Počítačový expert Joaquín, trvale připoutaný na invalidní vozík, obývá pro jednoho člověka příliš velký dům. Rozhodne se pronajmout pokoj Bertě a její dceři Betty, které do domu vnesou trochu radosti. Jednoho dne při práci v suterénu zaslechne Joaquín zvuky a hlasy a brzy odhalí, že banda zlodějů hloubí pod jeho domem tunel do sousední banky. Sleduje jejich počínání a vymyslí plán, jak zloděje přelstít a peníze získat pro sebe. Jeho plán má ale malý háček.
Ústřední zápletka není špatná a slibovala slušný napínák. Bohužel film se vleče pomaleji, než ústřední hrdina a napětí nebo chytré zvraty se objeví až na samotném konci. Jinak nudná vata.
Dobře promyšlený dramatický příběh o pokusu vyloupit banku velmi připomíná tvorbu Alfreda Hitchcocka. Pomalu budující atmosféra a zvyšující se napětí až do samotného finále je devízou celého dějství. Hlavní postavou je vozíčkář, který právě u zmíněného Hitchcocka připomene snímek ´Okno do dvora´. Ne příběhem, ale postavou jako takovou. I když nemůže na nohy, nelze předpokládat, že bude také všeho naprosto neschopný. Svou aktivitou hodně zamíchá kartami a jeho plán všem dá pořádně zabrat. Dvouhodinová stopáž dává všemu náležitý čas a tak drama postupně nabírá na intenzitě. Scénář je velmi dobře promyšlen, napsán i natočen. Je z toho sice cítit jistá šablona, ale vzhledem k faktu, že tohle tady skutečně dlouho nebylo, se to dá přehlédnout a tak si vychutnat každou minutu.
Když Guttman na konci filmu narazil do červeného pick-upu, první scéna ukázala, že se pick-up pohybuje. Scéna zevnitř auta těsně před nárazem do pick-upu však ukazuje, že pick-up stojí na místě.