Recenze seriálu The Deuce: Špína Manhattanu

Komentáře a recenze 4

kunafix

20 062 bodů •25. 6. 2024

10

Štětky, porno, pasáci, hromada afer (jako množné číslo od "afro"), sexuální průmysl ve všech formách, peep shows, pornokina, gay bary a to všechno v atmosféře, jakoby se to točilo tenkrát. A beze studu a chvályhodně i bez cenzury, protože kdyby tam ani jednou neukázali ztopořené péro, kolem kterých se to tak moc točí, bylo by to trapné. Kouří se úplně všude (nemocnice, restaurace, kanceláře atd.) a vypadá to, že i šuká nebo honí se úplně všude. Prostě zlatá 70. léta. Která se podařilo vykreslit náramně povedeně, bych řekl. Do toho skvělí Jamesové Francové (kde minimálně jeden z nich dost připomínal Earla), kteří ale nebyli nutně nejlepšími herci. Všichni totiž byli dobří, v parádních retro kostýmech a s retro účesy. A tak dostaneme pěkně nechutnej svět sexu a prostituce... ale dokud bude existovat poptávka, bude i nabídka... a naopak. Ale když to ti lidi takhle snesou a nevadí jim to, tak ať si vydělávají, jak umí. Už se těším na sérii č. 2, ve které předpovídám AIDS a nějaké ty potraty.

gomacabeza

451 bodů •14. 9. 2019

10

Položme si základní otázku. Co z toho budete mít, když budete sledovat Deuce? Koktejl plný barev, chutí a vůní, dost chutný koktejl... Nefalšovanou (...) sondu do života lidí. Autentickou "dobovku". Když se přímo v titulu objevuje "špína", je to jen na místě, na špínu si můžete sáhnout, tak je blízko. Nutno dodat, že je to docela vzrušující kontakt (nikoliv nutně v souvislosti s nabízenými službami prostitutek), není to ekl, na který si berete hadr nebo čistící prostředek, nedá se dokonce ani říct, že by to bylo dané podsvětím, do kterého jsme vtaženi, ze všeho nejvíc si myslím, že se to týká naší smrtelnosti, naší křehkosti a uvědomění si, po jak zatraceně tenkém ledě všichni šlapeme. Mimochodem, jakkoliv je na místě hovořit o podsvětí, musíte si před něj přidat ještě přívlastek "notně polidštěné". O to v této hře jde asi ze všeho nejvíc. Nekrmí nás báchorkami, nejrůznějšími zcestnými mýty, dostáváme zdařilý pokus o co nejvěrnější zachycení reality. A to nepíšu jako člověk, který žil v sedmdesátých letech v NYC, to píšu jako člověk. Člověk, který si myslí, že má kontakt s realitou a věří, že ji dokáže kriticky posoudit i v rámci posuzovaného média. Nehodí se psát, že jsme vtaženi do světa pasáků a šlapek, protože se tu jedná o dokonalý průnik "obyčejných newyorčanů", tak jak se potkávají na ulici, v barech, v laciných motelích apod. Ale buďme upřímní, ono se úplně nehodí v kontextu s filmem mluvit o nefalšovanosti, protože faleš a předstírání je podstatou toho "tyjátru". Jde o to zakrýt po sobě stopy a nechat to působit tak, jakoby jste se opravdu ocitli v reálném světě, kde není žádný filmový štáb, žádný komparz nebo kamera, kde kamera jste vy. A ještě něco, ministerstvo zdravotnictví varuje: na tomhle budete sakra závislí. Takže jestli máte něco nutnějšího na práci, vůbec to nezapínejte. Anebo to zapněte a nechte to plout.