůrců sleduje uchazeče o studium na Akademii výtvarných umění, podává zprávu o učitelích, případných žácích a lidech na vrátnicích. Jedni se pohledu vysmějí, jiní budou žádat o zrušení příslušných škol. Co je a co není umění? Co je to talent? Kdo ho má a kdo o tom může rozhodovat?

zdroje: Kinobox, Kinomaniak, Ceny české filmové kritiky

Snímek BANGER. je spíš komedie, která se až ke konci překlopí v drama. Možná nejlepší český film roku je natolik propojený s hudbou, že i celá recenze je tentokrát hlavně hudební.