Michael Haneke se vrací se sondou do života jedné „lepší“ evropské rodiny, kterou pozoruje se svébytným a velmi trpkým smyslem pro humor. Poté, co její maminka záhadně onemocní, stěhuje se malá Eve za otcem do rozlehlého rodinného sídla v Calais. Jeho neurotičtí a sebestřední obyvatelé jsou zahleděni do nevěr, komplotů a iluzí o vlastní výjimečnosti. Snadno tak přehlédnou, že nový přírůstek v jejich domácnosti také skrývá jedno temné tajemství. Do hlavních rolí ostré satiry obsadil Haneke plejádu velkých hereckých jmen včetně Isabelle Huppert a Jean-Louise Trintignanta - protagonistů Oscarem, Zlatou palmou i Zlatým glóbem oceněné Lásky (2012). Filmu, na nějž Happy End i v některých dalších ohledech volně navazuje. (Aerofilms)
Jsem rád, že je Haneke už zase zlý, minule byl hodný a nebylo to ok.Ale to je asi tak jediné výraznější pozitivum tohohle filmu. Je tu pár ostrých okamžiků, co s člověkem zůstanou (desetivteřinová nemocniční návštěva), ale všechno už jsou to jen logické důsledky Hanekeho trademarků.
Když postava Mathieu Kassovitze veze svou dceru domů a ona začne plakat, zdá se, že dvakrát míjí stejnou budovu (s červeným a stříbrným autem zaparkovaným před ní).
Během scény na pláži s Thomasem a Evou se do kamery dívá několik kolemjdoucích v pozadí.