Díra v hlavě

O tragédii Romů a Sinti za druhé světové války se nikdy a nikde příliš nemluvilo. Byli přitom vražděni po desítkách, stovkách, tisících. Na krajích masových hrobů, v koncentračních táborech, při cestách, puškami, kladivy nebo plynem. Mlčelo se o nich, protože dlouhá léta byly a jsou na společenském okraji. Přežili, ale každý z nich má svou paměť a jizvu jako důkaz. Dnes, když se náš svět opět fašizuje, jsou jedněmi z posledních svědků holocaustu. Žijí s dírou v hlavě jako s pečetí, znamením z minulosti.

"Myslím, že to, co pomohlo Romům a Sinti během pronásledování za druhé světové války přežít, je nematerializovaný vztah ke světu, k bytí, k času. Jejich vnitřní svoboda je jakýmsi darem iracionality nebo kultury a promítá se do způsobu, jakým dokáží vyprávět o své minulosti a přítomnosti, o životě i smrti. To pro mě bylo hlavní východisko filmu. Paměť, kterou nesou s sebou, a ta, kterou vnímáme my, naše kolektivní vědomí. Rozhodl jsem se zaznamenat, jak se s vlastní historií Romové a Sinti vy­pořádávají 70 let od skončení války. V otevřených epizodách jsem hledal to, co mě na tématu fascinovalo, vůli a svobodu. Bez ilustrací a archivních materiálů. Jizvy viditelné i neviditelné jim připomínají, aby nezapomněli - oni ani my. Protože zapomenout je to nejhorší, co bychom mohli udělat." Robert Kirchhoff (Artcam)